V té době byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen ďáblem.  
-Matouš 4,1 

Poušť v Písmu slouží jako mýtické místo - vnější i vnitřní - duchovní zkoušky. V této homilii Richard hovoří o pokušeních, kterým Ježíš čelil při své vlastní zkušenosti na poušti:  

Postní období začíná vždy stejným evangeliem o Ježíšově pokušení na poušti. Odešel na čtyřicet dní na poušť, aby se takříkajíc sám zasvětil, a to je krásné vyprávění o démonech, kterým musíme všichni čelit, abychom dospěli, abychom se stali dospělými.  

Prvním pokušením je zneužití moci. Možná bychom mohli říci, že je to pokušení být okázalý, výjimečný, důležitý, okázalý. Pokušitel říká: "Řekni těmto kamenům, aby se staly chlebem" (Mt 4,3). Když jsme mladí, všichni to chceme. Všichni chceme vyniknout. Chceme, aby si nás lidé všimli. Chceme být něčím výjimeční a dělat něco výjimečného, ale Ježíš odmítá hrát tuto hru. 

Poté přichází druhé pokušení: "Ďábel ho vzal do svatého města a přinutil ho postavit se na samý vrchol chrámu" (Mt 4,5) a říká Ježíšovi, aby se vrhl dolů. Druhým velkým pokušením je zneužití náboženství hrou s Bohem. Ježíš říká: "Ani já nebudu hrát náboženskou hru". Je to transakční náboženství v protikladu k proměňujícímu. Ale to, o co v náboženství jde, je skutečná proměna. Změna naší mysli směrem k lásce, změna našeho srdce směrem ke společenství, změna našeho těla směrem k životu v přítomném okamžiku.

Třetím pokušením je pokušení politické moci. To není ze své podstaty špatné. Musí existovat způsob, jak můžeme moc využít k dobrému. Ale dokud nebudeme vyzkoušeni a dokud ji nebudeme příliš potřebovat, budeme ji téměř vždy zneužívat. Pokud nejsme vyzkoušeni ve způsobech nakládání s mocí, velmi často skončíme uctíváním moci, abychom ji měli.  

Co náboženství na své nejvyzrálejší úrovni znamená, je to, že existuje jediný cíl. Existuje jeden zdroj. Existuje jedno zaměření. Existuje jeden smysl, a to mimo nás samotné. Nejde o to vydělat více peněz. Nejde o to být slavný. Nejde o vítězství. To, co nám bylo dáno v evangeliu, je program, v němž všichni vyhrávají. Všichni jsme stejně Boží děti.  

At that time, Jesus was led by the Spirit into the desert to be tempted by the devil.  
—Matthew 4:1 

In the Scriptures, the desert serves as a mythical place—externally and internally—of spiritual testing. In this homily, Richard talks about the temptations Jesus faced in his own desert experience:  

The Lenten season always begins with the same Gospel of the temptation of Jesus in the desert. He has gone into the desert for forty days for his own initiation, as it were, and this is a beautiful telling of the demons we all have to face to grow up, to become mature.  

The first two temptations are proceeded by the same phrase, “If you are the Son of God.” The primary temptation we all face is to doubt our Divine Identity. That’s what the evil one says to us, too: if you are a child of God. We can all think of a thousand reasons to condemn ourselves. The main temptation we have to overcome is the doubting of our identity. Once we doubt that, it’s all downhill from there. What made Jesus special, it seems, is that he never doubted he was God’s beloved son. 

The first temptation is to misuse power. Maybe we could say it’s a temptation to be spectacular, to be special, to be important, to be showy. The tempter says, “Tell these stones to become bread” (Matthew 4:3). When we’re young, we all want that. We all want to stand out. We want people to notice us. We want to be something special and to do something special, but Jesus refuses to play the game. 

Then a second temptation: “The devil took him to the Holy City and made him stand on the very pinnacle of the Temple” (Matthew 4:5), and tells Jesus to throw himself down. The second great temptation is to misuse religion by playing games with God. Jesus says, “I’m not going to play the religious game either.” It’s transactional religion as opposed to transformational. But what religion is about is real transformation. Changing our mind toward love, changing our heart toward community, changing our body toward living in the present moment.  

The third temptation is the temptation to political power. It’s not inherently wrong. There has to be a way we can use power for good. But until we’re tested, and until we don’t need it too much, we will almost always misuse it. If we’re not tested in the ways of power, very often we end up worshiping power to have power.  

What religion at its most mature level means is that there is one goal. There is one source. There is one focus. There is one meaning, and it’s outside ourselves. It’s not about making more money. It’s not about being famous. It’s not about winning. What we were given in the Gospel is an agenda in which everybody wins. We’re all equally children of God.