Pro otce Richarda spočívá síla prorocké cesty v tradici a příkladu hebrejských proroků. V tomto úryvku ze série nahrávek z roku 1980 Richard popisuje, jak prorocká představivost udržuje církev a naši víru při životě:

Myslím si, že v mnoha ohledech je součástí vysvětlení možná bezmocnosti velké části moderního křesťanství to, že ztratilo kontakt s hebrejskými Písmy. Zejména jsme ztratili kontakt s proroky. Když ztratíme smysl pro proroky a jejich vize, dostáváme se do velmi příliš oduševnělého výkladu křesťanství. Proroci zachovávali Boží slovo pozemské. Zachovávali ho vcelku. Zachovávali ho skutečné. Nedovolili nám oddělit zemi od nebe. Dávali nebe a zemi dohromady a říkali: "Všechno je to jedno."

Proroci mluvili z hluboké zkušenosti s Bohem. Zdá se, že nějakým způsobem vstoupili do Božího srdce. Jsou natolik odvážní a troufalí, že se téměř odvažují říci: "Viděl jsem Boha. Vím, co si Bůh myslí. Řeknu vám, co si Bůh myslí." To je pravda. K tomu, aby člověk mohl mluvit s takovou sebejistotou jako židovští proroci, je zapotřebí zvláštního sebevědomí, a dokonce inspirace. Myslím, že to, co nám dávají, jsou mimo jiné nové obrazy. Dávají nám nové obrazy, kterými můžeme zachytit a uchopit skutečnost. Zdá se, že selháním moderní církve, možná církve v každé době, bylo selhání představivosti. Proroci rozněcují naši představivost, pokud se jim naučíme naslouchat a naučíme se rozumět obrazům a metaforám, kterými promlouvají.

Představivost je do značné míry otázkou schopnosti nově si představovat život. Nejde o to, abychom se nechali chytit nebo uvěznit ve starých obrazech beznaděje. Když jsme uvězněni ve starých obrazech, stále z nich žijeme, bojujeme proti nim, bráníme se jim, a dokonce říkáme, že nefungují. Zdá se však, že často nejsme schopni vytvořit nebo dokonce přijmout nové obrazy a žít z těchto nových obrazů.

Proroci nám dávají smysl pro možné. Dávají nám také smysl pro nemožné. Proto se jim, upřímně řečeno, tak těžko naslouchá - protože rozbíjejí naši mysl a posouvají hranice naší představivosti. Zvyšují naši schopnost cítit. Zintenzivňují naši schopnost trpět. Proto jim lidé nechtějí naslouchat, protože proroctví zvyšují naši schopnost cítit to, co cítí Bůh. Cítit Boží bolest, Boží touhu, Boží touhu, a dokonce i Boží hněv, pokud dovolíte.

Prorocká cesta je cestou do Božího srdce.

For Father Richard, the power of the prophetic path lies in the tradition and example of the Hebrew prophets. In this excerpt from a series recorded in 1980, Richard describes how a prophetic imagination keeps the church and our faith alive:

In many ways, I think part of the explanation for perhaps the powerlessness of much of modern Christianity has been that it has lost touch with the Hebrew Scriptures. In particular, we have lost touch with the prophets. When we lose the sense of the prophets and their vision, we enter into a very overly spiritualized interpretation of Christianity. The prophets kept the word of God earthy. They kept it whole. They kept it real. They would not let us divide earth from heaven. They put heaven and earth together and they said, “It’s all one.”

The prophets speak out of a deep experience of God. It seems, somehow, that they’ve entered into the heart of God. They’re bold enough and brazen enough to almost dare to say, “I’ve seen God. I know what God thinks. I’m going to tell you what God thinks.” It takes a strange kind of self-confidence, and even inspiration, to be able to speak with the self-assurance of the Jewish prophets. I think what they give us are, among other things, new images. They give us new images by which we can capture and grasp reality. It seems that a failure of the modern church, maybe of the church in every age, has been a failure of imagination. The prophets explode our imaginations if we can learn how to listen to them and learn to understand the images and metaphors with which they speak.

Imagination is largely a matter of being able to re-image life in new ways. It is not to be caught or trapped in old images of hopelessness. When we’re trapped in old images, we keep living out of them, fighting against them, resisting them, and even saying they don’t work. But it seems we are incapable oftentimes of creating or even accepting new images and living out of those new images.

The prophets give us a sense of the possible. They give us a sense of the impossible, too. That’s why, frankly, they are so hard to listen to—because they explode our minds and push back the limits of our imagination. They increase our capacity to feel. They intensify our capacity for suffering. That’s why people don’t want to listen to them, because prophets increase our ability to feel what God is feeling. To feel God’s pain, God’s desire, God’s longing, and even God’s anger, if you’ll allow.

The prophetic path is a journey into the heart of God.