Pokračujeme ve sdílení Richardova seriálu o hebrejských prorocích z roku 1980. V této přednášce se Richard zaměřuje na proroka Izajáše a význam biblické víry:  

Izajáš [autor Izajáše 1-39] je především prorokem víry. Začíná definovat kvalitu víry a to, co znamená důvěřovat Bohu. Je to zcela nová schopnost pro Boha a život..... Biblická víra, zvláště pro Izajáše, je kvalitou bytí, kvalitou vnímání. 

Mohli bychom se ji pokusit popsat jako druh vnitřní autority, která vychází z naslouchání všemu, jako překročení strachu, takže se člověk stává důvěrně spjatým se vším. Takoví lidé znají pravdu, z níž mluví. Nějakým způsobem slyšeli božskou lásku vyslovovat své jméno. Nevím, jak takové tajemství popsat. Jako by v nás bylo místo, kde se tato jména spojila v jedno, jméno Boží a naše jméno. To je zdroj autority, z níž mluvíme, že víme, že nás Bůh povolal jménem, a víme, že nám byl Bůh zjeven. Známe Boha a víme, že Bůh zná nás. Z tohoto bodu začínáme čerpat svou autoritu. 

Jedině tak můžeme v tomto světě pevně stát. V opačném případě stále hledáme vně sebe samých uznání druhých, potlesk druhých nebo nějaké skupiny, abychom našli svou identitu. A tak nemusíme mít osobní identitu. Víra je poslouchat své nejhlubší srdce. Je to být věrný svému nejhlubšímu já. 

Bůh nabízí Izajášovi láskyplnou a překvapivou odpověď na zaseknutou víru lidí: 

V polovině Izajáše se zdá, že prorok opakuje svou základní víru a svědectví. Nazývá ji vzácným základním kamenem svého učení, který zní: "Kdo má víru, nebude otřesen" (Iz 28,16). Nyní začínáme chápat, proč je Izajáš nazýván prorokem víry. Bůh říká: "Spravedlnost učiním mírou, poctivost olovnicí" pro ty, kdo žijí tuto radikální víru (Iz 28,17). 

"Jahve řekl: Protože tento lid se ke mně přibližuje jen slovy, uctívá mě jen slovy, zatímco jeho srdce je ode mne vzdáleno, a mé náboženství, pokud jde o něj, není nic jiného než lidský příkaz, naučená lekce nazpaměť" (Izajáš 29,13). A zde je Boží odpověď hned poté: A já budu dál jednat překvapivě a podivuhodně, "budu s tímto lidem marnotratný v podivuhodných věcech", jak to překládá Jeruzalémská bible (29,14). Bůh jako by říkal: "Neznáte mou lásku. Spokojíte se s verbálním náboženstvím, se službou ze rtů. Jediný způsob, jak tě z toho dostat, je, že tě budu víc milovat."  

Jak krásné! To je vždycky Boží cesta. Bůh na lidi třese prstem, a přesto říká: "Způsob, jak vás z toho vyvést, je ten, že vás budu milovat ještě víc, než vás miluji teď." 

We continue sharing from Richard’s 1980 series on the Hebrew prophets. In this talk, Richard focuses on the prophet Isaiah and the meaning of biblical faith:  

Isaiah [the author of Isaiah 1–39] is above all else the prophet of faith. He begins to define the quality of faith and what it means to trust in God. It’s a whole new capacity for God and life…. Biblical faith, especially for Isaiah, is a quality of being, a quality of perception. 

We might try to describe it as a type of internal authority that comes from listening to everything, a going beyond fear so that one becomes intimate with everything. Such people know the truth out of which they speak. They have somehow heard Divine Love speak their name. I don’t know how to describe such mysteries. It’s like there’s a place within us where those names have become one, God’s name and our name. That’s the source of the authority out of which we speak, that we know God has called us by name and we know God has been revealed to us. We know God and we know God knows us. We begin to draw our authority from that point. 

That’s the only way that we can stand firmly in this world. Otherwise, we’re always searching outside of ourselves for the approval of others, the applause of others, or some group to find our identity. And so we don’t have to have a personal identity. Faith is obeying your deepest heart. It’s being true to your deepest self. 

God offers Isaiah a loving and surprising response to the people’s stuck faith: 

In the middle of Isaiah, the prophet seems to be repeating his basic belief and testimony. He calls it the precious cornerstone of his teaching, which is “whoever has faith shall not be shaken” (Isaiah 28:16). Now we’re beginning to see why Isaiah is called the prophet of faith. God says, “I will make justice the measure, integrity the plumb line” for those who live this radical faith (Isaiah 28:17). 

“Yahweh has said: Because this people approaches me only in words, honors me only with lip service while its heart is far from me, and my religion, as far as it is concerned, is nothing but human commandment, a lesson memorized” (Isaiah 29:13). And here’s God’s response right after: I’m going to go on acting in surprising and wondrous fashion, “being prodigal of prodigious prodigies with this people,” as The Jerusalem Bible translates it (29:14). God is saying, as it were, “You don’t know my love. You’re satisfied with verbal religion, with lip service. The only way I know how to get you out of it is to love you more.”  

How beautiful! That’s always the way of God. God shakes a finger at the people and yet says, “The way I’ll call you out of it is by loving you even more than I love you now.”