V cyklu o hebrejských prorocích z roku 1980 Richard představuje vizi proroka Izajáše o Bohu a jeho odpověď na Boží volání:

Toto je Izajášovo inaugurační vidění v 6. kapitole Izajáše. Zde zřejmě poprvé zakusil své povolání a své poslání. Opět stojí za to ho prozkoumat, protože v této velkolepé zkušenosti s Bohem vidíme, že Izajáš musel dospět k tomu, aby mohl mluvit s autoritou, s jakou mluví. Datuje ji - důležitá událost je vždy datována: "V roce smrti krále Uzijáše jsem viděl Pána JHWH sedět na vysokém trůnu" (Iz 6,1).

První zkušenost, kterou Izajáš před touto Boží svatostí zažívá, je zkušenost nehodnosti. "V jak ubohém stavu se nacházím. Jsem ztracen" (Iz 6,5). Jsem si jistý, že bychom si řekli totéž, kdybychom skutečně měli tuto zkušenost, kterou měl Izajáš. "Jsem člověk nečistých rtů," říká Izajáš (Iz 6,5). Jinými slovy, nic z toho, co jsem řekl, nemůže mít cenu. Žádná slova, která jsem použil k popisu Boha, se nemohou přiblížit tomu, co jsem právě viděl. Pokračuje dál: "A tehdy jsem uslyšel Hospodinův hlas: 'Koho mám poslat? Kdo bude naším poslem? A já jsem odpověděl: 'Tady jsem, Pane. Pošli mě!" (Izajáš 6,8). Jaká odvaha! Tady je odpověď proroka: "Tady jsem, Pane, půjdu." (Izaiáš 1:1). [1]

Kázáním nad stejným úryvkem si teolog a mystik Howard Thurman (1900-1981) uvědomuje bolestnou skutečnost, která často provází prorokovo povolání:

Jak úžasné! Prožít obrovskou náboženskou zkušenost, obrovský zážitek osvícení a pak, zatímco jste pod obrovským tlakem této nové orientace, dostat pracovní analýzu. Úžasné!.... [Takže] nyní můžete realizovat vizi v termínech, které budou stále významnější a relevantnější pro váš vlastní život. Byl již prorokem. A ten hlas řekl - jeho hlas řekl Bohu: "Půjdu. Přijmu poselství."

A pak sledujte, co se stane. [Jahve] řekl: "Řekni lidem, aby poslouchali, ale oni nebudou poslouchat. Zlomíš si srdce, obrátíš svou mysl naruby, vyliješ na jejich lhostejnost neocenitelné složky svého ducha: jediné, co ti mohu nabídnout," říká Jahve, "je hluboká, hluboká, stále kroužící frustrace. To je vše. Řekni jim, že budou zničeni, každé město vypáleno, všechen lid odveden do zajetí ... " a dál a dál a dál [Bůh] tuto záhubu vykládá.

Co byste udělali vy? Zde je vaše inspirace, zde je vaše velká chvíle a konečně jasně vidíte význam povolání svého života. A pak, když začnete tento profesní význam definovat, najednou vám dojde, že jste byli posláni do slepé uličky. Šli byste přesto? Nebo byste si řekli: "Spletl jsem si signály?". Co byste udělali? [2]

In his 1980 series on the Hebrew prophets, Richard introduces the prophet Isaiah’s vision of God and his response to God’s call:

This is Isaiah’s inaugural vision in Isaiah chapter 6. This is where he apparently first experienced his call and his vocation. It’s again worth examining, because we see in this grand experience of God that Isaiah must have come to be able to speak with the authority with which he speaks. He dates it—an important event is always dated: “In the year of King Uzziah’s death, I saw the Lord YHWH seated on a high throne” (Isaiah 6:1).

The first experience that Isaiah has before this holiness of God is the experience of unworthiness. “What a wretched state I am in. I am lost” (Isaiah 6:5). I’m sure we’d say the same if we really had this experience that Isaiah did. “I am a man of unclean lips,” Isaiah says (Isaiah 6:5). In other words, nothing I’ve said can be worthwhile. No words that I’ve used to describe God can begin to approach what I’ve just seen. He continues: “And then I heard the voice of the Lord saying, ‘Whom shall I send? Who will be our messenger?’ And I answered, ‘Here I am, Lord. Send me!’” (Isaiah 6:8). What boldness! There’s the response of the prophet: “Here I am, Lord, I will go.” [1]

Preaching on this same passage, theologian and mystic Howard Thurman (1900–1981) recognizes the painful reality that often accompanies a prophet’s call:

How wonderful! To have a tremendous religious experience, a tremendous experience of illumination and then, while you are under the massive pressure of this fresh orientation, to get a job analysis. Wonderful!.… [So] you can implement the vision now in terms that will be increasingly significant and relevant to your own living. He was a prophet already. And the voice said—his voice said to God, “I’ll go. I’ll take the message.”

And then watch what happens. [Yahweh] said, “Tell the people to listen, but they aren’t going to listen. You will break your heart; you will turn your mind inside out; you will pour upon their indifference the priceless ingredients of your spirit: the only thing that I can offer you,” says Yahweh, “is a deep, profound, ever-circling frustration. That’s all. Tell them that they are going to be destroyed, every town burned up, all the people taken into captivity … ” and on and on and on [God] spells out this doom.

What would you have done? Here is your inspiration, here is your great moment and at last you see clearly the vocational significance of your life. And then as you begin to define that vocational significance it suddenly dawns upon you that you have been sent down a blind alley. Would you go anyway? Or would you say to yourself, “I got my signals mixed?” What would you do? [2]