Kontemplativní učitelka Mirabai Starrová píše, že proroci často protestují proti svému Božímu povolání, než řeknou Bohu "Tady jsem":

Ne všichni proroci dělají, co se jim řekne. Alespoň ne zpočátku. Když přijde volání, většina z nich se otočí doleva a pak doprava: "Kdo, já?" reptají. Pokud je volání pravé, hlas Ducha svatého se ozve: "Ano, ty!"

Ještě v takovém případě se prorok se Svatým handrkuje. "Musí být někdo vhodnější, kdo by mohl mluvit za Božské." <

Přijde na to, že je to tak. Bůh lásky je však trpělivý Bůh. Bůh Lásky volá jednou, dvakrát, třikrát. Teprve pak prorok srovná ramena, přepáše bedra, rozevře ruce a řekne: "Hineni. Tady jsem." [1]

Katolická teoložka Elizabeth Johnsonová popisuje Mariino prorocké povolání:

Lukášovo umění svařuje oznámení Ježíšova narození s povoláním Marie jako ženy pověřené Bohem. Biblisté poukazují na to, že v této scéně je angažována pro prorocký úkol, jeden z dlouhé řady Bohem vyslaných vysvoboditelů umístěných na významných místech dějin Izraele..... Plný andělského hlasu, strachu a ujištění, poselství, námitek a znamení, to je příběh Marie pověřené pokračovat v Božím plánu vykoupení. Oznámení o jejím nadcházejícím mateřství je zároveň jejím prorockým povoláním jednat pro vysvobození lidu. Nyní zaujímá své místo "mezi proroky, kteří jsou povoláni vydávat slovo a svědectví o skrytém plánu Boží spásné činnosti, který ostatní členové společenství víry dosud nevidí". [2] Její kladná odpověď na tuto Boží iniciativu uvádí její život na dobrodružnou cestu do neznámé budoucnosti. Boží přítomnost ji bude provázet v dobrých i zlých časech a nakonec bude společenství na její život vzpomínat s vděčností....

Miriam z Nazareta [je zařazena] do společnosti všech předků ve víře, kteří uslyšeli Boží slovo a odpověděli na něj odvážnou láskou. Nyní se stejně jako Abraham vydává na cestu s vírou, aniž by věděla, kam jde. Nyní podobně jako Sára dostává díky této víře moc počít dítě a považuje Toho, kdo slíbil, že je hoden její důvěry. Naslouchá Duchu, pozvedá se k nesmírným možnostem svého povolání a kráčí vírou v integritě své vlastní osoby. Inspirována Duchem-Sofií, ženy, které se samy rozhodují před Bohem, ji přijímají do svého kruhu. [3]

Mirabai Starrová se zamýšlí nad Mariinou odpovědí:

Podívejte se na Matku Marii. Židovská teenagerka z dělnické třídy. Nesezdaná. Přijímá nezvanou návštěvu obrovské okřídlené bytosti, která naplní její pokoj svou září a předá Marii její posvátné pokyny. "Budeš nádobou pro vtělení božství zde na zemi," prohlásí. "A bude to bolet jako čert, když budeš jeho matkou." Marie se zachvěje, ale zůstává přítomná. A pak řekne ano. "Hineni. Tady jsem. Staň se vůle tvá." [4]

Contemplative teacher Mirabai Starr writes that prophets often protest their Divine call before saying “Here I am” to God:

Not all prophets do as they are told. Not at first, anyway. When the call comes, most of them turn left and then right: “Who, me?” they murmur. If the call is a true one, the voice of the Holy Spirit will roar: “Yes, you!”

Even then, the prophet will haggle with the Holy One. “There must be someone better suited to speak for the Divine.” But the God of Love is a patient God. The God of Love calls once, twice, three times. Only then does the prophet square her shoulders, gird her loins, open her hands, and say, “Hineni. Here I am.” [1]

Catholic theologian Elizabeth Johnson describes Mary’s prophetic calling:

Luke’s artistry welds the announcement of Jesus’ birth to the call of Mary as a woman commissioned by God. Biblical scholars point out that in this scene she is engaged for a prophetic task, one in a long line of God-sent deliverers positioned at significant junctures in Israel’s history.… Replete with angelic voice, fear and reassurance, message, objection, and sign, this is a story of Mary being commissioned to carry forward God’s design for redemption. The announcement of her impending motherhood is at the same time her prophetic calling to act for the deliverance of the people. She now takes her place “among those prophets called to give word and witness to the hidden plan of God’s salvific activity not yet seen by other members of the community of faith.” [2] Her affirmative response to this divine initiative sets her life off on an adventure into the unknown future. The divine presence will be with her through good times and bad, and ultimately the community will remember her life with gratitude.…

Miriam of Nazareth [is placed] in the company of all ancestors in the faith who heard the word of God and responded with courageous love. Now like Abraham, she sets out in faith, not knowing where she is going. Now like Sarah, she receives power to conceive by this faith, considering the One who promised to be worthy of her trust. Listening to the Spirit, rising to the immense possibilities of her call, she walks by faith in the integrity of her own person. Inspired by Spirit-Sophia, women who make their own decisions before God claim her into their circle. [3]

Mirabai Starr reflects on Mary’s response:

Look at Mother Mary. A working-class Jewish teenager. Unmarried. She receives an uninvited visit from a vast winged being, who fills her room with his radiance and hands Mary her sacred instructions. “You will be a vessel for the incarnation of the divine here on earth,” he declares. “And it’s going to hurt like hell to be his mother.” Mary trembles, but she stays present. And then she says yes. “Hineni. Here I am. Thy will be done.” [4]