Otec Richard o Vánocích popisuje důvěrný vztah s Bohem jako láskyplné "ano" Boží přítomnosti:

Pro křesťany, kteří se vydali do vlastního nitra, je tu odhalení přebývající Přítomnosti - hluboké, láskyplné "ano", které je nám vlastní. V křesťanské teologii by tato vnitřní Přítomnost byla popsána jako Duch svatý, což je právě Bůh jako imanentní, vnitřní, a dokonce naše nejhlubší, nejpravdivější já. Bůh je samotným základem našeho bytí.

Někteří mystici popisují tuto Přítomnost jako "bližší mně než já sám sobě" nebo "více mně než já sám sobě". Mnozí z nás by ji také popsali, podobně jako Thomas Merton, jako Pravé Já. Přesto je třeba ji probudit a zvolit. Duch svatý je úplně dán a všem je dán stejně, ale musí být také vědomě přijat. Přítomnost je třeba rozpoznat, uctít a přitáhnout, aby se v nás stala živou Přítomností.

Z tohoto prostornějšího a uzemněnějšího místa se člověk přirozeně propojuje, vcítí, odpouští a miluje téměř vše. Byli jsme stvořeni v lásce, pro lásku a k lásce a z této lásky také jednáme. Toto hluboké vnitřní "ano", které je Bohem ve mně, už skrze mě miluje Boha. [1]

Autor a duchovní učitel Henri Nouwen (1932-1996) nás zve k vlastní modlitební zkušenosti milovaného Boha:  

Jsme milovaní. Jsme důvěrně milováni dávno předtím, než nás milovali nebo zranili naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. To je pravda našeho života. To je pravda, o kterou chci, abyste se sami přihlásili. To je pravda, kterou vyslovuje hlas, jenž říká: "Ty jsi můj milovaný" [viz Mk 1,9-11].

Poslouchám-li tento hlas s velkou vnitřní pozorností, slyším ve svém středu slova, která říkají: "Od samého počátku jsem tě nazýval jménem. Jsi můj a já jsem tvůj. Jsi můj Milovaný, na tobě spočívá má přízeň. Zformoval jsem tě v hlubinách země a upletl jsem tě v lůně tvé matky. Vytesal jsem tě do dlaní svých rukou a ukryl jsem tě ve stínu svého objetí. Hledím na tebe s nekonečnou něhou a pečuji o tebe s péčí důvěrnější než matka o své dítě. Spočítal jsem každý vlas na tvé hlavě a vedl tě na každém kroku. Kamkoli jdeš, jdu s tebou, a kdekoli odpočíváš, bdím nad tebou. Dám ti pokrm, který nasytí všechen tvůj hlad, a nápoj, který uhasí všechnu tvou žízeň. Svou tvář před tebou neskryji. Poznáte mě jako svého vlastního, stejně jako já znám vás jako své vlastní. Patříš mi. Jsem tvůj otec, tvá matka, tvůj bratr, tvá sestra, tvůj milenec a tvůj manžel... ano, i tvé dítě... Kdekoli budeš, budu. Nikdy nás nic nerozdělí. Jsme jedno." [2]

On this Christmas Day, Father Richard describes intimacy with God as a loving “yes” to Divine Presence:

For Christians who have gone to their own depths, there is the uncovering of an indwelling Presence—a deep, loving “yes” inherent within us. In Christian theology, this inner Presence would be described as the Holy Spirit, which is precisely God as immanent, within, and even our deepest, truest self. God is the very ground of our Being.

Some mystics have described this Presence as “closer to me than I am to myself” or “more me than I am myself.” Many of us would also describe this, as Thomas Merton did, as the True Self. Yet it still must be awakened and chosen. The Holy Spirit is totally given and given equally to all, but must be consciously received, too. The Presence needs to be recognized, honored, and drawn upon to become a living Presence within us.

From this more spacious and grounded place, one naturally connects, empathizes, forgives, and loves just about everything. We were made in love, for love, and unto love, and it is out of this love that we act. This deep inner “yes” that is God in me, is already loving God through me. [1]

Author and spiritual teacher Henri Nouwen (1932–1996) invites us to our own prayerful experience as beloved by God:  

We are the Beloved. We are intimately loved long before our parents, teachers, spouses, children and friends loved or wounded us. That’s the truth of our lives. That’s the truth I want you to claim for yourself. That’s the truth spoken by the voice that says, “You are my Beloved” [see Mark 1:9–11].

Listening to that voice with great inner attentiveness, I hear at my center words that say: “I have called you by name, from the very beginning. You are mine and I am yours. You are my Beloved, on you my favor rests. I have molded you in the depths of the earth and knitted you together in your mother’s womb. I have carved you in the palms of my hands and hidden you in the shadow of my embrace. I look at you with infinite tenderness and care for you with a care more intimate than that of a mother for her child. I have counted every hair on your head and guided you at every step. Wherever you go, I go with you, and wherever you rest, I keep watch. I will give you food that will satisfy all your hunger and drink that will quench all your thirst. I will not hide my face from you. You know me as your own as I know you as my own. You belong to me. I am your father, your mother, your brother, your sister, your lover and your spouse . . . yes, even your child . . . wherever you are I will be. Nothing will ever separate us. We are one.” [2]