Richard píše o tom, jak Ježíšova služba ukazuje, že skutečné obrácení vychází ze vztahu, nikoli ze slov, ze zkušenosti, nikoli z víry:

Ego rádo používá slova, ale hlavním způsobem, jak sdělujeme, že "Boží vláda se přiblížila", je naše přítomnost. Ježíš to jasně modeloval. Zdá se, že Ježíš a jeho učedníci se usídlili v lidských domovech a žili co nejblíže lidem. V jejich službě se uzdravování a kázání natolik prolínají, že bychom mohli říci, že nedošlo ke skutečnému hlásání království, k autentickému obrácení, pokud nedošlo k uzdravení v nějakém skutečném smyslu.

Je pochopitelné, že mnozí z nás si zvykli spoléhat na neosobní médium, jakým je tištěné slovo. Ale jediným způsobem, jak mohou slova ovlivnit náš život, je, že se prostřednictvím tohoto média setkáváme s osobou. Když kázám, učím nebo píšu, musím se snažit rozdávat sám sebe; musím druhým umožnit, aby se se mnou nějakým způsobem skutečně setkali. Jedině taková zkušenost učiní jakákoli má slova alespoň z poloviny věrohodnými. Ježíš nám dal slova, ale co je podstatnější, dal své "tělo" pro život světa - způsobem, jakým žil, a způsobem, jakým zemřel.

Veškerá Ježíšova pravidla služby - jeho "rady na cestu" - jsou v Lukášově evangeliu velmi mezilidská. Jsou založena na navazování kontaktů s lidmi. Osobní kontakt s lidmi je způsob, jakým bylo evangelium původně předáváno. Osoba v lásce s člověkem, osoba respektující člověka, osoba odpouštějící člověku, osoba dotýkající se člověka, osoba plačící s člověkem, osoba objímající člověka: tam je Duch tak krásně přítomen. [1]

Brian McLaren popisuje, jak Ježíšovo pozvání k účasti na "Božím království" ovlivňuje vztahy, osobu po osobě:

To samé se děje s učiteli, politiky, právníky, inženýry a obchodníky, kteří berou vážně svou identitu účastníků Božího království. Způsob, jakým vyučují, jakým vytvářejí veřejné politiky, jak usilují o spravedlnost, jak navrhují a pracují se zdroji z Božího stvoření, jak nakupují a prodávají - to vše dostává důstojnost v kontextu Božího království a brzy začne docházet k proměně. Koneckonců, když své studenty, voliče, klienty nebo zákazníky vnímáte jako lidi, které Bůh miluje, a jako spoluobčany v Božím království, je těžší je oškubat nebo jim dát druhou šanci. A když s tímto pohledem začne žít dostatečný počet lidí, a to jak v malých, tak ve velkých věcech, a to po dlouhou dobu, věci se skutečně změní. . . .

Život je pro ně nyní o interaktivním vztahu - smíření s Bohem, smíření mezi sebou navzájem - a tak vnímají celý svůj život jako příležitost k tomu, aby krásně zhudebňovali Boží království, aby do něj byli vtahováni další a další lidé a aby se svět měnil jejich rostoucím vlivem. Každý může mít v tomto rozšiřujícím se království svou roli. [2]

Richard writes about how Jesus’ ministry reveals that true conversion stems from relationship, not words; from experience, not belief:

The ego loves to use words, but the primary way we communicate “the reign of God is at hand” is by our presence. Jesus clearly modeled this. It seems that Jesus and his disciples took up residence in people’s homes and lived as closely as possible to the people. In their ministry, healing and preaching are so intertwined that we could say that there has been no real proclaiming of the kingdom, no authentic conversion, unless there is healing in some real sense.

Understandably, many of us have come to rely on an impersonal medium like the printed word. But the only way words can have any effect on our lives is if a person is coming across through this medium. When I am preaching, teaching, or writing, I have to try to give myself away; I have to let others encounter me in some real way. That’s the only experience that will make any of my words halfway believable. Jesus gave us words, but more significantly, he gave his “flesh” for the life of the world—in the way he lived and the way he died.

In Luke’s Gospel, all of Jesus’ rules of ministry—his “tips for the road”—are very interpersonal. They are based on putting people in touch with people. Person-to-person is the way the gospel was originally communicated. Person-in-love-with-person, person-respecting-person, person-forgiving-person, person-touching-person, person-crying-with-person, person-hugging-person: that’s where the Spirit is so beautifully present. [1]

Brian McLaren describes how Jesus’ invitation to participate in “God’s kingdom” impacts relationships, person by person:

The same thing happens with teachers, politicians, lawyers, engineers, and salespeople who take seriously their identity as participants in the kingdom of God. The way they teach, the way they develop public policies, the way they seek justice, the way they design and work with resources from God’s creation, the way they buy and sell—all of these are given dignity in the context of God’s kingdom, and soon, transformation begins to happen. After all, when you see your students, constituency, clients, or customers as people who are loved by God and as your fellow citizens in God’s kingdom, it becomes harder to rip them off or give them second best. And when enough people begin to live with that viewpoint, in little ways as well as big ones, over long periods of time, things truly change. . . .

Life for them now is about an interactive relationship—reconciled to God, reconciled to one another—and so they see their entire lives as an opportunity to make the beautiful music of God’s kingdom so that more and more people will be drawn into it, and so that the world will be changed by their growing influence. Everyone can have a role in this expanding kingdom. [2]