Ženistická teoložka Delores Williamsová (1937-2022) nachází v biblickém příběhu Hagar potvrzení a podporu pro zkušenosti černošských žen.  

Ačkoli mnoho témat z dějin afroamerických žen koresponduje s mnoha tématy Hagarina příběhu v Bibli, nic nespojuje ... ženy tak pevně jako jejich náboženská zkušenost na poušti [viz Genesis 21]..... Mnoho afroamerických otrokyň po sobě zanechalo autobiografie, v nichž vyprávějí, jak se vytrácely na poušť nebo do "stohů sena, kde je zastínila přítomnost Hospodinova". [1] Některé z nich řídily svůj život podle rady svých matek, že nebudou mít "na širém světě nikoho, na koho by se mohly obrátit, kromě Boha" [2] - jako Hagar v závěrečné fázi svého příběhu měla jen Boha, na kterého se mohla obrátit.... 

Pro mnoho dnešních černošských křesťanek je "poušť" nebo "zkušenost s pouští" symbolickým termínem, který se používá k vyjádření situace blízké zkáze, v níž Bůh dává věřící osobně směr, a tím jí pomáhá najít cestu z toho, o čem si myslela, že není cesty. Se symbolickým smyslem pro divočinu u černošských žen jsem se nedávno setkal, když jsem v roce 1992 přednášel na Howard Divinity School. Přišel jsem dříve, než byla má přednáška naplánována, a vydal jsem se na jeden ze seminářů, kterého se účastnily téměř výhradně černošské ministryně..... [Jedna] žena začala vyprávět o své zkušenosti z poslední farnosti..... Její služba měla být zničena, řekla. Ale ona sama "vzala svou situaci k Bohu, když se postila a modlila". Nakonec k ní Bůh "přišel" a dal jí směr. To byl pozitivní zlom a její služba přežila a stala se jednou z nejvýznamnějších v okrese. Ostatní ženy u stolu na semináři se začaly dělit o to, co označily za své zkušenosti z divočiny ve službě.   

Williamsová poukazuje na podobnost utrpení a víry, kterou černošské ženy sdílejí s Hagar:   

V biblickém příběhu se Hagarina pouštní zkušenost odehrála v pusté a osamělé poušti, kde ona - těhotná, prchající před brutalitou své otrokářky Sarai a bez ochrany - prožila náboženské zkušenosti, které jí a jejímu dítěti pomohly přežít, když se přežití zdálo být odsouzeno k zániku. Jak pro Hagar, tak pro afroamerické ženy znamenala zkušenost s pouští, že zůstaly zcela osamoceny uprostřed vážných problémů a mohly se spolehnout pouze na Boží podporu.

V důsledku těchto těžkých časových zkušeností a setkání s Bohem se u Hagar a mnoha afroamerických žen projevila víra v riskování.... Mnoho afroamerických žen (otrokyň i svobodných) vážně riskovalo v osvobozeneckém boji černošské komunity. Například Harriet Tubmanová se uprostřed násilí a brutality, které provázely otroctví v Americe, s odměnou na hlavě odvážila osvobodit více než tři sta otroků.... Říká se, že se spoléhala pouze na pomoc a sílu Boha; neměla nikoho jiného, ke komu by se mohla obrátit. O Hagar a mnoha afroamerických ženách tak můžeme mluvit jako o sestrách v poušti, které bojují o život a s pomocí svého Boha se vyrovnávají se situacemi, které mají destruktivní potenciál. 

In the biblical story of Hagar, womanist theologian Delores Williams (1937–2022) finds affirmation and support for the experiences of Black women.  

Although many themes in African-American women’s history correspond with many themes in Hagar’s story in the Bible, nothing links the … women together more securely than their religious experiences in the wilderness [see Genesis 21]…. Many African-American slave women have left behind autobiographies telling how they would slip away to the wilderness or to “the hay-stacks, where the presence of the Lord overshadowed” them. [1] Some of them governed their lives according to their mothers’ counsel that they would have “nobody in the wide world to look to but God” [2]—as Hagar in the final stages of her story had only God to look to…. 

For many black Christian women today, “wilderness” or “wilderness experience” is a symbolic term used to represent a near-destruction situation in which God gives personal direction to the believer and thereby helps her make a way out of what she thought was no way. I recently encountered black women’s symbolic sense of wilderness when I lectured at Howard Divinity School in 1992. Arriving earlier than my lecture was scheduled, I went to one of the workshops attended almost exclusively by black female ministers…. [One] woman began to tell about her experience in her last parish…. Her ministry was about to be destroyed, she said. But she, alone, “took her situation to God as she fasted and prayed.” Finally God “came to her,” giving her direction. This was a positive turning point and her ministry survived to become one of the most outstanding in the district. Other women around the table in the workshop began to share what they termed their wilderness experiences in ministry.   

Williams points to the similarities of suffering and faith that Black women share with Hagar:   

In the biblical story Hagar’s wilderness experience happened in a desolate and lonely wilderness where she—pregnant, fleeing from the brutality of her slave owner, Sarai, and without protection—had religious experiences that helped her and her child survive when survival seemed doomed. For both Hagar and the African-American women, the wilderness experience meant standing utterly alone, in the midst of serious trouble, with only God’s support to rely upon.  

As a result of these hard-time experiences and the encounters with God, Hagar and many African-American women manifested a risk-taking faith.… Many African-American women (slave and free) have taken serious risks in the black community’s liberation struggle. For example, in the midst of the violence and brutality that accompanied slavery in America, Harriet Tubman, with a price on her head, dared to liberate over three hundred slaves.… She is said to have relied solely upon God for help and strength; she had no one else to look to. Thus we can speak of Hagar and many African-American women as sisters in the wilderness struggling for life, and by the help of their God coming to terms with situations that have destructive potential.