Estelle Frankelová, terapeutka, duchovní vůdkyně a učitelka židovské mystiky, popisuje, jak nás lekce z knihy Exodus povzbuzují k tomu, abychom praktikovali "mysl začátečníka":  

Nutkání opakovat minulost je patrné v biblickém mýtu o Exodu. Když Mojžíš vedl Izraelity ke svobodě, často toužili po návratu do Egypta. Přestože byli po celých čtyřicet let putování pouští zázračně zaopatřeni, Izraelci často nostalgicky vzpomínali na "staré dobré (špatné) časy" v Egyptě: "Vzpomínáme na ryby, které jsme v Micrajimu jedli zadarmo - také na okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek" (Numeri 11,5)..... Zázrak many, která na poušti každý den padala z nebe, nějak neuspokojil hlad Izraelitů po bezpečí. Chyběla jim předvídatelnost a pocit kontroly, který pociťovali v Egyptě - kde bylo všechno známé. Ačkoli byli ve skutečnosti Egypťany utlačováni a zotročováni, Izraelité na dobu strávenou v Egyptě vzpomínali s nostalgií, protože nedokázali snést nejistotu, které čelili jako svobodný národ. Svoboda je nakonec nejistá a nepředvídatelná. Jednou z prvních lekcí, které se všichni musíme naučit, abychom byli svobodní, je "snášet" nejistotu a důvěřovat neznámému. V biblickém mýtu o Exodu byla manna prostředkem, jak se této lekci naučit. Každý den po čtyřicet let museli Izraelité vyjít ven a nasbírat si denní zásobu many - právě tolik, kolik jim na ten den stačilo.... Manna poskytla nezbytnou přípravu na to, aby se z nich stali svobodní lidé, protože svoboda vyžaduje schopnost snášet nejistotu, nevědět, co se stane příště, a důvěřovat rozvíjející se cestě..... Aby mohli jít vpřed, potřebovali Izraelité také projevovat zvědavost - přijímat a zkoumat nové zkušenosti, cvičit se v myšlení začátečníků. Manna se stala prostředkem tohoto učení.... 

Mana byla pro Izraelity výzvou, aby rozvíjeli mysl začátečníka - aby zažívali něco nového a neotřelého, a přitom každý den jedli stále totéž. Namísto hledání odpovědí, které by mohly ukončit jejich otázky, manna učila Izraelity otázky neustále prožívat, aby pochopili, že cesta ke svobodě spočívá v tom, aby zůstali bdělí a zvědaví a nepřešli do režimu spánku.  

Frankel nás vybízí, abychom si stejnou "mysl" osvojili i v těch nejvšednějších rutinních činnostech našeho vlastního života:  

Tento přístup vyžaduje nejen jídlo. Mysl začátečníka je způsob života. Každý den je pro nás výzvou vidět tytéž známé lidi a krajiny novýma očima. Stejně jako se vesmír vytváří a udržuje každý okamžik znovu, je vše živé a mění se, včetně nás samotných, pokud jsme duchovně bdělí a věnujeme tomu pozornost. Manna nás učí, že "[lidé] nežijí jen chlebem", fyzickým rozměrem skutečnosti, "ale každým slovem, které vychází z Božího výroku" (Dt 8,3). Když vnímáme existenci jako živou s možností, vycházíme z Egypta, z našich osobních míst otroctví a stísněnosti.  

Estelle Frankel, a therapist, spiritual director, and teacher of Jewish mysticism, describes how the lessons of Exodus encourage us to practice a “beginner’s mind”:  

The compulsion to repeat the past is apparent in the biblical myth of the Exodus. When Moses led the Israelites to freedom, they often yearned to return to Egypt. Though they were miraculously provided for throughout their forty years of wandering in the desert, the Israelites were often nostalgic for the “good old (bad) days” in Egypt: “We remember the fish we ate free in Mitzrayim—also the cucumber, melons, leeks, onions and garlic” (Numbers 11:5)…. Somehow, the miracle of the manna that fell from heaven each day in the wilderness did not satisfy the Israelites’ hunger for security. They missed the predictability and sense of control they felt in Egypt—where everything was known. Though in actuality they were oppressed and enslaved by the Egyptians, the Israelites looked back on their time in Egypt with nostalgia because they could not bear the uncertainty they faced as a free people. Freedom is, ultimately, uncertain and unpredictable. One of the first lessons we all must learn in order to be free is how to “bear” uncertainty and trust in the unknown. In the biblical myth of the Exodus, the manna was a vehicle for learning this lesson. Each day for forty years, the Israelites would have to go out and gather their daily supply of manna—just enough for that day…. The manna provided the necessary preparation for becoming a free people, for freedom requires an ability to bear uncertainty, to not know what is going to happen next, and to trust in the unfolding journey…. To go forward, the Israelites also needed to exercise curiosity—to take in and explore new experiences, to practice beginner’s mind. The manna became a vehicle for this learning…. 

The manna challenged the Israelites to develop beginner’s mind—to experience something new and fresh while eating the very same thing each day. Instead of seeking the answers that might put their questions to rest, the manna taught the Israelites to continually live the questions, to understand that the journey to freedom is about remaining awake and curious and not going into sleep mode.  

Frankel encourages us to adopt this same “mind” in even the most mundane routines of our own lives:  

It’s not just food that requires this attitude. Beginner’s mind is a way of life. Each day we are challenged to see the same familiar people and landscapes with new eyes. Just as the cosmos is created and sustained anew each moment, everything is alive and changing, ourselves included, if we are spiritually awake and paying attention. The manna teaches us that “[humans] do not live on bread alone,” on the physical dimension of reality, “but by every word that issues forth from the divine utterance” (Deuteronomy 8:3). When we see existence as alive with possibility, we come out of Egypt, our personal places of bondage and constriction.