Sdělování pravdy může být velmi obtížnou cestou na cestě ke svobodě.  
-Jacqui Lewis, Fierce Love 

Přítelkyně CAC Rev. Dr. Jacqui Lewisová píše o tom, jak prorocké i osobní vyprávění pravdy představuje výzvu pro nás i pro systémy, k nimž patříme: 

V mé věroučné tradici tomu říkáme říkat pravdu v lásce. Jako duchovní mám mnoho strategií říkání pravdy. Někdy jsem jemný, potřebuji se dobře postarat o toho, kdo mi naslouchá. Někdy držím pěsti při pochodu za pravdu, za spravedlnost a osvobození. Vždy je mým záměrem uvolnit energii, která je v příběhu zachycena, osvobodit sebe i druhého, s nímž jsem ve vztahu, abychom našli cestu vpřed. Můžeme v této akci zvítězit? Změní politici politiku nebo ustoupí požadavkům? Vyslechne kongregace nebo kolega můj názor a dokážu já vyslechnout ten jejich? Mohu přesvědčivým způsobem změnit příběh na veřejném prostranství a otevřít oči, srdce a mysl novým pohledům na svět? Staneme se [můj manžel] John a já díky tomuto obtížnému rozhovoru silnějšími? Říkat pravdu je akt lásky, akt odporu, akt odvahy. Jeho cílem je osvobození, svoboda, a pokud možno i smíření. Ale bez pravdy nemůže dojít ke smíření.... 

Historik Howard Zinn napsal: "Nejrevolučnějším činem, kterého se člověk může dopustit, je říkat pravdu." [1] Vskutku! Myslím, že revolučnost pravdy spočívá v tom, že může nás i naše okolí osvobodit, abychom žili s větší jistotou o tom, co je skutečné, i když to bolí, protože už nejsme spoutáni energií, kterou od nás vyžaduje lež. Lhaní vyžaduje pokračování ve lži a její zesílení, aby pravda zůstala skrytá.... Říkání pravdy vytváří vlny autenticity, které mění svět.... 

Věřím, že pravda je revoluční; je součástí díla nelítostné lásky. Pravda na nás klade osobní, duchovní, etické a morální nároky. Chce být vyslovena, poznána, sdělena. Bolí to a je to nepříjemné, ale je to nezbytné pro naše blaho. Očišťuje naše duchovní patro a obnovuje naši duši. Pravda je nápojem vody pro vyprahlého poutníka. Promazává vztahy. Osvobozuje nás z otroctví. Buduje důvěru a vazby. Je počátkem autentického života a radosti. Pravda nám někdy uniká a my o ni musíme usilovat. Pravda nás vyzývá, abychom byli upřímní k tomu, kdo jsme, k našemu chybujícímu, ale krásnému, zlomenému, ale uzdravujícímu se já. Pravda vede ke smíření a pokoji; bez pravdy není pokoje. Ve světle pravdy jsme schopni ctít svou cestu a milovat sami sebe. Říkat pravdu je duchovní disciplína, která vyžaduje praxi. Nesmíme lhát druhým a, jak naznačil Fjodor Dostojevskij, nesmíme lhát sami sobě. Být k sobě upřímný o sobě samém znamená milovat se bezpodmínečně, milovat se prudce.  

Truth-telling can be a very difficult journey on the way to freedom.  
—Jacqui Lewis, Fierce Love 

CAC friend Rev. Dr. Jacqui Lewis writes about the ways both prophetic and personal truth-telling challenge us and the systems to which we belong:  

In my faith tradition we call that speaking the truth—in love. As a clergyperson, I have many truth-telling strategies. Sometimes I’m gentle, needing to take good care of the one who is listening. Sometimes I’ve got my fists in the air while marching for the truth, for justice and liberation. Always my intention is to free up the energy that’s caught in the story, to liberate myself and the other with whom I’m in relationship to find a way forward. Can we win this action? Will the politician change policy or give in to demands? Will the congregant or colleague hear my point of view, and can I hear theirs? Can I change the story in the public square in a compelling way and open eyes, hearts, and minds to new worldviews? Will [my husband] John and I become stronger because of this difficult talk? Telling the truth is an act of love, an act of resistance, an act of courage. Its end is liberation, freedom, and, if possible, reconciliation. But there can be no reconciliation without truth.… 

The historian Howard Zinn wrote, “The most revolutionary act one can engage in is to tell the truth.” [1] Indeed! I think the revolutionary part of truth is that it can free us and those around us to live with greater certainty about what is real, even when it hurts, because we are no longer shackled to the energy lying requires of us. Lying demands the continuation of the lie and the amplification of the lie to keep the truth hidden.… Telling the truth creates ripples of authenticity that change the world.… 

I believe truth is revolutionary; it’s part of the work of fierce love. Truth makes a personal, spiritual, ethical, and moral demand upon us. It wants to be said, known, told. It hurts and it’s inconvenient, but it’s essential to our well-being. It cleanses our spiritual palate and restores our souls. Truth is a drink of water to a parched traveler. It lubricates relationships. It liberates us from bondage. It builds trust and connections. It’s the beginning of authentic living and joy. Truth eludes us at times, and we have to pursue it. Truth invites us to be honest about who we are, about our flawed-but-beautiful, broken-but-healing selves. Truth leads to reconciliation and peace; without truth, there is no peace. In the light of truth, we are able to honor our journey and love ourselves. Truth-telling is a spiritual discipline that requires practice. We must not lie to others and, as Fyodor Dostoevsky suggested, we mustn’t lie to ourselves. Being honest with ourselves about ourselves is to love ourselves unconditionally, to love ourselves fiercely.