Juneteenth (Spojené státy americké)

Otec Richard vysvětluje roli ega při vytváření stínového já:  

Ego je ta část já, která chce být významná, ústřední a důležitá sama o sobě, mimo kohokoli jiného. Chce být oddělené a zároveň nadřazené. Ze své podstaty se brání a chrání sebe sama.Aby se mu to podařilo, musí eliminovat negativa.Ego je to, co Ježíš nazval "hercem", což se z řečtiny obvykle překládá jako "pokrytec" (viz Matouš 23). Pokud svého "herce" pouze bráníme, stín bude popírán a potlačován; pokud však svého "herce" bráníme příliš, stín je ve skutečnosti nenáviděn a promítán jinam.   

Jedna věc je zde zásadní:Stínové já není samo o sobě zlé; pouze nám umožňuje páchat zlo, aniž bychom to jako zlo rozpoznali! Ve skutečnosti se často domníváme, že děláme něco dobrého. To je síla stínu! Proto Ježíš kritizuje pokrytectví více než cokoli jiného. Ježíš se nikdy nezlobí na hříšníky, ale pouze na lidi, kteří předstírají, že nejsou hříšníci. Podívejte se na to příběh po příběhu v evangeliích. Je to překvapivé a dokonce šokující. Proč se na tento jasný vzor v kázáních poukazuje jen zřídka? Možná to souvisí s tím, že náboženství často nevidí svůj vlastní stín a promítá ho jinam. Odtud plyne vysoká míra morálně soudných lidí mezi většinou náboženských skupin, která jim umožňuje zůstat nedotčenými ve své soběstačnosti, rasismu, militarismu a materialismu.

Jungiánská badatelka Ann Belford Ulanovová upozorňuje na nebezpečí skupinového stínu: 

Na kulturní úrovni stín znamená to, co naše skupina, náš kmen, naše náboženství, naše politická strana považuje za negativní, za hranicí, čeho je třeba se vyvarovat, co je třeba vylepšit nebo potrestat. Za každým společenským útlakem se skrývá kus skupinového stínu, jehož členové ho exportují na ostatní, kteří nepatří k jejich kmeni. Když se této části stínu nečelí, přechází do nevědomí a žije tam. [1] 

Otec Richard pokračuje:  

Stínu se ve skutečnosti nemůžeme zbavit, můžeme pouze odhalit jeho hru - což je z velké části zbavit se jeho účinků. Nebo jak stojí v listu Efezským: "Vše, co je vystaveno světlu, se samo promění ve světlo" (5,14).Příčinou našeho nerozpoznaného a plně působícího zla je naše egocentričnost, nikoli naše slabosti. Pouze ti, kdo se obrátili, mohou říci jako Pavel: "Když jsem slabý, jsem silný" (2 Kor 12,10). Když se Ježíš staví proti lidské hříšnosti, jsou to hříchy zloby, s nimiž nemá trpělivost; hříchy slabosti vždy trpělivě léčí. Ježíš nás, náboženské lidi, právem obviňuje, že "cedíme komáry a polykáme velbloudy" (Mt 23,24). Tento vzor existuje dodnes. 

Ježíš a proroci se zabývají prvotní příčinou, kterou je vždy naše radikální egocentričnost. Naším problémem obvykle není ani zdaleka tak naše stínové já, jako spíše naše přehnaně obranářské ego, které na druhých lidech vždy vidí, nenávidí a napadá své vlastní chyby, a tak se vyhýbá vlastnímu obrácení. 

Juneteenth (United States)

Father Richard explains the ego’s role in creating the shadow self:  

The ego is that part of the self that wants to be significant, central, and important by itself, apart from anybody else. It wants to be both separate and superior. It is defended and self-protective by its very nature. It must eliminate the negative to succeed at this. The ego is what Jesus called an “actor,” usually translated from the Greek as “hypocrite” (see Matthew 23). If our “actor” is merely defended, the shadow will be denied and repressed; but if our “actor” is overly defended, the shadow is actually hated and projected elsewhere.   

One point here is crucial: The shadow self is not of itself evil; it just allows us to do evil without recognizing it as evil! In fact, we often believe that we’re doing something good. That’s the power of the shadow! That is why Jesus criticizes hypocrisy more than anything else. Jesus is never upset with sinners, but only with people who pretend they are not sinners. Check this out, story by story, in the Gospels. This is surprising and even shocking. Why is it that this clear pattern is seldom pointed out in sermons? It might have to do with the fact that religion often can’t see its own shadow and projects it elsewhere. Thus, the high degree of morally judgmental people among most religious groups, which allows them to remain untouched in their self-sufficiency, racism, militarism, and materialism. 

Jungian scholar Ann Belford Ulanov points to the dangers of the group shadow: 

On a cultural level, shadow means what our group, our tribe, our religion, our political party deems negative, out of bounds, to be shunned, to be improved, or to be punished. Behind every social oppression lurks a piece of group shadow whose members are exporting it onto others who are not of their tribe. When the shadow part is not faced, it goes unconscious and lives there. [1] 

Father Richard continues:  

We cannot really get rid of the shadow; we can only expose its game—which is, in great part, to get rid of its effects. Or as it states in Ephesians, “Anything exposed to the light turns into light itself” (5:14). The cause of our unrecognized and fully operative evil is our egocentricity, not our weaknesses. Only those who are converted can say like Paul, “When I am weak, I am strong” (2 Corinthians 12:10). When Jesus does oppose human sinfulness, it is the sins of malice with which he has no patience; the sins of weakness are always patiently healed. Jesus rightly accuses us religious folks of “straining out gnats while swallowing camels” (Matthew 23:24). This pattern exists to this day. 

Jesus and the prophets deal with the root cause, which is always our radical egocentricity. Our problem is not usually our shadow self nearly as much as our over-defended ego, which always sees, hates, and attacks its own faults in other people, and thus avoids its own conversion.