Člen fakulty CAC Brian McLaren popisuje, jak Ježíš soustředí lásku jako cestu, kterou máme následovat:  

Z mnoha radikálních věcí, které Ježíš řekl a udělal, byl jeho neochvějný důraz na lásku nejradikálnější ze všech. Láska byla největším přikázáním, ... jeho hlavní směrnicí - láska k Bohu, k sobě samému, k bližnímu, k cizinci, k cizinci, k outsiderovi, k vyděděnci, a dokonce i k nepříteli, jak to sám modeloval. Nové přikázání lásky [Jan 13,34] znamenalo, že ani víra, ani slova, ani tabu, ani systémy, ani struktury, ani nálepky, které je zakotvovaly, neměly největší význam. Láska decentralizovala všechno ostatní; láska relativizovala všechno ostatní; láska měla přednost před vším ostatním - před vším. [1]  

Teolog Norman Wirzba nachází inspiraci v příběhu obrácení Óscara Romera k hlubší lásce:  

Co od nás vyžaduje láska a jak je třeba proměnit naše srdce, dojemně ilustruje život Óscara Romera [1917-1980], bývalého arcibiskupa San Salvadoru. Romero k tomuto poznání o osobně proměňující povaze lásky dospěl hlubokým, ale nákladným způsobem..... Ve své roli kněze a poté biskupa předpokládal, že Boží cesty jsou v poměrně těsném souladu s prioritami římského [katolického] magisteria a salvadorské vlády. Ježíš pro něj v této době nebyl revoluční postavou. Romero v Ježíši viděl někoho, koho lze využít k obraně statusu quo své země....  

Právě díky tomu, že se Romero otevřel Boží lásce, kterou vyjadřovali obyčejní lidé, našel odvahu ke změně a přizpůsobil se lásce. Rozhodl se žít solidárně s chudými a učit se od nich cestám lásky a cestám Božím. Chudí lidé, a ne profesoři, se nyní měli stát jeho učiteli....  

V kázání, které právě pronesl [několik minut před svým zavražděním], Romero řekl, že Kristovo evangelium učí, že:  

Jak Romero poznal, láska nedovoluje lidem utíkat nebo se chránit před bolestí či problémy tohoto života. Opravdoví milující se pohybují hluboko v dramatech života a smrti tohoto světa, jako rostlina, která zapouští kořeny hluboko do úrodné půdy, a tam se zcela odevzdávají rozkvětu života. Zdržovat se lásky znamená zdržovat se účasti na plném životě....  

Láska je výjezdní hnutí, které učí lidi léčit nespravedlnost a laskavě přijímat svět. [3] 

CAC faculty member Brian McLaren describes how Jesus centers love as the path for us to follow:   

Of the many radical things said and done by Jesus, his unflinching emphasis on love was most radical of all. Love was the greatest commandment, … his prime directive—love for God, for self, for neighbor, for stranger, for alien, for outsider, for outcast, and even for enemy, as he himself modeled. The new commandment of love [John 13:34] meant that neither beliefs nor words, neither taboos, systems, structures nor the labels that enshrined them mattered most. Love decentered everything else; love relativized everything else; love took priority over everything else—everything. [1]  

Theologian Norman Wirzba finds inspiration in the story of Óscar Romero’s conversion to deeper love:   

What love requires from us and how our hearts need to be transformed are movingly illustrated in the life of Oscar Romero [1917–1980], the former archbishop of San Salvador. Romero came to this realization about the personally transforming nature of love in a profound but costly way…. In his role as priest and then bishop, he assumed that the ways of God were in fairly close alignment with the priorities of the Roman [Catholic] magisterium and the Salvadoran government. For him, at this time, Jesus was not a revolutionary figure. Romero saw in Jesus someone who could be used to defend his country’s status quo….  

It was by opening himself to the love of God expressed by the common people that Romero found the courage to change and align himself with love. He decided to live in solidarity with the poor and learn from them the ways of love and the ways of God. Poor people, rather than professors, would now be his teachers….   

In the sermon just preached [minutes before his assassination], Romero had said that Christ’s gospel teaches that:  

As Romero had come to see, love does not allow people to flee or shield themselves from the pain or the troubles of this life. Genuine lovers move deeply into the life-and-death dramas of this world, like a plant that sinks roots deep into fertile soil, and there give themselves wholly to the flourishing of life. To withhold oneself from love is to withhold oneself from participating in a complete life.…  

Love is the outbound movement that trains people to heal injustice and kindly embrace the world. [3]