Reverend Cameron Trimble je autor, pastor a vedoucí představitel Sjednocené církve Kristovy. Jako pilotka se zdokonalila v moudrosti pro zvládání turbulencí přechodných období:   

"Čeká nás turbulence," pokračoval [můj instruktor létání], "a vy se dozvíte něco o svém letadle.... Pokud pevněji sevřete řídicí páku, snížíte aerodynamiku svého letadla. Vy jako pilot tím vlastně snižujete bezpečnost, stabilitu a stabilitu letu. Proto si pamatujte: Když je to těžké, létejte uvolněně…." 

Náš dnešní svět není ničím jiným než vířivým, turbulentním větrem, který s námi zmítá. [Nedávno] jsme zažili ekonomický krach, klimatické odpočítávání, rasové zmítání, politické zhroucení, technologickou přehlídku a náboženské zklamání. Prožíváme zhroucení a rozbití mnoha věcí, které definovaly moderní život.  

Tváří v tvář takové mimořádné proměně je přirozené hledat řešení našich problémů…. Pevně svíráme jho našich rodin, podniků, vlády a komunit a snažíme se znovu získat kontrolu nad lidmi a systémy, které se nám zdají být rozbité a nebezpečné pro naši bezpečnost a přežití. Žádná kontrola ovšem nevytvoří podmínky potřebné k překonání těchto bouřlivých větrů změn. 

Trimble nabízí náročné a zároveň nadějné rady:  

Musíme se bránit tomu, abychom se ohlíželi na rámce minulosti, které nás mají vést do budoucnosti. Činíme-li tak, předstíráme kontrolu, utahujeme si ruce a snižujeme svou kulturní aerodynamickou pružnost. Místo toho se možná obrátíme ke způsobům moudrosti, které pěstují intuici, trpělivost a vynalézavost. Přijmeme způsoby mystického hledače cest, který se záměrně ztrácí, aby vytyčil nové cesty vpřed. Tím, že se ztratíme a přijmeme skutečnost, že neznáme odpovědi ani cestu vpřed, vstoupíme do prostoru liminality a vynoření. Nesnažíme se opravit "rozbité systémy", ale naopak vyvoláváme zcela nové světy....  

Dnes nemáme odpovědi. Máme však přemýšlení. Máme dary ztracenosti, které nás vedou. Nyní musíme využít moudrost našich zranění, způsobených i nesených, jako portálů k novým způsobům stávání....  

[Autor a veřejný intelektuál] Bayo Akomolafe často začíná své prezentace touto výzvou:  

Čas je naléhavý, zpomalme. Zpomalení znamená, že ztratíme směr. Ztráta naší cesty není lidskou schopností ani lidskou možností. Jde o napětí, o výzvy, které jsou nyní ve světě-velmoci a vyzývají nás, abychom hluboce naslouchali, abychom byli bystří a svěží a abychom rychle šlapali na paty, abychom sledovali pohledy, zvuky a vůně světa. [1]  

Je to výzva k tomu, abychom se stali plně přítomnými rozvíjejícímu se zázraku světa kolem nás, abychom opustili svou potřebu kontrolovat vyprávění a nechali se pohltit možností spravedlivější a velkorysejší budoucnosti, která je před námi…. V těchto slovech slyším výzvu, abychom se uvolnili na jhu a užili si jízdu. [2] 

The Rev. Cameron Trimble is an author, pastor, and leader in the United Church of Christ. As a pilot, she honed her wisdom for navigating the turbulence of transitional times:   

“We are going to hit some turbulence ahead,” [my flying instructor] went on, “and you will learn something about your airplane…. If you tighten your grip on the yoke, you reduce the aerodynamics of your aircraft. You, as the pilot, actually make the flight less safe, steady, and stable. So, remember: When the going gets rough, fly loose….” 

Our world today is nothing if not swirling, turbulent wind tossing us around. [Recently], we have experienced economic meltdown, climate countdown, racial throwdown, political breakdown, technology showdown, and religious letdown. We are living through the breakdown and breaking open of much that has defined modern life.  

In the face of such extraordinary transition, it’s natural to look for solutions to our problems…. We tightly grip the yoke of our families, businesses, government, and communities, trying to regain control of people and systems that feel broken and dangerous to our safety and survival. Of course, no amount of control will create the conditions needed to traverse these rough winds of change. 

Trimble offers challenging yet hopeful advice:  

We must resist looking to the frameworks of the past to lead us into the future. Doing so is a way to pretend to control, to tighten our grip and reduce our cultural aerodynamic flexibility. Instead, perhaps we turn to ways of wisdom that cultivate intuition, patience, and ingenuity. We embrace the ways of a Mystic Wayfinder, one who purposefully gets lost in order to chart new ways forward. By getting lost and welcoming the reality that we do not have the answers or know the way forward, we enter a space of liminality and emergence. We are not attempting to fix “broken systems” but are, instead, summoning entirely new worlds….  

We do not have the answers today. We have the wondering. We have the gifts of being lost to guide us. We must now use the wisdom of our wounds, both caused and carried, as portals into new ways of becoming….  

[Author and public intellectual] Bayo Akomolafe often begins his presentations with this call:  

The times are urgent; let us slow down. Slowing down is losing our way. Losing our way is not a human capacity or human capability. It is about the tensions, the invitations that are now in the world-at-large, inviting us to listen deeply, to be keen and to be fresh and to be quick with our heels, to follow the sights and sounds and smells of the world. [1]  

His is an invitation to become fully present to the unfolding wonder of the world around us, to let go of our need to control the narrative and be swept up in the possibility of a more just and generous future ahead…. I hear in these words the invitation to fly loose on the yoke and enjoy the ride. [2]