Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. . . . Všechno vzniklo skrze něj a bez něj nevzniklo nic. -Jan 1,1.3

Richard Rohr, vycházeje z moudrosti františkánské teologie, považuje Vtělení za počátek nejprve zrození vesmíru, dávno před narozením Ježíše:

Co měl Bůh v těch prvních okamžicích stvoření za lubem? Byl Bůh před počátkem vesmíru zcela neviditelný, nebo vůbec existuje něco jako "předtím"? Proč Bůh vůbec tvořil? Jaký byl Boží záměr při stvoření? Je samotný vesmír věčný, nebo je vesmír stvořením v čase, jak ho známe - podobně jako sám Ježíš?

Připusťme, že se pravděpodobně nikdy nedozvíme, "jak", a dokonce ani "kdy" došlo ke stvoření. Ale otázka, na kterou se náboženství snaží odpovědět, je většinou "proč". Existují nějaké důkazy o tom, proč Bůh stvořil nebe a zemi? Co tím Bůh sledoval? Existoval nějaký božský záměr či cíl, nebo vůbec potřebujeme k vysvětlení vesmíru "Boha stvořitele"?

Většina věčných tradic nabízí vysvětlení a obvykle zní nějak takto: Vše, co existuje v hmotné podobě, je potomkem nějakého Prvotního zdroje, který původně existoval pouze jako Duch. Tento Nekonečný Prvotní Zdroj se nějakým způsobem vlil do konečných, viditelných forem a vytvořil vše od hornin přes vodu, rostliny, organismy, zvířata až po lidské bytosti. Toto sebezjevení toho, koho nazýváte Bohem, do fyzického stvoření bylo prvním Vtělením (obecný termín pro jakékoliv vtělení ducha), dlouho před osobním, druhým Vtělením, které se podle křesťanů odehrálo s Ježíšem.

Když křesťané slyší slovo "vtělení", většina z nás myslí na narození Ježíše, který osobně prokázal radikální jednotu Boha s lidstvem. Chci však naznačit, že prvním vtělením byl okamžik popsaný v 1. knize Mojžíšově, kdy se Bůh spojil v jednotu s fyzickým vesmírem a stal se světlem uvnitř všeho. To je podle mě důvod, proč je světlo předmětem prvního dne stvoření.

Vtělení tedy není jen "Bůh se stal Ježíšem". Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem "tělo" (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.

"Kristus" je výraz pro Prvotní Předlohu (Logos neboli Slovo), skrze kterou "všechno vzniklo a žádná věc nemá své bytí jinak než skrze něj" (Jan 1,3). Takové vidění mi přetvořilo, oživilo a rozšířilo mou vlastní náboženskou víru a věřím, že by mohlo být jedinečným přínosem křesťanství mezi světovými náboženstvími.

In the beginning was the Word, and the Word was with God, and the Word was God. . . . All things came to be through him, and without him nothing came to be. —John 1:1, 3

Drawing on the wisdom of Franciscan theology, Richard Rohr views Incarnation as beginning first with the birth of the cosmos, long before the birth of Jesus:

What was God up to in those first moments of creation? Was God totally invisible before the universe began, or is there even such a thing as “before”? Why did God create at all? What was God’s purpose in creating? Is the universe itself eternal, or is the universe a creation in time as we know it—like Jesus himself?

Let’s admit that we will probably never know the “how” or even the “when” of creation. But the question that religion tries to answer is mostly the “why.” Is there any evidence for why God created the heavens and the earth? What was God up to? Was there any divine intention or goal, or do we even need a creator “God” to explain the universe?

Most of the perennial traditions have offered explanations, and they usually go something like this: Everything that exists in material form is the offspring of some Primal Source, which originally existed only as Spirit. This Infinite Primal Source somehow poured itself into finite, visible forms, creating everything from rocks to water, plants, organisms, animals, and human beings. This self-disclosure of whomever you call God into physical creation was the first Incarnation (the general term for any enfleshment of spirit), long before the personal, second Incarnation that Christians believe happened with Jesus.

When Christians hear the word “incarnation,” most of us think about the birth of Jesus, who personally demonstrated God’s radical unity with humanity. But I want to suggest that the first Incarnation was the moment described in Genesis 1, when God joined in unity with the physical universe and became the light inside of everything. This, I believe, is why light is the subject of the first day of creation.

The Incarnation, then, is not only “God becoming Jesus.” It is a much broader event, which is why John first describes God’s presence in the general word “flesh” (John 1:14). John is speaking of the ubiquitous Christ we continue to encounter in other human beings, a mountain, a blade of grass, or a starling.

“Christ” is a word for the Primordial Template (Logos or Word) through whom “all things came into being, and not one thing had its being except through him” (John 1:3). Seeing in this way has reframed, reenergized, and broadened my own religious belief, and I believe it could be Christianity’s unique contribution among the world religions.