Mezináboženský vůdce Eboo Patel založil organizaci Interfaith Youth Core (IFYC), která sdružuje mládež různých vyznání prostřednictvím spolupráce a společné služby. Když se skeptický tazatel zeptá: "Jaký je přístup IFYC?", odpoví mu: "Ano, je. Patel vysvětluje:

"Říkáme tomu sdílené hodnoty - učení se službě," říkám. "Začínáme tím, že identifikujeme hodnoty, které jsou různým náboženským společenstvím společné - pohostinnost, spolupráce, soucit, milosrdenství. Dáme dohromady skupinu mladých lidí s různým náboženským vyznáním a zeptáme se jich: 'Jak se vaše náboženství vyjadřuje k této hodnotě? Jeden kluk řekne: 'No, já opravdu obdivuji, jak papež [Jan Pavel II.] ztělesňoval milosrdenství, když odpustil člověku, který se ho pokusil zavraždit'. Dítě z jiného náboženství řekne: "V mém náboženství je podobný příběh: když se prorok Mohamed vrátil do Mekky, projevil milosrdenství tím, že odpustil mnoha lidem, kteří proti němu vedli válku."" . . .

"Snažíte se děti naučit, že všechna náboženství jsou stejná?" zeptal se a opět nabyl podezření.

"Vůbec ne," odpověděl jsem. "Ukazujeme mladým lidem, že náboženství mají silné společné věci, ale k těmto společným hodnotám přicházejí vlastní cestou. . . ."

  "IFYC vždy dává mladým lidem možnost skutečně jednat podle náboženských hodnot, o kterých mluví, prostřednictvím projektu služby. Je úžasné, na kolik příběhů víry a soucitu si děti vzpomenou, když společně staví dům pro chudou rodinu, nebo jaké jsou jejich poznatky o pohostinnosti, když doučují děti uprchlíků."

"Je to úžasné, ale je to úžasné. [1]

Učitel CAC Brian McLaren píše o pocitu "sounáležitosti", který vzniká, když se lidé různých vyznání spojí ve službě, spravedlnosti a solidaritě:

Jiný přítel... se vydal do země s muslimskou většinou speciálně proto, aby muslimy obrátil na křesťanství. Po nějaké době tam dostal nepříjemný pocit: cítil, že neslouží ani Bohu, ani nejlepším zájmům lidí kolem sebe, ale naopak slouží kolonizačnímu programu náboženského klanu, který ho vyslal. Změnil tedy směr své práce. Začal mobilizovat křesťany a muslimy, aby bok po boku pomáhali chudým. "Něco se stane," řekl mi, "když budeme společně pracovat pro chudé. Všichni se změníme. Vím, že křesťané i muslimové cítí, že se jeden v druhém setkávají s Bohem, a společně se setkáváme s Bohem, když se k němu připojujeme ve službě chudým." Zjistil, že svědectví ho přivedlo k svědectví. . . .

Mluvit spolu je důležité - ale tento mezináboženský dialog se stává mnohem hlubším v kontextu spolupráce více náboženství. Slova jsou dobrá, ale činy jsou lepší - zejména činy, které nás spojují při řešení problémů, které se týkají všech . . . . [To, co dělá mnoho dalších lidí, se velmi podobá tomu, co dělal Ježíš: spojuje nepravděpodobné lidi, aby společně sloužili a léčili, aby společně osvobozovali utlačované a jejich utlačovatele a aby ve své spolupráci modelovali druh harmonie a lidské laskavosti, kterou svět tak zoufale potřebuje. [2]

Interfaith leader Eboo Patel founded the Interfaith Youth Core (IFYC), which brings together youth of different faiths through cooperation and shared service. When a skeptical questioner asks, “What’s the IFYC approach?” Patel explains:

“We call it shared values—service learning,” I said. “We begin by identifying the values that different religious communities hold in common—hospitality, cooperation, compassion, mercy. We bring a group of religiously diverse young people together and ask them, ‘How does your religion speak to this value?’ One kid will say, ‘Well, I really admire how the pope [John Paul II] embodied mercy when he forgave the man who tried to assassinate him.’ A kid from a different religion will say, ‘There is a story like that in my religion: when the Prophet Muhammad returned to Mecca, he extended mercy by forgiving many of the people who had waged war against him.’” . . .

“Are you trying to teach the kids that all religions are the same?” he asked, again growing suspicious.

“Not at all,” I responded. “We are showing young people that religions have powerful things in common, but they come to those shared values through their own paths. . . .”

 “The IFYC always gives young people the chance to actually act on the religious value they are talking about through a service project. It’s amazing how many faith stories of compassion kids remember when they are building a house together for a poor family, or what their insights into hospitality are when they are tutoring refugee children.” [1]

CAC teacher Brian McLaren writes about the sense of “with-ness” that arises when people of different faiths join in service, justice, and solidarity:

Another friend . . . went to a Muslim-majority country specifically to convert Muslims to Christianity. After some time there, he got a sick feeling: he felt he was serving neither God nor the best interests of the people around him, but was instead serving the colonizing agenda of the religious clan that sent him. So he changed the direction of his work. He started mobilizing Christians and Muslims to work side by side in helping the poor. “Something happens,” he told me, “when we work together for the poor. We all change. I know that both the Christians and the Muslims feel they are encountering God in one another, and together we are encountering God as we join God in serving the poor.” He discovered that witness led him to with-ness. . . .

Talking together is important—but that interfaith dialogue becomes much deeper in the context of multi-faith collaboration. Words are good, but actions are better—especially actions that bring us together solving problems that affect everybody. . . . [What] so many other people are doing is a lot like what Jesus did: bringing together unlikely people to serve and heal together, to liberate the oppressed and their oppressors together, and to model, in their collaboration, the kind of harmony and human-kindness the world so desperately needs. [2]