Otec Richard nás vyzývá k rozšíření našeho chápání vzkříšení: 

Chci rozšířit váš pohled na vzkříšení z jednorázového zázraku v Ježíšově životě, který si žádá souhlas a víru, na vzor stvoření, který byl vždy pravdivý a který nás vybízí k mnohem více než jen k víře v zázrak. Musí to být víc než soukromé vítězství jednoho člověka, které má dokázat, že je Bůh.  

Vzkříšení a obnova jsou ve skutečnosti univerzálním a pozorovatelným vzorcem všeho. Stejně dobře bychom mohli používat nenáboženské termíny jako "jaro", "regenerace", "uzdravení", "odpuštění", "životní cykly", "tma" a "světlo". Pokud je vtělení skutečné a Duch od počátku obývá hmotu, pak lze vzkříšení v rozmanitých podobách plně očekávat.  

Richard vysvětluje: 

Kristovo tajemství od samého počátku pomazává veškerou fyzickou hmotu věčným účelem. Nemělo by nás překvapit, že slovo, které překládáme z řečtiny jako Kristus , pochází z hebrejského slova mashiach, které znamená "pomazaný" neboli Mesiáš. Ježíš Kristus zjevuje, že všechno je pomazané!  

Jestliže je vesmír pomazaný neboli "pokřtěný" od samého počátku, pak samozřejmě nemůže nikdy navždy zemřít.  

Vzkříšení je jen vtělení dovedené do logického konce.  

Pokud Bůh obývá hmotu, pak můžeme přirozeně věřit ve "vzkříšení" těla.  

Nejjednodušeji řečeno, nic skutečně dobrého nemůže zemřít! (Věřit tomu je pravděpodobně náš skutečný akt víry!)  

Vzkříšení představuje Pavel jako obecný princip veškeré skutečnosti (viz 1 Kor 15,13). Neargumentuje jednorázovou anomálií a pak po nás nechce, abychom v tento Ježíšův "zázrak" věřili. Místo toho Pavel pojmenovává vesmírný vzor a pak na mnoha místech říká, že "Duch, kterého nosíme v srdci", je ikonou, zárukou, zástavou a příslibem, nebo dokonce "zálohou" tohoto univerzálního poselství (viz 2 Kor 1,21-22; Ef 1,14).  

Jedním z důvodů, proč můžeme důvěřovat Ježíšovu vzkříšení, je to, že již vidíme, že vzkříšení se děje všude jinde. Nic není navždy stejné, konstatuje moderní věda. Geologové s dobrými důkazy mohou dokázat, že žádná krajina není po tisíciletí stálá. Voda, mlha, pára a led jsou totéž, ale v různých stádiích a teplotách. "Vzkříšení" je jiné slovo pro změnu, ale zejména pro pozitivní změnu - kterou máme tendenci pozorovat pouze v dlouhodobém horizontu. V krátkodobém horizontu často vypadá jen jako smrt. Preface ke katolické pohřební liturgii říká: "Život nekončí, pouze se mění." To je pravda. Věda nám nyní dává velmi užitečný jazyk pro to, co náboženství správně intuitivně tušilo a představovalo si, i když mytologickým jazykem. Nezapomeňte, že mýtus neznamená "nepravdivý", což je běžné nedorozumění; ve skutečnosti se vztahuje k věcem, které jsou vždy pravdivé!  

Ježíšův první vtělený život, jeho přechod do smrti a jeho vzkříšení do pokračujícího Kristova života je archetypálním vzorem pro celý vzor stvoření. Je mikrokosmem pro celý kosmos neboli mapou celé cesty.  

Father Richard invites us to expand our understanding of resurrection: 

I want to enlarge your view of resurrection from a one-time miracle in the life of Jesus that asks for assent and belief, to a pattern of creation that has always been true, and that invites us to much more than belief in a miracle. It must be more than the private victory of one man to prove that he is God.  

Resurrection and renewal are, in fact, the universal and observable pattern of everything. We might just as well use non-religious terms like “springtime,” “regeneration,” “healing,” “forgiveness,” “life cycles,” “darkness,” and “light.” If incarnation is real, and Spirit has inhabited matter from the beginning, then resurrection in multitudinous forms is to be fully expected.  

Richard explains: 

The Christ Mystery anoints all physical matter with eternal purpose from the very beginning. We should not be surprised that the word we translate from the Greek as Christ comes from the Hebrew word mashiach, which means “the anointed one,” or Messiah. Jesus the Christ reveals that all is anointed!  

If the universe is anointed or “Christened” from its very beginning, then of course it can never die forever.  

Resurrection is just incarnation taken to its logical conclusion.  

If God inhabits matter, then we can naturally believe in the “resurrection” of the body.  

Most simply said, nothing truly good can die! (Trusting that is probably our real act of faith!)  

Resurrection is presented by Paul as the general principle of all reality (see 1 Corinthians 15:13). He does not argue from a one-time anomaly and then ask us to believe in this Jesus “miracle.” Instead, Paul names the cosmic pattern, and then says in many places that the “Spirit carried in our hearts” is the icon, the guarantee, the pledge, and the promise, or even the “down payment” of that universal message (see 2 Corinthians 1:21–22; Ephesians 1:14).  

One reason we can trust Jesus’ resurrection is that we can already see resurrection happening everywhere else. Nothing is the same forever, states modern science. Geologists with good evidence can prove that no landscape is permanent over millennia. Water, fog, steam, and ice are all the same thing, but at different stages and temperatures. “Resurrection” is another word for change, but particularly positive change—which we tend to see only in the long run. In the short run, it often just looks like death. The Preface to the Catholic funeral liturgy says, “Life is not ended, it is merely changed.” Science is now giving us a very helpful language for what religion rightly intuited and imaged, albeit in mythological language. Remember, myth does not mean “not true,” which is the common misunderstanding; it actually refers to things that are always true!  

Jesus’ first incarnate life, his passing over into death, and his resurrection into the ongoing Christ life is the archetypal model for the entire pattern of creation. He is the microcosm for the whole cosmos, or the map of the whole journey.