Kontemplativní aktivista a biskupský kněz Adam Bucko věří, že kontemplace je univerzálním povoláním, které nás připravuje na hledání a konání spravedlnosti:

Intimita s Bohem nepatří zvláštní skupině náboženských profesionálů, ale je a měla by být dostupná všem. Je to naše přirozené právo. Je to důvod, proč jsme se narodili. Je to důvod, proč jsme zde, abychom se otevřeli "vnitřnímu tajemství srdce skutečnosti, které je srdcem každého z nás". [1] Abychom se otevřeli této lásce, viděli svět jejíma očima a žili z ní odvážně a oddaně. . . .

Všechno to musí začít u každého z nás. Musí to začít mým závazkem k modlitební praxi. To vše musí začít tím, že si osvojím způsob života, který mi pomůže růst a živit můj duchovní život, včetně budování společenství, abych se mohl stát Božíma rukama a nohama a mikrofonem pro uzdravení a spravedlnost.

Bucko sdílí několik kroků pro ty, kdo začínají cestu kontemplativního jednání:

• Předně se zavažte, že se budete zabývat světem z místa modlitby, a ne ideologie; to vám dává pocítit propojenost všeho života v Bohu a zabraňuje to jinakosti.
• Druhé se zavažte, že budete konat práci na tom, abyste se vyrovnali se svým sociálním umístěním a s tím, jak souvisí se systémovým rasismem, chudobou, militarismem, ekologickou devastací a některými pokřivenými morálními narativy, které jsou tak rozšířené. Existují privilegia, která musíte uznat nebo se jich vzdát? Existují závazky, které potřebujete přehodnotit?"
• Zatřetí nezapomeňte, že mluvit o spravedlnosti není totéž jako spravedlnost konat, takže si zjednodušte život a zavažte se k etickému životu tím, že budete nakupovat všechny své potřeby ve společensky odpovědných, ekologicky smýšlejících a lidsky prospěšných firmách. ...
• Praktikujte skutky milosrdenství, ujistěte se, že se vaše ruce dotýkají rukou někoho, kdo trpí, [a] zahrňte do toho i Matku Zemi.
• Připojte se k nějakému sociálnímu hnutí, protože změna vašich výdajových návyků nebo služba druhým je jen částí toho, co je potřeba. Naše životy a vztahy se neodehrávají ve vakuu, ale spíše v rámci institucí a systémů, které mají svou vlastní pokřivenou logiku a potřebují masivní změny. ...

Pokud směřujete k životu v osobní a politické svatosti, kéž je vaše cesta požehnaná a kéž váš život a vaše přítomnost připomínají lidem kolem vás Boží přítomnost. Prohlubujte své spojení s Bohem ve vás i kolem vás, nebojte se cítit lásku, radost, ale i bolest, které jsou přítomny. Nebojte se mít srdce a riskovat, že si ho zlomíte. Vciťte se do toho všeho a vězte, že pokaždé, když se dotýkáte bolesti, dotýkáte se posvátné Boží rány. Boha, který nás vždy doprovází a vede. Boha, který trpí s námi. . . . Bůh, jehož životodárná láska a spravedlnost bude jednoho dne "všechno ve všem" [1 Kor 15,28].

Contemplative activist and Episcopal priest Adam Bucko believes that contemplation is a universal call that prepares us to seek and do justice:

Intimacy with God does not belong to a special group of religious professionals but is and should be available to all. It is our birthright. It is why we were born. It is why we are here, to open ourselves “to the inner mystery of the heart of reality which is the heart of each one of us.” [1] To open ourselves to that love, to see the world through its eyes, and to live from it with courage and commitment. . . .

All of this has to start with each of us. It has to start with my commitment to a practice of prayer. All of this has to start with my adopting a way of life that can help me grow and nourish my spiritual life, including building community, so that I may become God’s hands and feet and microphone for healing and justice.

Bucko shares several steps for those beginning a path of contemplative action:

• First commit to engaging with the world from a place of prayer, and not ideology; this gives you a felt sense of interconnectedness of all life in God and prevents othering.
• Second, commit to doing the work of coming to terms with your social location and how it relates to systemic racism, poverty, militarism, ecological devastation, and some of the distorted moral narratives that are so prevalent. Are there privileges you need to acknowledge or let go of? Are there commitments you need to reevaluate?
• Third, remember that talking about justice is not the same as doing justice, so simplify your life and commit to ethical living by buying all your necessities in socially responsible, ecologically minded, and human-scale companies. . . .
• Practice works of mercy, making sure that your hands are touching the hands of someone who is suffering, [and] include Mother Earth in that as well.
• Join a social movement, because changing your spending habits or serving others is only part of what is needed. Our lives and relationships do not happen in a vacuum but rather within institutions and systems that have their own crooked logic and are in need of massive changes. . . .

As you move toward a life of personal and political holiness, may your journey be blessed and may your life and presence remind those around you of God’s presence. Deepening your connection to God, in you and around you, do not be afraid to feel the love, the joy, and also the pain that are present. Don’t be afraid to have a heart and to risk breaking your heart. Feel into it all and know that every time you are touching the pain, you are touching the sacred wound of God. God who is always accompanying us and guiding us. God who is suffering with us. . . . God whose life-giving love and justice will one day be “all in all” [1 Corinthians 15:28].