Autorka a duchovní učitelka Mirabai Starrová píše o kolektivní duchovní moudrosti, která je nezbytná pro uzdravení nás i naší planety:

Ačkoli se od učitelů - minulých i současných - můžeme mnohému naučit, doba probuzených guruů ustupuje kolektivnímu probuzení. . . . Zapomínáme, že cesta k Bohu je spjata s naším životem ve světě. Důkazem našeho duchovního mistrovství je naše stále se prohlubující, neustále se rozšiřující lidství. Trik spočívá v co nejplnější přítomnosti svatosti každého okamžiku. Jsme vyzváni, abychom přijali vše, co je, a přitom se s tím neztotožňovali. To vyžaduje praxi: meditační praxi, vztahovou praxi, praxi společenského jednání. . . .

Probuzení je záležitostí komunity. Židovská moudrost naznačuje, že Mesiášem nebude extrasmyslná, zářivě krásná, supermocná lidská bytost, která sestoupí z výšin, aby vyřešila naše neshody a napravila škody, které jsme napáchali jeden na druhém a na planetě, kterou sdílíme. . . . Každý z nás musí přinést k duchovnímu stolu to nejlepší, čím je, a nabídnout své vlastní nedokonalé já jako lék pro kriticky nemocného ducha lidstva. Patří sem naše zoufalství i extatické vhledy, stín, za který se nejvíce stydíme, i bláznivá moudrost, kterou ohromujeme i sami sebe.

Starr upozorňuje, že ačkoli jsou naše individuální dary důležité, stejně důležité jsou i dary našich náboženských tradic:

V záchvatu obrazoborectví jsou mnozí z nás v pokušení zahodit tradice organizovaného náboženství, když se snažíme najít si vlastní cestu domů k Duchu. Z této revoluce vzešlo mnoho darů: osvobození od patriarchální nadvlády, zvýšené povědomí o důležitosti psychologického zdraví na cestě probuzení a trvalý respekt k domorodým cestám moudrosti. Zjistili jsme však také, že jsme v některých zásadních oblastech duchovně ztroskotali. Světové náboženské tradice shromáždily řadu životně důležitých nástrojů, které nám pomáhají budovat život zahrnující zvýšené vědomí posvátna a sdílený pocit odpovědnosti vůči všem bytostem, a bylo by pošetilé je odmítat z ruky.

I přes nepopiratelnou historii zneužití spáchaných ve jménu náboženství nabízejí monoteistické víry [judaismus, křesťanství a islám] nespočet přístupových bodů do říše lásky. Udělali bychom dobře, kdybychom se znovu vrátili k naukám a praktikám, které byly po tisíciletí tak pečlivě vytvářeny, aby vzývaly Boha lásky a přivedly [Boha] do našeho středu. Když řekneme "ano" tomu nejlepšímu z našeho vlastního dědictví a vstoupíme na nejsvětější půdu tradic víry druhých, možná budeme schopni nastolit věk lásky ještě za našeho života. To můžeme udělat jen společně. Prostřednictvím procesu neustálého rozlišování a "neustálé modlitby" se můžeme ponořit do studny každé víry a vynořit se s pokladem, který nás všechny spojuje.

Author and spiritual teacher Mirabai Starr writes of the collective spiritual wisdom that is necessary for the healing of ourselves and our planet:

While there is much to be learned from teachers—both past and present—the time of the awakened guru is giving way to a collective awakening. . . . We forget that the path to God is bound up with our life in the world. Evidence of our spiritual mastery lies in our ever-deepening, continuously expanding humanity. The trick is to be as fully present as possible to the holiness of each moment. We are challenged to embrace, yet not identify with, all that is. This requires practice: meditation practice, relationship practice, social action practice. . . .

Waking up is a community affair. Jewish wisdom suggests that the Messiah will not be an extrasmart, radiantly beautiful, superpowerful human being who will descend from on high to resolve our differences and repair the damage we have inflicted on one another and on the planet we share. . . . We each need to bring the best of who we are to the spiritual table and offer our own imperfect selves as the medicine for the critically ill spirit of humanity. This includes our despair and our ecstatic insights, the shadow we are most ashamed of and the crazy wisdom with which we astonish even ourselves.

Starr cautions that although our individual gifts are important, so too are the gifts of our religious traditions:

In a fit of iconoclasm, many of us have been tempted to toss out the traditions of organized religion as we try to make our own way home to Spirit. Many gifts have emerged from this revolution: liberation from patriarchal dominance, increased awareness of the importance of psychological health along the path of awakening, and an abiding regard for indigenous wisdom ways. But we have also found ourselves spiritually bankrupt in some crucial spheres. The world’s religious traditions have collected a series of vital tools to help us build a life that includes heightened consciousness of the sacred and a shared sense of accountability to all beings, and we would be foolish to reject them out of hand.

In spite of the undeniable history of abuses committed in the name of religion, the monotheistic faiths [Judaism, Christianity, and Islam] offer innumerable points of access to the realm of love. We would do well to revisit the teachings and practices so carefully engineered over millennia to invoke the God of Love and bring [God] into our midst. By saying yes to the best of our own heritage and entering the holiest grounds of one another’s faith traditions, we may be able to usher in an age of love within our own lifetime. We can only do this together. Through a process of perpetual discernment and “prayer unceasing” we may dive into the well of each faith and emerge with the treasure that connects us all.