Denní meditace se tento týden zaměřují na první z “Sedmi témat alternativní ortodoxie” Richarda Rohra: 

Písmo potvrzené zkušeností a zkušenost potvrzená Tradicí jsou dobrými měřítky pro duchovní světonázor člověka. 

V CAC používáme k ilustraci tohoto dynamického vztahu metaforu trojkolky. Přední kolo je zkušenost a dvě zadní kola jsou Písmo a Tradice. Richard vysvětluje: 

Lidé mají plné právo ptát se kazatelů a učitelů: "Jakou autoritou říkáte to, co říkáte?"

"Jakou autoritou? Proto chci hned na začátku prohlásit naši metodologii a říci, že je tříkolová, což nám umožňuje pohybovat se vpřed. Přední kolo, zkušenost, se může zdát překvapivé, protože ani pravoslavní křesťané, ani katolíci, ani protestanti se o ní příliš neučili. Přední kolo děláme zkušeností, protože Písmo a Tradici stejně všichni filtrujeme skrze vlastní zkušenost! Nemůžeme to neudělat . Je to zdravý rozum. Je to zřejmé.  

Ale neměli jsme odvahu nebo možná ani vědomí vyslovit to, co si nyní uvědomujeme, že je zřejmé. Katolíci si mysleli, že veškeré naše učení vychází z Tradice s velkým "T": z Tradice přinejmenším prvních 1 500 let. No, možná, ale byla to spíše italská tradice, francouzská tradice, německá tradice, a to je tradice s malým "t".  

V CAC si tedy dáváme za úkol vrátit se k velkému "T", k letité Tradici. Co se stále opakuje? Co se stále vrací, století za stoletím, v mysticích, světcích a církevních koncilech? Co moudří lidé neustále říkají? Katolický intelektuál svatý Tomáš Akvinský (1225-1274) zastával názor, že pokud je to pravda, pochází to od Ducha svatého. [1] A pokud je to od Ducha svatého, bude to stále znovu a znovu objevováno.  

Písmo je potvrzováno i dalšími dvěma koly na naší tříkolce. Pokud je pravdivé - a to je akt víry -, řekli bychom, že musí být nějak nalezeno v Písmu. Nemůže být v přímém rozporu s Písmem. My katolíci jsme v tom nebyli příliš dobří. Všechna vajíčka jsme vložili do košíku Tradice. Hledejme tedy potvrzení v obou světech - ve verších z Písma i ve spisech mystiků, svatých, proroků, církevních Otců a Matek a církevních koncilů. [2] 

Od reformace v 16. století docházelo k mnoha křesťanským bojům a nedorozuměním kvůli katolickému a pravoslavnému důrazu na Tradici oproti protestantskému důrazu na Písmo. Tradice se obvykle zaměňovala s malými kulturními tradicemi a protestantské volání "Pouze Písmo!" se postupně zvrhlo v to, že si každá skupina vybírala mezi Písmem, které bude zdůrazňovat nebo ignorovat.  

Oběma proudům se nyní ukázaly jejich slabiny a předsudky. Chyběl jim dynamický třetí princip Boží zkušenosti: osobní zkušenost, která je zpracována a vedena k odpovědnosti jak Písmem a Tradicí, tak i solidním duchovním vedením a poradenstvím. To je náš třístranný princip v Živé škole pro akci a kontemplaci. [3] 

The Daily Meditations this week focus on the first of Richard Rohr’s “Seven Themes of an Alternative Orthodoxy”: 

Scripture as validated by experience, and experience as validated by Tradition, are good scales for one’s spiritual worldview. 

At the CAC, we use the metaphor of a tricycle to illustrate this dynamic relationship. The front wheel is experience and the two back wheels are Scripture and Tradition. Richard explains: 

People have every right to ask preachers and teachers, “By what authority do you say what you say?” That’s why I want to declare our methodology right at the beginning and say that it’s three-wheeled, which allows us to move forward. The front wheel, experience, may seem surprising, because neither Orthodox Christians, Catholics, nor Protestants were taught a lot about it. We make experience the front wheel because we all filter Scripture and Tradition through our own experience anyway! We cannot not do that. It’s common sense. It’s obvious.  

But we didn’t have the courage or maybe the awareness to state what we now realize is obvious. Catholics thought that all our teaching was based on Tradition with a big “T”: the Tradition of the first 1,500 years at least. Well, maybe, but it was more Italian tradition, French tradition, German tradition, and that’s tradition with a little “t.”  

So, at the CAC we make it our work to get back to the big “T,” the perennial Tradition. What keeps recurring? What keeps coming back, century after century, in mystics, saints, and councils of the church? What do wise people keep saying? The Catholic intellectual St. Thomas Aquinas (1225–1274) held that if it’s true, it’s from the Holy Spirit. [1] And if it’s from the Holy Spirit, it’s going to keep being discovered again and again.  

Scripture is validated as well by two other wheels on our tricycle. If it’s true—and this is an act of faith—we would say that it somehow has to be found in Scripture. It can’t be directly contradicted by Scripture. We Catholics weren’t too good at that. We put all our eggs in the Tradition basket. So, let’s look for validation in both worlds—in verses from Scripture, and in writings of mystics, saints, prophets, church Fathers and Mothers, and Councils of the Church. [2] 

Since the Reformation in the sixteenth century, much Christian infighting and misunderstanding has occurred over the Catholic and Orthodox emphasis on Tradition versus the Protestant emphasis on Scripture. Tradition usually got confused with small cultural traditions, and the Protestant cry of “Scripture alone!” gradually devolved into each group choosing among the Scriptures it would emphasize or ignore.  

Both currents have now shown their weaknesses and biases. They lacked the dynamic third principle of God experience: personal experience that is processed and held accountable by both Scripture and Tradition, as well as by solid spiritual direction and counseling. This is our trilateral principle at the Living School for Action and Contemplation. [3]