Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z pondělí 5. 6. 2023
na téma: Trojice

Uvažování o Trojici

Pokračujeme v meditacích o Trojici a Boží milující přirozenosti, což je druhé ze sedmi témat alternativní ortodoxie CAC. [1] Richard popisuje, jak nás Trojice učí, že Bůh je jako tanec v kruhu, který se pohybuje v lásce a zve nás k účasti:

Trojice je ústředním a základním učením křesťanské víry. Jak však poznamenal jezuitský teolog Karl Rahner (1904-1984), to, co má být jádrem Boží přirozenosti, mělo až donedávna jen málo praktických nebo pastoračních důsledků pro život většiny lidí. [2] To je poněkud neuvěřitelné, když se nad tím zamyslíme. Základ, tvar, jádro a energie pro všechno se mohly stát libovolnou vedlejší záležitostí! Už jen to mi říká, že se stále nacházíme ve velmi "raném křesťanství".  

Pro příliš mnoho křesťanů bylo učení o Trojici nepochopitelnou, abstraktní a nudnou teologií, protože jsme se ji snažili zpracovat svým racionálním a dualistickým rozumem. Nepovažovali jsme ji za nic víc než spekulativní kuriozitu nebo matematickou hádanku (kterou však jistě žádný pravověrný křesťan nikdy nezpochybní). Představuji si, že mnohým z nás bylo řečeno - stejně jako mně jako mladému chlapci v Kansasu - že bychom se neměli ani pokoušet pochopit Trojici, protože je to "tajemství". Trojice však dokonale ilustruje dynamický a interaktivní princip tří a byla stvořena na objednávku, aby zbořila naše dualistické myšlení a otevřela nás mystické rovině.  

Kappadočtí otcové ze čtvrtého století se snažili zprostředkovat toto pojetí života jako vzájemné účasti tím, že nazvali trojiční proudění "kruhovou rotací" (perichoresis) mezi třemi. Říkali, že cokoli se děje v Bohu, je proudění, které se podobá tanci. A Bůh není jen tanečník, Bůh je tanec sám! Vtělení se pak stává pohybem směrem ven a dolů (proto se nikdy nesmíme bát těchto pohybů ve vlastním životě). Ježíš vychází od Otce a Ducha svatého, aby nás vzal s sebou zpět do tohoto věčného objetí, z něhož jsme poprvé vyšli (viz Jan 14,3). Tanec v kruhu se rozšiřuje; jsme pozváni, abychom se k němu připojili, a dokonce abychom měli účast na poznání Boha skrze Trojici.  

Trojice je samotnou podstatou Boha a tento Bůh je odstředivou silou, která proudí ven a pak centripetálně vtahuje všechny věci zpět do tance (v tomto světle čtěte 1 Kor 15,20-28). Jestliže tento Bůh tvoří "k našemu obrazu, podle naší podoby" (Genesis 1,26), pak musí existovat "rodinná podobnost" mezi vším ostatním a povahou Božího srdce.  

Vědci tuto skutečnost objevují při pohledu mikroskopem a dalekohledem. Zjišťují, že energie se ve skutečnosti nachází v prostoru mezi atomovými částicemi a mezi planetami a hvězdami - ve vztazích více než mezi částicemi! To zřejmě znamená, že realita je ve své podstatě vztahová. Když skutečně pochopíme Trojici, byť jen nepatrně, jako bychom žili v jiném vesmíru - a to velmi dobrém a lákavém! 

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Considering the Trinity

We continue our meditations on the Trinity and God’s loving nature, the second of the CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy. [1] Richard describes how the Trinity teaches us that God is like a circle dance, moving in love and inviting us to participate:  

The Trinity is the central and foundational doctrine of the Christian faith. But, as Jesuit theologian Karl Rahner (1904–1984) observed, what is supposed to be the heart of God’s nature has, until recently, had few practical or pastoral implications in most people’s lives. [2] This is rather unbelievable when considered. The foundation, shape, core, and energy for everything was allowed to become an arbitrary side issue! This alone tells me we are still in very “early Christianity.”  

For too many Christians, the doctrine of the Trinity was unfathomable, abstract, and boring theology because we tried to process it with our rational and dualistic minds. We viewed it as not much more than a speculative curiosity or a mathematical conundrum (yet surely never to be questioned by any orthodox Christian). I imagine many of us were told—as I was as a young boy in Kansas—that we shouldn’t even try to understand the Trinity because it’s a “mystery.” However, the Trinity perfectly illustrates the dynamic and interactive principle of three and was made-to-order to demolish our dualistic thinking and to open us to the mystical level.  

The fourth-century Cappadocian Fathers tried to communicate this notion of life as mutual participation by calling the Trinitarian flow a “circular rotation” (perichoresis) among the three. They were saying that whatever is going on in God is a flow that’s like a dance. And God is not just the dancer; God is the dance itself! Then the Incarnation becomes a movement outward and downward (which is why we must never be afraid of these movements in our own lives). Jesus comes forth from the Father and the Holy Spirit to take us back with him into this eternal embrace, from which we first came (see John 14:3). The circle dance broadens; we are invited to join in and even have participatory knowledge of God through the Trinity.  

Trinity is the very nature of God, and this God is a centrifugal force, flowing outward and then centripetally drawing all things back into the dance (read 1 Corinthians 15:20–28 in this light). If this God creates “in our image, after our likeness” (Genesis 1:26), then there must be a “family resemblance” between everything else and the nature of the heart of God.  

Scientists discover this reality as they look through microscopes and telescopes. They are finding that energy is actually in the space between atomic particles and between the planets and the stars—in the relationships more than the particles! This seems to mean that reality is relational at its core. When we really understand Trinity, however slightly, it’s like we live in a different universe—and a very good and inviting one! 

Fr. Richard Rohr, OFM
Odkazy:  

[1] To learn more about the CAC’s Seven Themes of an Alternative Orthodoxy, visit this page.

[2] Karl Rahner, “The Mystery of the Trinity,” in Theological Investigations, vol. 16, Experience of the Spirit: Source of Theology, trans. David Morland (New York: Crossroad, 1983), 255–259. 

Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 257, 259–260. 


Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-