Na konferenci s Richardem Rohrem v roce 2004 hovořila spisovatelka a retreatérka Paula D'Arcy o kuchyňském stole svého dětství jako o symbolu jistoty první poloviny života: 

Měla jsem sen [na ústraní] ... a v tom snu jsem byla zpátky v domě, ve kterém jsem vyrůstala, a moji sourozenci a rodiče a já jsme všichni seděli kolem kuchyňského stolu, který byl středobodem našeho domova. A pak v tom snu najednou ten stůl prostě zmizel. Zmizel.... Když byl stůl odstraněn, uvolnil místo pravdě. Nyní se vytvořil prostor pro něco zcela nového....  

U toho stolu se odehrála první část mé cesty. U toho stolu jsme seděli a já a mé sestry jsme byli vyzpovídáni z Baltimorského katechismu, učili jsme se zákony a pravidla. Je velmi zajímavé, jak jsem u toho stolu poprvé slyšel otázku: "Kdo je Bůh?" a "Proč jsme byli stvořeni?". A papouškovali jsme rodičům učebnici, věci, které jsme se učili. U toho stolu jsme rodičům sem a tam předávali svá vysvědčení a seděli jsme a doufali, že jsou dost dobrá. U toho stolu jsme se učili hodnotám, které daly životu mých rodičů tvar.  

D'Arcy přišla o manžela a malou dceru při autonehodě, když čekala jejich druhé dítě. Popisuje, co pro ni znamenalo sedět u stejného stolu s realitou obrovské ztráty a pak ve snu zjistit, že stůl je nakonec odnesen: 

Protože ten stůl kdysi skrýval všechny odpovědi, skrýval všechnu jistotu. Byl to rámec a byl to kořen mého života..... Ten stůl byl v tom životě tolika věcmi; a pak se stal stolem, ke kterému jsem se ve svém zármutku vydala a položila si spoustu otázek o smyslu života a o míře temnoty a o tom, jak se člověk dostal přes takové množství bolesti.

Takže ten sen na tom ústupu byl pro mě významný, když se mi zdálo, že ten stůl je teď odstraněný. Svůj účel už splnil. Držel mě, když jsem procházel první polovinou své cesty. Poskytoval mi všechny věci, které mi měly být poskytnuty, a nyní byl stůl odstraněn, protože cesta se měla ubírat jiným směrem. Cesta byla nyní uvnitř. Všechny dveře a všechny odpovědi a všechna tajemství se teď měly nalézt ne u toho stolu, ale ... při pohledu očima, které byly úplně jiné, a v životě, který se najednou otevřel jiným způsobem. U toho stolu jsem se naučil kořeny lásky, ale když byl stůl odstraněn ..... Moje litanie u toho stolu by zněla: "Mám na to, abych opravdu miloval, abych zvládl druhou polovinu cesty?"

In a 2004 conference with Richard Rohr, author and retreat leader Paula D’Arcy spoke of her childhood kitchen table as a symbol of the security of her first half of life: 

I had a dream [at a retreat] … and in that dream, I was back in the home in which I was raised, and my siblings and my parents and I were all sitting around the kitchen table, which was the hub of our home. And then in the dream, suddenly the table was just gone. It had vanished…. When the table was removed, it made room for truth. Now there is space for something entirely new to happen….  

At that table, the first part of my journey happened. At that table, we sat, and my sisters and I were quizzed on the Baltimore Catechism, and we learned the laws, and we learned the rules. It’s very interesting to think how at that table, I first heard the question, “Who is God?” and “Why were we created?” And we parroted back to my parents the lesson book, the things that we were learning. At that table, we passed back and forth to my parents our report cards and sat hoping that they were good enough. At that table, we learned the values that had given my parents’ life shape.  

D’Arcy lost her husband and young daughter in a car accident when she was pregnant with their second child. She describes what it meant to sit at that same table with the reality of immense loss, and then to discover in her dream that the table is eventually taken away: 

Because that table once held all the answers, it held all the security. It was the frame, and it was the root of my life.… That table was so many things in that life; and then it became a table where I went in my grief and asked a lot of the questions about the meaning of life, and the extent of the darkness, and how a person got through that amount of pain.  

So the dream at that retreat was significant to me, when I dreamt that the table was now removed. It had served its purpose. It had held me while I went through the first half of my journey. It had provided all of the things that were meant to be provided, and now the table was removed, because the journey was to go a different way. The journey was now within. Now, all the doors and all the answers and all the mystery were going to be found not at that table, but … looking through eyes that were very different, and a life that was suddenly broken open in a different way. I learned the roots of love at that table, but when the table was removed .… My litany at that table would have been, “Do I have what it takes to really love, to do the second half of the journey?”