Buddhistický učitel angel Kyodo williams zdůrazňuje, jak lidské je mít touhy - a jak můžeme zmírnit svou připoutanost k nim:  

Může vás rozbolet hlava jen při pomyšlení na to, kolikrát denně se vaše mysl honí za nějakou skutečnou nebo vymyšlenou touhou....  

Touha se může objevit okamžitě: BUM! A je to tady! Když myslíme na to, že nemáme touhy, bojíme se, že zmizí. Proč tomu tak je?… Protože naše touhy jsou tak vytrvalé a stálé, že si myslíme, že jsme své touhy. A to svědčí o tom, jak jsme na nich opravdu, ale opravdu připoutáni.....

Nikdo z nás touze neunikne a ani uniknout nechce. O to totiž vůbec nejde. Jen bychom se jich rádi přestali držet jako klíště. Chceme je vidět takové, jaké jsou. Jsou to touhy. Jsou to touhy. Nevlastní nás. Nepotřebují nás nutit do všech možných směrů a křivit naše těla, abychom se hnali za další věcí. Nebudu zajatcem svých tužeb, bezmocným v jejich moci. A co je ještě důležitější, nebudu se kvůli svému lpění na svých přáních činit nešťastným… [1]

Williams nabízí návod na praxi "pouštění" našich myšlenek, tužeb a soudů prostřednictvím meditace všímavosti:  

Pustit znamená jednoduše propustit myšlenky a představy, ke kterým se naše mysl zvykne upínat, včetně představ o včerejšku a zítřku. Nechat jít není těžké ani kruté. Měli bychom ho nechat proběhnout snadno a postupně. Náš navyklý způsob reagování v nás vyvolává pocit, že se musíme vydat na cestu s každou myšlenkou, která přijde, nebo že s nimi musíme zápasit, abychom je ovládli. To ale vůbec není pravda. Žádné z našich jednání nebude vynucené ani vymyšlené, pokud se nebudeme chytat všeho, co se před námi objeví....  

Myšlenky, které se objevují v naší mysli, můžeme vidět stejným způsobem, jakým "vidí" věci zrcadlo. Zrcadlo si jen všímá. Zaznamená vše, co před ním projde, aniž by se toho jakkoli drželo. Prostě to nechá jít. Nepřemýšlí o tom ani o tom nevede dlouhý rozhovor. Protože zrcadlo nelpí na předmětu, který odráží, když předmět zmizí, zmizí i odraz. Stejně tak je to s vaší myslí. Nelpíme na náhodných myšlenkách, které se v naší mysli objevují stále dokola a které nás mohou odvádět od plného prožívání přítomnosti. Chceme si uvědomovat pouze svůj dech a nic jiného. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že se nějaká myšlenka zformovala, prostě se uvolníme a necháme ji odejít. Myšlenky si prostě všimneme a vrátíme se ke svému dechu. Pokud se myšlenek při jejich vzniku nic nezachytí, budou pokračovat dál a nezanechají žádnou stopu, že tu kdy byly. Nechte svou mysl být jako zrcadlo. Čisté zrcadlo, čistá mysl. [2] 

Buddhist teacher angel Kyodo williams emphasizes how human it is to have desires—and how we can lessen our attachment to them:  

It can give you a headache just thinking about how many times a day your mind goes chasing after some real or imagined desire….  

A desire can appear instantly: BANG! There it is! When we think of not having desires, we’re afraid we will disappear. Why is that?… Because our desires are so persistent and so constant, we think we are our desires. And that shows how really, really attached to them we are….  

None of us escapes desire, and we don’t want to escape. That is not the point. We would just like to stop holding on to them for dear life. We want to see them for what they are. They are cravings. They are desires. They do not own us. They do not need to force us in every possible direction, contorting our bodies to chase down the next thing. I won’t be a captive to my desires, helpless in their power. More important, I won’t make myself miserable because of my attachment to my wants… [1] 

williams offers instructions on the practice of “letting go” of our thoughts, desires, and judgments through mindfulness meditation:  

Letting go means simply releasing the thoughts and ideas that our minds get in the habit of attaching themselves to, including the ideas of yesterday and tomorrow. Letting go is not hard or harsh. We should let it be easy and gradual. Our habitual way of reacting makes us feel as if we have to go on a journey with every thought that comes, or that we have to wrestle them to the ground to control them. That isn’t true at all. None of our actions will be forced or contrived if we keep from grasping at everything that appears in front of us….  

We can see the thoughts that come up in our minds the same way a mirror “sees” things. A mirror just notices. It registers whatever passes in front of it without holding on to it in any way. It just lets go. It doesn’t think about it or have a long conversation about it. Since the mirror doesn’t cling to the object that it is reflecting, when the object goes, so does the reflection. It’s the same way with your mind. We don’t hold on to the random thoughts that arise over and over again in our minds and that can take us away from the full experience of now. We want to be aware only of our breath and nothing else. The moment that we become aware that a thought has taken form, we just relax and allow it to pass. We just notice the thoughts and we return to our breath. If nothing grabs onto the thoughts as they arise, they will keep on moving on, leaving no trace that they were ever there. Let your mind be like the mirror. Clear mirror, clear mind. [2]