Vysvětlení nás odděluje od údivu. -Eugène Ionesco, Découvertes 

Otec Richard pokračuje v úvahách o "trojkolce víry" zdůrazněním významu vnitřní zkušenosti pro skutečnou duchovní proměnu:  

Dvě kola, Písmo a Tradice , lze považovat za zdroje vnější autority, zatímco naše osobní zkušenost vede k naší vnitřní autoritě. Jsem přesvědčen, že potřebujeme a můžeme mít obojí. Teprve když se vnitřní a vnější autorita spojí, máme skutečnou duchovní moudrost. Křesťanství se ve většině své historie do značné míry spoléhalo na vnější autoritu. Nyní však musíme upřímně přiznat hodnotu vnitřní zkušenosti, která samozřejmě působila po celou dobu, ale nebyla jí přikládána důvěra. 

Informace od vnější autority nemusí nutně znamenat proměnu a my dnes potřebujeme skutečně proměněné lidi, ne jen lidi s odpověďmi. Nechci, aby má slova v těchto meditacích někoho oddělovala od jeho vlastního úžasu nebo mu poskytovala náhradu za jeho vlastní vnitřní zkušenost. Teologie (a autority) to udělaly pro příliš mnoho lidí. Spíše doufám, že má slova - ať už psaná, nebo mluvená - čtenáře prostě zvou na jejich vlastní vnitřní cestu, než aby se stala její náhradou. 

Jsem stále více přesvědčen, že slovo "modlitba", které se pro věřící stalo funkční a zbožnou záležitostí, mělo být popisem a pozváním k vnitřnímu prožitku.Když nás duchovní učitelé vyzývají, abychom se "modlili", říkají tím vlastně: "Jděte do svého nitra a poznejte to sami!". Příliš dlouho jsme trvali pouze na vnější autoritě bez jakéhokoli učení o modlitbě, vnitřní cestě a zrání vědomí. Výsledky pro svět a náboženství jsou katastrofální.  

Anglický spisovatel a básník D. H. Lawrence (1885-1930) napsal: "Svět se bojí nové zkušenosti víc než čehokoli jiného. Protože nová zkušenost vytěsňuje tolik starých zkušeností." Dále napsal, že svět "dokáže zaškatulkovat jakoukoli myšlenku" a "vyhnout se jí" nebo ji znehodnotit. [1] Myšlenky nejsou problém. Ale opravdový vnitřní prožitek je zase něco jiného. Mění nás a lidé se neradi mění. [2] 

Proč vám mohu říci, že můžete věřit své vlastní zkušenosti? Inu, zejména v posledních sto letech jsme byli svědky vzniku psychologie, terapie, práce se stíny, práce s egem a nástrojů, jako je Myers-Briggsův osobnostní profil a osobnostní profil Enneagram. Mnozí z nás dostali do rukou nejrůznější nástroje, pomocí nichž můžeme kritizovat vlastní zkušenosti. To, že si to myslíme, ještě neznamená, že je to pravda. To je kontemplace, sama o sobě, abychom kritizovali své myšlení tím, že se přeneseme do kontemplativnější, neobsedantní mysli.  

V našem trojkolí je zkušenost neustále vyvažována a kritizována Písmem a Tradicí. Když všechna tři "kolečka" fungují společně, máme velmi moudrého člověka. To je nejjednodušší způsob, jak to říci. Jde nám o to, abychom vychovávali nikoliv lidi hádavé, nikoliv lidi spravedlivé, ale lidi moudré. To je naše první téma. [3] 

Explanation separates us from astonishment. —Eugène Ionesco, Découvertes 

Father Richard continues reflecting on the “tricycle of faith” by emphasizing the importance of inner experience for true spiritual transformation:  

The two wheels of Scripture and Tradition can be seen as sources of outer authority, while our personal experience leads to our inner authority. I am convinced we need and can have both. Only when inner and outer authority come together do we have true spiritual wisdom. Christianity in most of its history has largely relied upon outer authority. But we must now be honest about the value of inner experience, which of course was at work all the time but was not given credence. 

Information from outer authority is not necessarily transformation, and we need genuinely transformed people today, not just people with answers. I do not want my words in these meditations to separate anyone from their own astonishment or to provide them with a substitute for their own inner experience. Theology (and authority figures) have done that for too many. Rather, I hope my words—written or spoken—simply invite readers on their own inner journey rather than become a replacement for it. 

I am increasingly convinced that the word “prayer,” which has become a functional and pious thing for believers to do, was meant to be a descriptor and an invitation to inner experience. When spiritual teachers invite us to “pray,” they are in effect saying, “Go inside and know for yourself!” We have for too long insisted on outer authority alone, without any teaching of prayer, inner journey, and maturing consciousness. The results for the world and for religion have been disastrous.  

English writer and poet D. H. Lawrence (1885–1930) wrote, “The world fears a new experience more than it fears anything. Because a new experience displaces so many old experiences.” He went on to write that the world “can pigeon-hole any idea” and “dodge” or discount it. [1] Ideas are not a problem. But a true inner experience is something else again. It changes us, and human beings do not like to change. [2] 

Why can I tell you that you can trust your own experience? Well, especially in the last hundred years, we have witnessed the emergence of psychology, therapy, shadow work, ego work, and tools like the Myers-Briggs personality profile, and the Enneagram personality profile. Many of us have been given all kinds of tools by which to critique our own experience. Just because we think it doesn’t make it true. That is contemplation, per se, to critique our thinking by transferring to a more contemplative, non-obsessive mind.  

In our tricycle, experience is constantly balanced and critiqued by Scripture and Tradition. When all three of the “wheels” work together, we have a very wise person. That’s the easiest way to say it. What we’re interested in doing is raising up not argumentative people, not righteous people, but wise people. That’s our first theme. [3]