Otec Richard představuje první polovinu života a nezbytnou cestu za ní: 

Existuje mnoho důkazů na několika úrovních, že lidský život má přinejmenším dva hlavní úkoly. Prvním úkolem je vybudování silné "nádoby" neboli identity; druhým úkolem je nalezení obsahu, který měla nádoba pojmout. První úkol považujeme za samozřejmý smysl života, což však neznamená, že jej plníme dobře. S druhým úkolem se prý spíše setkáváme, než abychom ho hledali; málokdo k němu dospěje s velkým předstihem, záměrem nebo vášní.  

Jsme "kulturou první poloviny života", která se z velké části stará o úspěšné přežití. Pravděpodobně většina kultur a jednotlivců napříč dějinami se až dosud nacházela v první polovině svého vývoje, protože na nic jiného neměla čas. Všichni se snažíme splnit to, co se zdá být úkolem, který nám život předkládá jako první: vytvořit si identitu, domov, vztahy, přátele, komunitu, bezpečí a vybudovat si správnou platformu pro náš jediný život.  

Ale trvá nám mnohem déle, než objevíme "úkol v úkolu", jak tomu rád říkám: co skutečně děláme, když děláme to, co děláme....

Problémem je, že do prvního úkolu investujeme tolik své krve, potu, slz a let, že si často nedokážeme představit, že existuje nějaký druhý úkol nebo že by se od nás mohlo očekávat něco víc. "Staré měchy jsou dost dobré," říkáme, i když podle Ježíše často neudrží nové víno. Podle něj, pokud si nepořídíme nové měchy, "víno i měch se ztratí" (Lk 5,37-39). Druhá polovina života může pojmout nějaké nové víno, protože do té doby by měly existovat nějaké pevné měchy, nějaké osvědčené způsoby, jak udržet náš život pohromadě. To však obvykle znamená, že samotná nádoba se musí roztáhnout, zemřít ve své současné podobě, nebo se dokonce nahradit něčím lepším.  

Různé tradice používají mnoho metafor, aby tuto diferenciaci objasnily: začátečník a zkušený, novic a zasvěcenec, mléko a maso, litera a duch, junior a senior, pokřtěný a biřmovaný, učeň a mistr, ráno a večer, "Petr, když jsi byl mladý ... Petr, když jsi starý" (Jan 21,18). Teprve když začneme žít v druhé polovině života, můžeme vidět rozdíl mezi nimi. Přesto jsou obě poloviny kumulativní a postupné a obě jsou velmi potřebné. Do druhé poloviny života nemůžeme nonstop přelétat tím, že o ní přečteme spoustu knih. Milost nás musí a bude posouvat vpřed. "Bůh nemá žádná vnoučata. Bůh má pouze děti," jak někteří říkají. Každá generace musí sama pro sebe učinit své vlastní objevy Ducha.  

Žádný papež, biblický citát, psychologická technika, náboženská formule, kniha ani guru tuto cestu nezvládne za nás. Pokud se pokusíme přeskočit první cestu, nikdy nezískáme její skutečné plody ani nepochopíme její omezení.  

Father Richard introduces the first half of life and the necessary journey beyond it:  

There is much evidence on several levels that there are at least two major tasks to human life. The first task is to build a strong “container” or identity; the second is to find the contents that the container was meant to hold. The first task we take for granted as the very purpose of life, which does not mean we do it well. The second task, I am told, is more encountered than sought; few arrive at it with much preplanning, purpose, or passion.  

We are a “first-half-of-life culture,” largely concerned about surviving successfully. Probably most cultures and individuals across history have been situated in the first half of their own development up to now, because it is all they had time for. We all try to do what seems like the task that life first hands us: establishing an identity, a home, relationships, friends, community, security, and building a proper platform for our only life.  

But it takes us much longer to discover “the task within the task,” as I like to call it: what we are really doing when we are doing what we are doing.…

Problematically, the first task invests so much of our blood, sweat, tears, and years that we often cannot imagine there is a second task, or that anything more could be expected of us. “The old wineskins are good enough,” we say, even though according to Jesus they often cannot hold the new wine. According to him, if we do not get some new wineskins, “the wine and the wineskin will both be lost” (Luke 5:37–39). The second half of life can hold some new wine because by then there should be some strong wineskins, some tested ways of holding our lives together. But that normally means that the container itself has to stretch, die in its present form, or even replace itself with something better.  

Various traditions have used many metaphors to make this differentiation clear: beginner and proficient, novices and initiated, milk and meat, letter and spirit, juniors and seniors, baptized and confirmed, apprentice and master, morning and evening, “Peter when you were young … Peter when you are old” (John 21:18). Only when we have begun to live in the second half of life can we see the difference between the two. Yet the two halves are cumulative and sequential, and both are very necessary. We cannot do a nonstop flight to the second half of life by reading lots of books about it. Grace must and will edge us forward. “God has no grandchildren. God only has children,” as some have said. Each generation has to make its own discoveries of Spirit for itself.  

No pope, Bible quote, psychological technique, religious formula, book, or guru can do the journey for us. If we try to skip the first journey, we will never receive its real fruits or understand its limitations.