Proroci jsou často známí svým hněvem proti nespravedlnosti. Učitel CAC Brian McLaren uvádí spojení mezi hněvem a láskou:  

Myslím na věci, které miluji ... ptáky, stromy, mokřady, zalesněné hory, korálové útesy, svá vnoučata ... a na obzoru vidím buldozery, komíny a tanky.  

Myslím na věci, které miluji ... ptáky, stromy, mokřady, zalesněné hory, korálové útesy, svá vnoučata.

A tak, protože miluji, jsem naštvaný. Opravdu naštvaně.  

A jestli se nezlobíte, myslím, že byste si měli zkontrolovat puls, protože pokud vaše srdce bije láskou k něčemu, někomu, čemukoli ... budete se zlobit, když mu někdo ublíží nebo ho ohrozí.  

Chci parafrázovat Reného Descarta (1596-1650): Proto se zlobím. [...]  

Hněv mi dává největší smysl prostřednictvím analogie bolesti. Čím je bolest pro mé tělo, tím je hněv pro mou duši, psychiku nebo vnitřní já. Když položím ruku na horká kamna, reflexy fyzické bolesti mě nutí rychle reagovat, abych se vší naléhavostí řešil to, co poškozuje mé křehké tkáně. Fyzická bolest musí být dostatečně silná, aby mě přiměla k akci, k okamžitému jednání, jinak mi ublíží, dokonce mě zabije.  

Podobně, když jsem já nebo někdo, koho mám rád, ve společnosti urážky, nespravedlnosti, zranění, ponížení nebo ohrožení, probouzí se hněv. Říká mi, abych změnil svůj postoj nebo pozici; vyžaduje, abych hrozbu řešil. 

McClaren sdílí biblické pasáže, které nás nabádají, abychom nereagovali hněvem, a popisuje, jak může kontemplativní praxe nasměrovat náš hněv do láskyplného jednání:  

Nedejte se přemoci zlem. Přemáhejte zlo dobrem. (Viz Římanům 12,21).  

Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav i druhou (viz Lukáš 6,29).  

Nikomu neoplácejte zlým za zlé. (Viz Římanům 12,17).  

Blahořečte těm, kdo vás pronásledují. Žehnejte a neproklínejte. (Viz Římanům 12,14).  

V každém případě jsou nám dány alternativy k našim přirozeným reakcím, alternativy, které nás vymaní z režimu boj/útěk/zmrazení, zrcadlení a posuzování. Ve zlomku vteřiny, kdy se dlouze a zhluboka nadechneme, můžeme vydechnout modlitbu: "Veď mě, Duchu Boží!" Mohli bychom se zastavit, abychom slyšeli, zda nás Duch inspiruje k nějaké nereaktivní, nereflexivní odpovědi. [...]  

Hněv dělá své. Podněcuje nás k akci, ať už v dobrém či zlém. S časem a praxí můžeme nechat reflexivní reakce typu boj/útěk/zmrazení, zrcadlení a posuzování projít jako nechtěné položky na běžícím pásu. S praxí si také můžeme vytvořit prostor pro tvořivé činy, které budou podnětem našeho hněvu ... činy, které jsou v souladu s Duchem lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, jemnosti, věrnosti a sebeovládání (viz Galatským 5,22) ... činy, které přemáhají zlo dobrem a přinášejí uzdravení namísto nenávisti.  

Takže ano, vsaďte se, že jsem naštvaný. Je to zdroj mé tvořivosti. Je to očkování proti apatii a samolibosti. Je to dar, který může být zneužit - nebo moudře využit. Ano, je to pokušení, ale je to také zdroj a příležitost, stejně nevyhnutelná a nezbytná jako bolest. Je to součást daru být člověkem a být naživu.  

Prophets are often known for their anger against injustice. CAC teacher Brian McLaren makes a connection between anger and love:   

I think about things I love … birds, trees, wetlands, forested mountains, coral reefs, my grandchildren … and I see the bulldozers and smokestacks and tanks on the horizon.   

And so, because I love, I am angry. Really angry.   

And if you’re not angry, I think you should check your pulse, because if your heart beats in love for something, someone, anything … you’ll be angry when it’s harmed or threatened.   

To paraphrase René Descartes (1596–1650): I love; therefore, I’m angry. […]  

Anger makes most sense to me through an analogy of pain. What pain is to my body, anger is to my soul, psyche, or inner self. When I put my hand on a hot stove, physical pain reflexes make me react quickly, to address with all due urgency whatever is damaging my fragile tissues. Physical pain must be strong enough to prompt me to action, immediate action, or I will be harmed, even killed.   

Similarly, when I or someone I love is in the company of insult, injustice, injury, degradation, or threat, anger awakens. It tells me to change my posture or position; it demands I address the threat. 

McClaren shares scriptural passages that urge us not to react in anger, and describes how contemplative practice can direct our anger into loving action:   

Don’t be overcome with evil. Overcome evil with good. (See Romans 12:21).   

When someone strikes you on the right cheek, turn the other cheek. (See Luke 6:29).   

Do not return evil for evil to anyone. (See Romans 12:17).   

Bless those who persecute you. Bless, and do not curse. (See Romans 12:14).   

In each case, we’re given alternatives to our natural reactions, alternatives that break us out of fight/flight/freeze, mirroring, and judging. In the split second when we take that long, deep breath, we might breathe out a prayer: “Guide me, Spirit of God!” We might pause to hear if the Spirit inspires us with some non-reactive, non-reflexive response. […]  

Anger does its work. It prompts us to action, for better or worse. With time and practice, we can let the reflexive reactions of fight/flight/freeze, mirroring, and judging pass by like unwanted items on a conveyor belt. Also, with practice, we can make space for creative actions to be prompted by our anger … actions that are in tune with the Spirit of love, joy, peace, patience, kindness, gentleness, faithfulness, and self-control (see Galatians 5:22) … actions that overcome evil with good and bring healing instead of hate.   

So, yes, you bet I’m angry. It’s a source of my creativity. It’s a vaccination against apathy and complacency. It’s a gift that can be abused—or wisely used. Yes, it’s a temptation, but it’s also a resource and an opportunity, as unavoidable and necessary as pain. It’s part of the gift of being human and being alive.