Otec Richard popisuje, jak prorokova pravda, poselství a autorita vycházejí ze zkušenosti Božího srdce:  

To, co proroci dělali, bylo vytváření alternativního vědomí. To se nyní nevytváří snadno. Většina z nás je formována a naše myšlení je formováno dominantním vědomím. Jsme formováni tím, jak myslí všichni, jak myslí kultura. Prorok se odváží vstoupit doprostřed dominantního vědomí a vytvořit alternativu, nový soubor možností. Existuje jiný způsob, jak se na to dívat. A proroci samozřejmě předpokládají, že způsob, který s námi sdílejí, je způsob, jakým se na to dívá Bůh. 

Musíme přijmout předpoklad, že prorok skutečně věří, že mluví za Boha. To je výjimečná věc. Prorok věří, že mluví za Boha, a odvažuje se to opakovaně říkat jako velmi odvážné prohlášení: "Tak praví Hospodin." Říkají: "Hospodin říká toto Sionu" a "Hospodin říká toto Jeruzalému" a cokoli jiného. Prorok mluví ke kultuře, a přesto se nebojí postavit se proti ní, předložit lidem alternativu, Boží alternativu. 

Všechno to vychází z prorokovy víry, že nějakým způsobem vstoupili do Boží zkušenosti. Vstoupili do Božího srdce. Když tedy prorok vidí nesoucit, když vidí v srdcích lidí tvrdé srdce, prorok říká: "Vím jistě, že neznáte Boha, protože srdce Boží je soucit. Pokud nežijete se soucitem, pak jste nevstoupili do Božího srdce, protože já jsem tam byl a vím, že Boží srdce je soucit. Jsi tedy tvrdého srdce a tvé slovo není slovem Páně, protože já znám Boha." Jak odvážné a krásné, že prorok může mluvit s takovou autoritou a takovou jistotou.  

Prorok tvrdí, že má zkušenost s Božím srdcem, a proto na tomto základě posuzuje lidskou skutečnost. A právě to dělá z proroků takové absolutisty. Nebojí se zobecňovat. Nebojí se vznášet rozsáhlá tvrzení. Z naší omezené a konečné perspektivy si říkáme: "No tak, Ámosi. Přeháníš. Není to tak zlé." Vždycky to chceme říkat prorokům, že? Když čteme, říkáme si: "No tak, trochu se uklidni." Ale to není pravda. Nemáme tu odvahu, jistotu a vnitřní autoritu, jakou má zřejmě prorok. Odvažují se věřit, a dokonce vědí, že mluví za Boha. Kdybychom měli takovou jistotu, asi bychom také mluvili s odvahou. Řekli bychom: "Tohle je ono." A pak bychom se odvážili. Proto je těžké naslouchat prorokům.  

Father Richard describes how the prophet’s truth, message, and authority come from an experience of the heart of God:  

What the prophets were doing was creating an alternative consciousness. Now, that isn’t easily created. Most of us are formed, and our thinking is formed, by the dominant consciousness. We are shaped by the way everybody thinks, by the way the culture thinks. What the prophet dares to do is step into the middle of the dominant consciousness and create an alternative, a new set of possibilities. There’s a different way of looking at this. And of course, what the prophets presume is that the way they are sharing with us is the way that God looks at it. 

We have to accept the premise that the prophet truly believes they are speaking for God. That’s an extraordinary thing. The prophet believes that they speak for God, and they dare to say it again and again, as a very bold statement: “Thus says the Lord.” They say, “The Lord says this to Zion,” and “The Lord says this to Jerusalem,” and whatever else it might be. The prophet is speaking to the culture, and yet is not afraid to stand against it, to present the people with an alternative, God’s alternative. 

All this is based on the prophet’s belief that they have somehow entered into the experience of God. They have entered into the heart of God. So when the prophet sees non-compassion, when they see a hard heart in the hearts of the people, the prophet says: “I know for certain that you do not know God, because the heart of God is compassion. If you do not live with compassion, then you have not entered into the heart of God, because I’ve been there, and I know the heart of God is compassion. You are hard-hearted, therefore, and your word is not the word of the Lord, because I know God.” How bold and how beautiful, that the prophet can speak with that kind of authority and that kind of assurance.  

The prophet claims that they have had an experience of the heart of God, and therefore they judge human reality on that basis. And that’s what makes the prophets such absolutists. They are not afraid to generalize. They are not afraid to make sweeping allegations. From our limited and finite perspective, we say to ourselves, “Well, come on, Amos. You’re overstating your case. It’s not that bad.” We always want to say that to the prophets, don’t we? When we’re reading, we think, “Come on, cool it a little bit.” We don’t have the boldness, the assurance, and the inner authority that the prophet seems to have. They dare to believe and even know, that they are speaking for God. I guess if we had that kind of assurance, we’d speak with boldness, too. We’d say, “This is it.” That’s why it’s hard to listen to the prophets.