Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC ze čtvrtka 8. 12. 2022
na téma: Faith

Víra jako účast

Richard nám připomíná, že věřit "v" Ježíše ve skutečnosti znamená podílet se na víře Ježíše:

Mnozí badatelé v průběhu let upozorňovali, že to, co se v Pavlových listech obvykle překládá jako "víra v Krista", by se přesněji mělo překládat jako "víra vKrista". Jde o víc než jen o záměnu předložek. Znamená to, že se všichni účastníme cesty víry, kterou už prošel Ježíš. Jsme navždy neseni uvnitř "korporativní osobnosti", kterou je pro Pavla vždy Kristus (pro začátek se podívejte na 1 Kor 12,12-31). To je zcela jiné chápání víry, než o jakém uvažuje většina křesťanů.

Většina křesťanů si myslí, že mít víru znamená "věřit v Ježíše". Ale "mít podíl na víře v Ježíše " je mnohem bohatší pojem. Není to ani tak pozvání, jako je to kosmické prohlášení o samotné podobě skutečnosti. Sám o sobě nevím, jak věřit v Boha, ale jakmile víme, že Ježíš je korporativní zástupný symbol všech, víme, že už jsme byli vzati na cestu skrze smrt a zpět do života. Jediné, co teď můžeme udělat, je plně si v sobě uvědomit to, co je objektivně pravdivé. Všichni se s různou mírou odporu a souhlasu účastníme Ježíšovy cesty víry.

Otec Richard nám připomíná, že mít víru není něco, co musíme udělat sami:

Pamatujte, že je to Bůh v nás, kdo miluje Boha. My sami o sobě ve skutečnosti nevíme, jak Boha milovat. Je to Kristus v nás, kdo poznává Krista. Je to Duch svatý, jehož jsme chrámem (viz 1 Kor 3,16), kdo odpovídá Duchu svatému. Podobný poznává podobného. Proto je každé pravé poznání vlastně poznáním ("znovupoznáním" neboli opětovným poznáním něčeho). Pouze do té míry, do jaké jsme se odevzdali Kristu a umožnili Kristu v nás dospět k plnosti, můžeme Krista milovat.

"Víra" není potvrzení víry, intelektuální přijetí Boha nebo přesvědčení o pravdivosti či pravověrnosti určitých nauk (i když tyto věci mohou být dobré). Přesto mnozí křesťané víru zúžili právě na toto. Taková víra obvykle nemění naše srdce ani náš životní styl. Jsem přesvědčen, že velká část moderního ateismu je důsledkem takovéto opojné a neúčinné definice víry. Víru jsme definovali intelektuálně, takže lidé přišli s intelektuálními argumenty proti ní a pak řekli: "Nevěřím v Boha."

.

Ježíšovo i Pavlovo pojetí víry je mnohem lépe přeložit jako základní důvěru nebo důvěru, že Bůh se stará o to, co se děje právě teď. To je zjevně vlastnost, kterou Ježíš plně představuje a kterou pak chválí u ostatních lidí.

Bůh odmítá být poznán intelektuálně. Boha lze milovat a poznávat pouze v aktu lásky; Boha lze zakoušet pouze ve společenství. Proto nám Ježíš "přikazuje", abychom směřovali k lásce a plně v ní setrvávali. Láska je jako živý organismus, aktivní silové pole, o které se můžeme opřít, ze kterého můžeme čerpat a kterému můžeme dovolit, aby námi procházelo.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Faith as Participation

Richard reminds us that believing “in” Jesus really means participating in the faith of Jesus:

Many scholars over the years have pointed out that what is usually translated in Paul’s letters as “faith in Christ” would be more accurately translated as “the faith of Christ.” It’s more than a change of prepositions. It means we are all participating in the faith journey that Jesus has already walked. We are forever carried inside of the “Corporate Personality” that Christ always is for Paul (check out 1 Corinthians 12:12–31 for starters). That’s a very different understanding of faith than most Christians consider.

Most Christians think having faith means “to believe in Jesus.” But “to share in the faith of Jesus” is a much richer concept. It is not so much an invitation as it is a cosmic declaration about the very shape of reality. By myself, I don’t know how to have faith in God, but once we know that Jesus is the corporate stand-in for everybody, we know we have already been taken on the ride through death and back to life. All we can do now is make what is objectively true fully conscious in ourselves. We are all participating in Jesus’ faith walk with varying degrees of resistance and consent.

Father Richard reminds us that having faith is not something that we have to do on our own:

Remember, it’s God in us that loves God. We on our own don’t really know how to love God. It’s Christ in us that recognizes Christ. It’s the Holy Spirit, whose temple we are (see 1 Corinthians 3:16), that responds to the Holy Spirit. Like recognizes like. That’s why all true cognition is really recognition (“re-cognition” or knowing something again). Only insofar as we have surrendered to Christ and allowed the Christ in us to come to fullness can we love Christ.

“Faith” is not an affirmation of a creed, an intellectual acceptance of God, or believing certain doctrines to be true or orthodox (although those things might well be good). Yet many Christians have whittled faith down to that. Such faith does not usually change our heart or our lifestyle. I’m convinced that much modern atheism is a result of such a heady and ineffective definition of faith. We defined faith intellectually, so people came up with intellectual arguments against it and then said, “I don’t believe in God.”

Both Jesus’ and Paul’s notion of faith is much better translated as foundational confidence or trust that God cares about what is happening right now. This is clearly the quality that Jesus fully represents and then praises in other people.

God refuses to be known intellectually. God can only be loved and known in the act of love; God can only be experienced in communion. This is why Jesus “commands” us to move toward love and fully abide there. Love is like a living organism, an active force-field upon which we can rely, from which we can draw, and we can allow to pass through us.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-