Učenkyně Mary Ellen Chaseová (1887-1973) představuje proroka Jeremiáše v celé jeho lidské složitosti:  

Jeremjáš je ze všech proroků nejméně zdrženlivý. S maximální upřímností nás nechává nahlédnout do svého srdce....  

Jeremjáš měl nespočet chyb a nedostatků. Měl na svědomí podrážděnost, netrpělivost, malomyslnost, beznaděj, pochybnosti, stížnosti, strach, zuřivost, a dokonce i sebelítost..... Když volal, že srdce člověka "je nade všechno záludné a zoufale zlé" [Jeremiáš 17,9], měl na mysli své vlastní tvrdohlavé srdce i srdce svých trýznitelů.... Přesto byl při všech svých lidských slabostech trpělivý, trpělivý, plný naděje, odvážný, dokonce hrdinský. Vydržel víc než kterýkoli jiný prorok; byl vysmíván, ponižován, odmítán, opovrhován, pronásledován, dokonce mučen. Byl jistě jedním z nejosamělejších lidí, který pro své povolání obětoval manželství, děti i přátele; přesto, ačkoli se odvážil obvinit Boha ze lži a přirovnat [Boha] k podvodnému potoku, v němž není vody [15,18], říká, že bez Boha hoří jako oheň a že ačkoli přísahal, že už s [Bohem] nebude mít nic společného, nemůže žít, aniž by přednesl Boží poselství těm, kdo pohrdají Bohem i jím [20,8-9]. [1]

Badatel Písma Walter Brueggemann se zamýšlí nad Jeremiášem 9,22-23 nad tím, na čem Bohu záleží a čím stojí za to se "chlubit":  

Tři věci, říká Jeremiáš, kterými se nemáme chlubit:

Nechť se moudří nechlubí svou moudrostí.  
Nechť se mocní nechlubí svou silou.  
Nechť se bohatí nechlubí svým bohatstvím.  

Jsou to tři položky, ale ve skutečnosti všechny jedna - sblížením mít samostatnost a svět podle svých vlastních podmínek....  

Brueggemann nabízí prostřednictvím Jeremiáše Boží poselství těm, kdo se chlubí: 

Ti, kdo se chlubí, ať se chlubí tím, že mě chápou a znají,že já jsem Hospodin; jednám s pevnou láskou, spravedlností a právem, na zemi, neboť v tom mám zalíbení, praví Hospodin.... 

Chlubte se pevnou láskou, vytrvalostí a dodržováním slibů a zaslíbení, dlouhodobou věrností, díky níž mají i nemají, bohatí i chudí, černí i bílí zůstávají spolu ve společném osudu, protože neexistují žádné soukromé dohody, žádné uzavřené komunity, které by mohly být bezpečné, žádné soukromé školy, z nichž by se dalo vystoupit, žádné chráněné oázy, protože všichni jsou vázáni ke všem, stejně jako je Bůh vázán k Izraeli.  

Chlubte se spravedlností, praktikou ekonomické životaschopnosti, v níž jsou velké peněžní příjmy nejbáječnějšího bohatství na světě využity pro všechny sousedy, pokud jde o zdravotní péči, přiměřené bydlení, péči o děti, dobré školy - to vše je snadno proveditelné, když politické tělo pozná, že jsme v tom všichni společně.... 

Chlubte se spravedlností, vizí společnosti v životaschopné, udržitelné rovnováze, harmonií sousedů, v níž nikdo nemusí druhé šikanovat a ohrožovat a nikdo se nemusí bát, protože společná radost a společná naděje mají kořeny ve společném šalomu. [2] 

Scholar Mary Ellen Chase (1887–1973) introduces the prophet Jeremiah in all his human complexities:  

Jeremiah is the least reserved of any of the prophets. With the utmost candour he lets us into his heart….  

Jeremiah had countless faults and shortcomings. He was guilty of irritation, impatience, petulance, hopelessness, doubt, complaint, fear, fury, and even of self-pity…. When he cried out that the heart of man “is deceitful above all things and desperately wicked” [Jeremiah 17:9], he referred to his own stubborn heart as well as those of his tormentors…. Nevertheless, with all his human frailties, he was patient, long-suffering, hopeful, bold, even heroic. He endured more than did any other prophet; he was mocked, humiliated, rejected, scorned, persecuted, even tortured. He was surely one of the loneliest of men, sacrificing marriage, children, and friends for the sake of his calling; yet, though he dares to accuse God of lying and to compare [God] to a deceitful brook with no water in it [15:18], he says that without God he burns as with fire and that, although he has sworn to have nothing more to do with [God], he cannot live without speaking God’s message to those who despise both God and him [20:8–9]. [1]  

Scripture scholar Walter Brueggemann reflects on Jeremiah 9:22–23 about what matters to God and is worth “boasting” of:  

Three things, said Jeremiah, not to brag on:

Do not let the wise boast of their wisdom.  
Do not let the mighty boast of their might.  
Do not let the wealthy boast of their wealth.  

They are three items but really all one—one by convergence to have autonomy and the world on our own terms….  

Brueggemann offers God’s message through Jeremiah to those bragging: 

Let those who boast boast in this, that they understand and know me,  
that I am the Lord; I act with steadfast love, justice, and righteousness  
in the earth, for in these things I delight, says the Lord…. 

Brag about steadfast love, about staying power and keeping vows and promises, about long-term fidelity whereby haves and have-nots, rich and poor, and black and white stay with each other in a common destiny because there are no private deals, no gated communities that can be safe, no private schools that can opt out, no protected oases because all are bound to all, even as God is bound to Israel.  

Brag about justice, about the practice of economic viability in which the great money revenues of the most fabulous wealth in the world is put to use for all the neighbors in terms of health care, adequate housing, childcare, good schools—all readily doable when the Body Politic comes to know that we are all in it together…. 

Brag about righteousness, a vision of a society in viable, sustainable equilibrium, a harmony of neighbors in which none need to be gouging and threatening others and none need be fearful, because common joy and common hope are rooted in common shalom. [2]