Otec Richard zdůrazňuje, že zlo se často maskuje jako dobro, a poskytuje tak ospravedlnění pro nesmírnou nespravedlnost:  

Svět (nebo "systém", jak říkáme dnes) je úkrytem nevědomí neboli mrtvosti slovy apoštola Pavla. Tomáš Akvinský i C. S. Lewis učili, že triumf zla závisí výhradně na přetvářce. [1] [2] Naše ego ho musí vidět jako určitou formu dobra a ctnosti, abychom mu mohli uvěřit. 

Pokud zlo závisí na "dobrém" převleku, jsou kulturní ctnosti a náboženství nejlepšími zástěrkami ze všech. Představitelé náboženství i říše se spolčili na Ježíšově vraždě (Mt 27,1-2). V Lukášově evangeliu si Herodes a Pilát Ježíše jen předávali sem a tam a potvrzovali, co ten druhý řekl (L 23,12). Křesťané byli varováni, že nejvyšší patra moci mohou být a pravděpodobně budou kooptována zlem. 

Existuje na světě kultura, která by nefungovala podle tohoto receptu na bludy? Právě to má Pavel na mysli, když jmenuje "svět" (to, co já nazývám "systém") jako jeden ze zdrojů zla. To, co už Pavel alespoň intuitivně rozpoznal, je, že je téměř nemožné, aby nějaké společenské uskupení bylo korporativně nebo důsledně nesobecké. Musí udržovat a prosazovat především sebe sama, a to prakticky za každou cenu - obětuje dokonce i svou vlastní deklarovanou etiku a morálku. Pokud to nevidíme, může to odhalit hloubku převleku institucionalizovaného zla. 

Pokud to nevidíme, může to odhalit hloubku převleku institucionalizovaného zla.

Připomeňme si náboženské zdůvodnění "doktríny objevů", která pomohla ospravedlnit dobytí Ameriky a obchod s africkými otroky. Mark Charles a Soong-Chan Rah píší: 

        Doktrína [objevů] vznikla na základě řady papežských bul z patnáctého století, což jsou oficiální dekrety papeže, které        nesou plnou váhu jeho církevního úřadu....  

        [V roce 1493] vydal papež Alexandr VI. papežskou bulu Inter Caetera .... [která] nabídla duchovní potvrzení pro dobývání Evropy, "aby         v naší době byla zvláště katolická víra a křesťanské náboženství vyzdviženo a všude se rozmnožilo a rozšířilo."  

         [Učení] dalo teologické svolení k tomu, aby se evropské tělo a mysl považovaly za nadřazené neevropským        tělům a myslí. Tato doktrína vytvořila ... identitu afrických těl jako méněcenných a hodných pouze podrobení; také          odsunula identitu původních obyvatel "objevené" země do role outsiderů, kteří jsou nyní ve své vlastní zemi nevítaní.         [3] [4] 

Richard pokračuje:

Zlo nachází své téměř dokonalé maskování v tichých dohodách skupiny, když se jeví jako osobně výhodné. Taková nevědomá "mrtvolnost" se bude podle mého názoru projevovat v každém věku. Proto nemohu slovo "hřích" zcela zavrhnout. Pokud nevidíme skutečnou podobu zla nebo nerozpoznáme, jak se na něm plně podílíme, bude nás plně ovládat, a přitom nebude ani v nejmenším vypadat jako hřích. Nebyl by lepší popis "dohodnutý blud"? Jako izolovaní jedinci ho nemůžeme rozpoznat ani překonat, většinou proto, že ho drží pohromadě skupinový konsenzus. 

Father Richard stresses that evil often masquerades as good, and so provides justification for immense injustice:  

The world (or “system” as we say now) is a hiding place for unconsciousness or deadness in the words of Paul. Both Thomas Aquinas and C. S. Lewis taught that the triumph of evil depends entirely on disguise. [1] [2] Our egos must see it as some form of goodness and virtue so that we can buy into it. 

If evil depends on a “good” disguise, cultural virtue and religion are the best covers of all. The leaders of both religion and empire colluded in the killing of Jesus (Matthew 27:1–2). In Luke’s Gospel, Herod and Pilate just passed Jesus back and forth and affirmed whatever the other one said (Luke 23:12). Christians were forewarned that the highest levels of power can and probably will be co-opted by evil. 

Is there a culture in this world that doesn’t operate out of this recipe for delusion? This is what Paul means when he names “the world” (what I call “the system”) as one of the sources of evil. What Paul already recognized, at least intuitively, is that it is almost impossible for any social grouping to be corporately or consistently selfless. It has to maintain and promote itself first at virtually any cost—sacrificing even its own stated ethics and morality. If we cannot see this, it might reveal the depth of the disguise of institutionalized evil. 

Consider the religious rationale for the “Doctrine of Discovery,” which helped to justify the conquest of the Americas and the African slave-trade. Mark Charles and Soong-Chan Rah write: 

        The Doctrine [of Discovery] emerged from a series of fifteenth-century papal bulls, which are official decrees by the pope that         carry the full weight of his ecclesial office….  

        [In 1493], Pope Alexander VI issued the papal bull Inter Caetera … [which] offered a spiritual validation for European conquest, “that         in our times especially the Catholic faith and the Christian religion be exalted and be everywhere increased and spread.”  

        [The doctrine] gave theological permission for the European body and mind to view themselves as superior to the non-European         bodies and minds. The doctrine created … an identity for African bodies as inferior and only worthy of subjugation; it also         relegated the identity of the original inhabitants of the land “discovered” to become outsiders, now unwelcome in their own land.         [3] [4] 

Richard continues:

Evil finds its almost perfect camouflage in the silent agreements of the group when it appears personally advantageous. Such unconscious “deadness” will continue to show itself in every age, I believe. This is why I can’t throw the word “sin” out entirely. If we do not see the true shape of evil or recognize how we are fully complicit in it, it will fully control us, while not looking the least like sin. Would “agreed-upon delusion” be a better description? We cannot recognize it or overcome it as isolated individuals, mostly because it is held together by the group consensus.