Psychoterapeutka Fiona Gardnerová popisuje myšlenku dětské nebo "začátečnické mysli" ve východní spiritualitě:   

Východní myšlení již dlouho chápe hodnotu dětské mysli u dospělého člověka hledajícího duchovní zralost. Dětská mysl je vnímána jako místo odevzdanosti, bdělosti a nahoty. Je vnímána jako prostor, kde je jen malé, pokud vůbec nějaké, vědomí sebe sama; kde neexistuje žádné posuzování druhých. Je to čas pokory. Zahrnuje uvědomění si nicoty člověka - kdy člověk je no-cokoliv. Dětská mysl si uvědomuje malost a přesto souvislost osoby ve schématu věcí a ve východních praktikách je považována za stav, který lze rozvíjet prostřednictvím tiché meditace, a to často o samotě. Může dojít k zábleskům, průlomům nebo delším obdobím takového uvědomění; je to zkušenostní a nikoliv znalostní záležitost nebo doktrína, kterou se lze naučit.... 

Buddhismus učí, že v každém člověku je jiskra, která představuje jeho pravou přirozenost; někdy se jí říká buddhovská přirozenost nebo původní mysl. Tato jiskra je dětská mysl, svěží a vždy zvědavá na zkušenosti. Zen-buddhistický pojem shoshin se někdy nazývá "mysl začátečníka" a odráží otevřené a nadšené vlastnosti dětské mysli v přítomném okamžiku. Jeden zenový mistr nazval mysl začátečníka dětskou myslí, myslí, která je prázdná a připravená na nové věci. [1] 

Zenový mnich Šunrjú Suzuki (1904-1971) pomáhal popularizovat buddhismus ve Spojených státech a učil o "mysli začátečníka":

V Japonsku máme frázi šóšin, což znamená "mysl začátečníka"...  

Naše "původní mysl" v sobě zahrnuje vše. Je vždy bohatá a dostačující sama o sobě. Neměli byste ztrácet soběstačný stav mysli. To neznamená uzavřenou mysl, ale ve skutečnosti prázdnou mysl a připravenou mysl. Je-li vaše mysl prázdná, je vždy připravena na všechno, je otevřená všemu. V mysli začátečníka je mnoho možností, v mysli odborníka je jich málo.  

Pokud příliš rozlišujete, omezujete sami sebe. Jste-li příliš nároční nebo chamtiví, vaše mysl není bohatá a soběstačná. Pokud ztratíme svou původní soběstačnou mysl, ztratíme všechny přikázání. Když se vaše mysl stane náročnou, když po něčem toužíte, nakonec porušíte své vlastní přikázání: nelhat, nekrást, nezabíjet, nebýt nemorální atd. Pokud si zachováte svou původní mysl, přikázání se zachovají sama.  

V mysli začátečníka se nevyskytuje myšlenka: "Něčeho jsem dosáhl." V mysli začátečníka se vyskytuje myšlenka: "Něčeho jsem dosáhl. Všechny sebestředné myšlenky omezují naši rozsáhlou mysl. Když nemáme myšlenky na dosažení, žádné myšlenky na sebe, jsme skutečnými začátečníky. Pak se můžeme skutečně něco naučit. Mysl začátečníka je mysl soucitu. Když je naše mysl soucitná, je bezmezná. Dógen-dženji, zakladatel naší školy, vždy zdůrazňoval, jak důležité je obnovit naši bezmeznou původní mysl. Pak jsme vždy věrní sami sobě, soucítíme se všemi bytostmi a můžeme skutečně cvičit. [2] 

Psychotherapist Fiona Gardner describes the idea of having a childlike or “beginner’s mind” in Eastern spirituality:   

Eastern thought has long understood the value of the child mind in the adult seeker for spiritual maturity. The child mind is seen as a place of surrender, alertness, and nakedness. It is seen as a space where there is little if any self-consciousness; there is no judgment of others. It is a time of humility. It involves an awareness of the person’s nothingness—where the person is no-thing. The child mind recognizes the person’s smallness and yet connection in the scheme of things, and in Eastern practices it is seen as a state that can be developed through silent meditation, and often in solitude. There can be glimpses or breakthroughs or longer periods of such awareness; it is experiential and not knowledge-based or a doctrine that can be learnt.… 

Buddhism teaches that there is a spark in each person that represents one’s true nature; this is sometimes called Buddha Nature or the Original Mind. This spark is the child mind, fresh and always curious about experience. The Zen Buddhist concept shoshin is sometimes called “beginner’s mind” and reflects the open and enthusiastic qualities of a child’s mind in the present moment. One Zen master called the beginner’s mind a child’s mind, a mind that is empty and ready for new things. [1] 

Zen monk Shunryū Suzuki (1904–1971) helped popularize Buddhism in the United States, and taught about “beginner’s mind”:  

In Japan we have the phrase shoshin, which means “beginner’s mind.”…  

Our “original mind” includes everything within itself. It is always rich and sufficient within itself. You should not lose your self-sufficient state of mind. This does not mean a closed mind, but actually an empty mind and a ready mind. If your mind is empty, it is always ready for anything; it is open to everything. In the beginner’s mind there are many possibilities; in the expert’s mind there are few.  

If you discriminate too much, you limit yourself. If you are too demanding or too greedy, your mind is not rich and self-sufficient. If we lose our original self-sufficient mind, we will lose all precepts. When your mind becomes demanding, when you long for something, you will end up violating your own precepts: not to tell lies, not to steal, not to kill, not to be immoral, and so forth. If you keep your original mind, the precepts will keep themselves.  

In the beginner’s mind there is no thought, “I have attained something.” All self-centered thoughts limit our vast mind. When we have no thought of achievement, no thought of self, we are true beginners. Then we can really learn something. The beginner’s mind is the mind of compassion. When our mind is compassionate, it is boundless. Dogen-zenji, the founder of our school, always emphasized how important it is to resume our boundless original mind. Then we are always true to ourselves, in sympathy with all beings, and can actually practice. [2]