Ještě to, že používáte Písmo, a to i způsobem, který potvrzuje Boha, neznamená, že používáte Písmo pro život a lásku, růst a moudrost - a pro dobro Boha nebo druhých. -Richard Rohr, Co děláme s Biblí?   

Richard se s vámi podělí o to, jak vykládá Písmo tím, že následuje Ježíše: 

"Hermeneutika" je jednoduše řečeno metodika výkladu Bible. Pokud nemáme jasnou hermeneutiku neboli "čočku", můžeme jakýkoli text podřídit momentálnímu rozmaru. To je jeden z důvodů, proč velká část světa nebere křesťany vážně. Lidé viděli, že používáme Písmo jakýmkoli způsobem, abychom vyjádřili to, co jsme se již rozhodli vyjádřit!  

William z Ockhamu (asi 1285-c. 1349), středověký františkánský učenec, zastával myšlenku osekání všech přílišných racionalizací a teorií. Tato myšlenka se stala známou jako "Ockhamova břitva". Nejlepší odpověď je pravděpodobně ta nejjednodušší. Vím, že to s sebou nese i mnohá nebezpečí, ale v tomto případě si myslím, že zjistíme, že Ockhamova břitva by mohla křesťanství velmi dobře oholit.  

Moje jednoduchá hermeneutika a břitva zní takto: Měli bychom Písmo používat tak, jak to dělal Ježíš. Říkám tomu Ježíšova hermeneutika. Historicky křesťané říkali, že celá Bible se má vykládat "ve světle Ježíše", ale chápali jsme to sebestředně a falešně se domnívali, že křesťanství vytěsnilo judaismus, a tím ho učinilo irelevantním a pouhým "starým" zákonem. Šli jsme tak daleko, že jsme předpokládali, že Mojžíš a Izajáš byli jen předskokany Ježíše. To není čestné, není to pravda a není to ani spravedlivé vůči Ježíši. On na jejich moudrosti stavěl, místo aby si myslel: "Ukazují na mě!". Musíme udělat tento jasný myšlenkový obrat.  

Ježíš je ideálním vzorem jako ten, kdo: 

• Uctívá svou vlastní náboženskou tradici, kdekoli je to možné, a zbytečně proti ní nereaguje. 
• Ignoruje (nebo se dokonce staví proti) těm částem vlastního Písma, které byly jakýmkoli způsobem trestající, imperialistické, vylučující nebo představovaly Boha jako stejného. 
• Úspěšně spojuje jednotlivé body a nachází, kam trajektorie směřuje a k čemu se staví. 
• Jasně dochází k závěru, že text směřuje k inkluzivitě, milosrdenství a spravedlnosti. Ty Ježíš vnímá jako jasný záměr a dílo svého Boha JHWH.  
.

V tomto smyslu skutečně vykládáme Bibli "v Ježíšově světle", nikoliv proto, abychom dokázali, že je synem Božím, ale abychom se řídili jeho hermeneutikou či optikou!"  

Ježíšova hermeneutika nám dává šablonu pro pasáže, které můžeme ignorovat (Cituje někdy Jozueho nebo Soudce nebo se na ně odvolává?); se kterými můžeme otevřeně nesouhlasit nebo je vylepšovat ("Mojžíš vám to dovolil jen kvůli tvrdosti vašeho srdce". Mt 19,8); které je třeba považovat za raný základ dalšího poselství ("Zákon říká, já říkám", šestkrát opakované v Mt 5,21-48); a šablonu toho, z čeho lze pevně vyvodit, kam směřuje oblouk milosti a dějin.  

Just because you use Scripture, even in a God-affirming way, does not mean you are using Scripture for life and love, growth and wisdom—and for the sake of God or others. —Richard Rohr, What Do We Do with the Bible?   

Richard shares how he interprets Scripture by following Jesus’ lead: 

A “hermeneutic” is simply the methodology for biblical interpretation. If we do not have a clear hermeneutic or “lens,” we can make any text submit to the whim of the moment. This is one reason that so much of the world does not take Christians seriously. People have seen us use Scripture whatever way we want to make the points that we already have decided to make!      

William of Ockham (c. 1285–c. 1349), a medieval Franciscan scholar, espoused the idea of cutting away all excessive rationalizations and theories. This became known as “Ockham’s razor.” The best answer is probably the simplest one. I know this also has many dangers, but in this case I think we will find that Ockham’s razor might give Christianity a very good shave.   

My simple hermeneutic and razor’s cut is this: We should make use of Scripture the way that Jesus did. I call it the Jesus hermeneutic. Historically, Christians have said that the whole Bible was to be interpreted “in the light of Jesus,” but we understood that in a self-serving way, falsely believing that Christianity supplanted Judaism and thus made it irrelevant and merely an “old” testament. We went so far as to assume that Moses and Isaiah were warm-up acts for Jesus. That is not honest, not true, and not even fair to Jesus. He built on their wisdom rather than thinking “They are pointing to me!” We must make that clear mental switch.   

Jesus is an ideal model as one who: 

• Honors his own religious tradition wherever possible and does not react against it needlessly. 
• Ignores (or even opposes) parts of his own Scriptures that were in any way punitive, imperialistic, exclusionary, or presented God as the same. 
• Successfully connects the dots, and finds where the trajectory is heading and building toward.  
• Clearly concludes that the text is tending toward inclusivity, mercy, and justice. These Jesus sees as the clear intent and work of his God YHWH.   

In this sense, we do indeed interpret the Bible “in the light of Jesus,” not to prove he is the son of God but to follow his hermeneutic or lens! 

Jesus’ hermeneutic gives us a template for passages that can be ignored (Does he ever quote or refer to Joshua or Judges?); that can be openly disagreed with or improved upon (“Moses only let you do that because of your hardness of heart.” Matthew 19:8); that must be seen as early groundwork for a further message (“The Law says; I say,” repeated six times in Matthew 5:21–48); and a template for what can be firmly concluded from where the arc of grace and history is tending.