Oblečte si celou Boží výzbroj, abyste mohli čelit ďáblovým úkladům. Neboť nebojujeme proti krvi a tělu, ale proti knížectvím, proti mocnostem, proti vládcům temnot tohoto světa, proti duchovní zlobě na vysokých místech. -Ef 6,11-12 

V přednášce pro Živou školu pomáhá učitelka CAC Barbara Holmesová studentům pochopit biblický jazyk "knížectví a mocností" zla:  

Když už by si člověk mohl myslet, že jsme z Bible vytáhli všechen oheň, tajemství, božské příchody a odchody, setkáme se s knihou Efezským. V tomto verši [výše] čteme o mystických mocnostech, střetech v nebeských místech a vyzbrojování se, abychom mohli čelit ďáblovým nástrahám. Ďábla?! Mnozí z nás by řekli, že na takové věci už nevěří. A přece je tu ten jazyk, přímo v listu Efezským....

Naše životy i životy našich biblických předků jsou plné příběhů o moci.... Když na scénu přichází Ježíš, boje o moc nemizí. Naopak, boj je v plném proudu. Zdá se, že jeho příchod situaci vždy ještě vyostří. Hned po svém křtu a hned poté, co Bůh uzná jeho synovství, je Ježíš vyhnán na vyprahlá místa na poušti. Je pokoušen a obtěžován "zlým" a později ukřižován mocnými. [1] 

Pro otce Richarda pojmenovává Pavlův jazyk "knížectví a mocnosti" korporativní zlo naší doby:  

Když Pavel mluví o "ďáblu", používá slova jako "mocnosti", "knížectví" a "trůny" (viz Ef 6,12). Téměř jistě jsou to jeho předmoderní slova pro to, co bychom dnes nazvali korporacemi, institucemi, národními státy a organizacemi, které vyžadují naši plnou oddanost a stávají se tak v mnoha ohledech modlářskými - nejen "příliš velkými na to, aby selhaly", ale dokonce příliš velkými na to, aby byly kritizovány. Najednou se nám středověká představa ďáblů zdá velmi blízká. 

Když jsou systémy "světa" schopny fungovat jako popírané a maskované zlo, stanou se brzy "duchy ve vzduchu", kteří páchají obrovské škody, ale jsou neviditelní a neodpovědní. "Ďáblem" jsou tedy tytéž korporátní zla, když se povýšila na posvěcené, romantizované a idealizované nutnosti, které jsou salutovány, oslavovány a oslavovány ve velkých výplatách, zlatých padácích, přehlídkách, písních, odměnách za věrnost, vlajkách, pochodech, medailích a pomnících. Takto převlečený je "ďábel"! Všichni se k němu na kolenou připojujeme. 

Nejprve musíme usvědčit náboženství v jeho organizační podobě - ne v jeho stoupencích, kteří mohou být docela dobří a svatí - ale samotnou oslavovanou organizaci. Pak musíme vzít v úvahu národní státy, válečné ekonomiky, trestní systémy, bankovní systém, farmaceutický systém atd. Ty všechny jsou samy o sobě dobré a potřebné. Když je však zbožšťujeme a odmítáme je brát plně na zodpovědnost - dovolím si říci neřeknutelné -obvykle se v nějaké podobě stávají démonickými. Obvykle to nevidíme, dokud není příliš pozdě. [2] 

Put on the whole armor of God, that you may be able to stand against the wiles of the devil. For we wrestle not against flesh and blood, but against principalities, against powers, against the rulers of the darkness of this world, against spiritual wickedness in high places. —Ephesians 6:11–12 

In a talk for the Living School, CAC teacher Barbara Holmes helps students make sense of the biblical language of the “principalities and powers” of evil:  

Just when one might think we’ve taken all the fire, mystery, divine comings and goings out of the Bible, we encounter the book of Ephesians. In this verse [above], we read about mystical powers, clashes in heavenly places, and arming ourselves so that we can withstand the wiles of the devil. The devil?! Many of us would say we don’t believe in such things anymore. Yet there is that language, right there in Ephesians….  

Our lives and the lives of our biblical ancestors are full of stories of power.… When Jesus comes on the scene, the power struggles don’t disappear. On the contrary, the battle is in full swing. His appearance always seems to exacerbate the situation. Right after his baptism, and right after God acknowledges his sonship, Jesus is driven to dry places in the wilderness. He is tempted and badgered by the “evil one” and then later crucified by the powers-that-be. [1] 

For Father Richard, Paul’s language of “principalities and powers” names the corporate evils of our day:  

When Paul talks about the “devil,” he uses words like “powers,” “principalities,” and “thrones” (see Ephesians 6:12). These are almost certainly his pre-modern words for what we would now call corporations, institutions, nation-states, and organizations that demand our full allegiance and thus become, in many ways, idolatrous—not just “too big to fail,” but even too big to be criticized. Suddenly, the medieval notion of devils comes very close to home. 

When the systems of “the world” are able to operate as denied and disguised evil, they soon become “spirits in the air” that do immense damage but are invisible and unaccountable. Therefore, “the devil” is those same corporate evils when they have risen to sanctified, romanticized, and idealized necessities that are saluted, glorified, and celebrated in big paychecks, golden parachutes, parades, songs, rewards for loyalty, flags, marches, medals, and monuments. That’s how disguised “the devil” is! We all join in on bended knee. 

We must first convict religion in its organizational form—not in its adherents, who might be quite good and holy—but the glorified organization itself. Then we must consider nation-states, war economies, penal systems, the banking system, the pharmaceutical system, etc. They are all good and necessary, in and of themselves. But when we idolize them and refuse to hold them fully accountable—I am going to dare to say the unsayable—they usually become demonic in some form. We normally cannot see this until it is too late. [2]