Otec Richard poukazuje na to, jak Ježíš převrátil společenské normy své doby tím, že ctil identitu lidí jako milovaných Božích dětí:  

Výmluvná věta použitá ve Skutcích apoštolů popisuje novou sektu judaismu, která narušuje starosvětský řád v Soluni. Tamní křesťané byli předvedeni před městskou radu a označeni za "lidi, kteří převraceli celý svět vzhůru nohama..... Porušili císařova nařízení" (Sk 17,6-7). Nikdo není předvolán před městskou radu kvůli pouhému vnitřnímu přesvědčení nebo novým postojům, pokud zároveň nenarušuje společenský řád. Důsledkem Ježíšova učení a téměř všech jeho uzdravení bylo přeskupení společenských vztahů, a tedy i společenského řádu. Nemohl chodit a jíst s příslušníky nižší třídy, dotýkat se nedotknutelných, léčit v sobotu a spolupracovat s výrostky, jako byl Jan Křtitel dole u řeky, aniž by převrátil tradiční společnost naruby.  

Ježíš se odmítá řídit systémem cti a hanby, který ovládal středomořskou kulturu jeho doby. Odmítá žít podle toho, co je považováno za čestné, a odmítá se stydět za to, co lidé považují za hanebné. (Pokud to při četbě evangelií není zřejmé, musíme si je přečíst znovu.) Tím si mnoho přátel nezíská. Je to možná věc, která nejvíce vadí kněžím a starším. V reakci na to, že ignoruje dluhové kodexy a předpisy o čistotě, se ho rozhodli zabít (viz Mk 3,6; 11,18; Mt 12,14; Lk 19,47; Jan 11,53).  

V novozákonní době byly stud a čest základem morálních hodnot, které lidé cítili povinnost dodržovat. Pokud situace vyžadovala odplatu, očekávalo se, že lidé odplatu vykonají. Neodplácet by bylo považováno za nemorální, protože by se vzdali své cti. Lidé byli povinni být věrni cti své vesnice, své rodiny i sami sobě. Když Ježíš vstoupil doprostřed tohoto kulturního systému a řekl: "Neodplácejte" a "Milujte své nepřátele", znamenalo to, že rozvrátil celý systém cti a hanby jako takový.  

Ježíšovi posluchači dostali novou výzvu, aby našli svou identitu: ne ve svém společenském postavení cti nebo hanby, ale v Bohu. Kým jsme v Bohu, tím jsme. To je konec vzestupů a pádů. Naše hodnota už nezávisí na tom, zda nás má naše rodina nebo vesnice ráda, zda dobře vypadáme, jsme bohatí nebo poslušní zákonů. Ježíšovo poselství je v každé společnosti cti a hanby neuvěřitelně podvratné. Když odstraňuje staré základy, nabízí nové, pevnější: nezakládá se ani na hanbě, ani na vině, ale na tom, kým jsme v Bohu.  

Kým jsme v Bohu, je milované dítě. Naše identita již nezávisí na hodnocení naší kultury, nebo dokonce na našem vlastním hodnocení sebe sama. Prostřednictvím modlitby a uvědomování si Boha v nás neustále objevujeme svou pravou identitu, "život ... skrytý s Kristem v Bohu" (Kol 3,3).  

Father Richard points out how Jesus upended the social norms of his time by honoring people’s identity as beloved children of God:  

A telling phrase used in the Acts of the Apostles describes the new sect of Judaism that upsets the old-world order in Thessalonica. Christians there were dragged before the city council and referred to as “the people who have been turning the whole world upside down…. They have broken Caesar’s edicts” (Acts 17:6–7). No one is called before the city council for mere inner beliefs or new attitudes unless they are also upsetting the social order. The import of Jesus’ teaching and almost all his healing was a rearranging of social relationships and therefore of social order. He could not have gone around eating with the underclass, touching the untouchables, healing on the Sabbath, and collaborating with upstarts like John the Baptist down at the river without turning traditional societies upside down.  

Jesus refuses to abide by the honor/shame system that dominated the Mediterranean culture of his time. He refuses to live up to what is considered honorable and refuses to shame what people consider shameful. (If that is not apparent in our reading of the Gospels, we need to read them again.) This does not gain him many friends. It’s perhaps the thing that most bothers the priests and the elders. In response to his ignoring the debt codes and purity codes, they decided to kill him (see Mark 3:6, 11:18; Matthew 12:14; Luke 19:47; John 11:53).  

In New Testament times, shame and honor were the basis of moral values that people felt compelled to follow. If a situation called for retaliation, people were expected to retaliate. Not to retaliate would have been considered immoral, because they would have abandoned their honor. People were bound to be true to the honor of their village, their family, and themselves. For Jesus to walk into the midst of that cultural system and say, “Do not retaliate” and “Love your enemies” was to subvert the whole honor/shame system itself.  

Once challenged, Jesus’ listeners were given a new place to find their identity: not in their social positions of honor or shame but in God. Who we are in God is who we are. That’s the end of ups and downs. Our value no longer depends upon whether our family or village likes us, or whether we’re good-looking, wealthy, or obedient to the laws. Jesus’ message is incredibly subversive in any honor/shame society. As he takes away old foundations, he offers a new, more solid one: neither shame-based nor guilt-based but based in who we are in God.  

Who we are in God is a beloved child. Our identity is no longer dependent on the estimation of our culture or even on our own estimation of ourselves. Through prayer, and the awareness of God within us, we continually discover our true identity, “life … hidden with Christ in God” (Colossians 3:3).