Otec Richard chápe spravedlnost jako láskyplnou solidaritu s těmi, kdo trpí:

Nesmíme se oddělovat od utrpení světa. Když jsme nablízku těm, kdo trpí, jejich nouze v nás vyvolává lásku. Jen málokdo z nás má tolik velkorysosti a velkodušnosti, aby se prostě rozhodl být milující. Někdo nás o to musí požádat. Musíme se dostat do situací s lidmi, kteří nejsou jako my, mimo náš systém úspěchu a bezpečí, abychom mohli číst život z jiné perspektivy. Potřeby, jichž jsme svědky, nás přitáhnou k lásce, k velkorysosti a soucitu.

Myslím si, že ikona kříže to dělá na duchovní úrovni. Krvácející tělo nás vtahuje do sebe a také do krvácejícího lidství. Toto vtažení zažívám, když sleduji zprávy a jsem svědkem utrpení lidí na celém světě. Uvědomuji si, že velká část vysílání je povrchní a dokonce tendenční, ale vytrhuje mě z ochranné bubliny mé malé poustevny, kde mohu žít až příliš klidně a pohodlně. Díky tomu si lépe uvědomuji, že právě teď je v Sýrii nebo na Ukrajině žena, která nese své dítě a běží o život. Musím to přijmout a být s ní solidární, jak jen mohu, a být svědkem toho, čím prochází: úzkosti, bolesti, strachu. To nás učí, jak milovat. To je bolest, které musíme dovolit, aby nás proměnila a inspirovala k nějakému jednání.

Všichni jsme povoláni k dílu spravedlnosti, které bude u mnoha lidí vypadat jinak. Mým hlavním úkolem je posílat modlitbu a lásku k těm, kteří trpí. Věřím, že vědomí je nejhlubší úrovní reality. Svůj hlas také používám prostřednictvím vyučování a psaní k tomu, abych ostatní probudil k uvědomění si reality utrpení a nespravedlnosti ve světě. Doufám, že je povzbudím k tomu, aby nechali skrze sebe proudit Boží lásku, která proměňuje a uzdravuje bolest. Doufám také, že naše Škola života a další programy pomáhají školit a vybavovat lidi, aby se setkávali s utrpením ve světě. [1]

Pro teology Grace Ji-Sun Kimovou a Grahama Hilla obnovujeme spravedlnost, když praktikujeme "pohostinnost srdce" inspirovanou Ježíšem:

Ježíš ztělesňoval Boží spravedlnost ve své lásce, pohostinnosti, pravdě a milosti. Ježíš měl spravedlivé poslání. Ježíš zjevoval Boží spravedlnost, přijímal cizince, odmítal sociální diskriminaci, čelil ekonomické nespravedlnosti, vystupoval proti institucionální moci a odmítal válku a násilí. . . .

Carol Dempseyová říká, že duchem spravedlnosti je "pohostinnost srdce". [2] Když otevřeme své srdce pohostinnosti, cítíme se být nuceni usilovat o spravedlnost. Když přijímáme stvoření, chudé, své nepřátele, cizince, cizinky, vyděděnce a další, toužíme pro ně po spravedlnosti. Přijímáme, aniž bychom soudili. Milujeme své bližní jako sami sebe. Odrážíme Boží spravedlnost, lásku a pohostinnost. Tato pohostinnost nás vede k tomu, abychom toužili po rozkvětu, blahu a dobru druhých a pracovali pro ně. [3]

Father Richard understands justice as loving solidarity with those who suffer:

We must not separate ourselves from the suffering of the world. When we’re close to those in pain, their need evokes love in us. Very few of us have the largess, the magnanimity to just decide to be loving. Someone has to ask it of us. We have to place ourselves in situations with people who are not like us, outside our systems of success and security, so we can read life from another perspective. The needs we witness will pull us toward love, toward generosity and compassion.

I think the icon of the cross does this on a spiritual level. The bleeding body pulls us into itself and into bleeding humanity, too. I experience this pull when watching the news, witnessing the suffering of people all over the world. I realize much of the broadcast is superficial and even biased, but it takes me out of the protective bubble of my little hermitage where I can live far too peacefully and comfortably. It makes me more aware that right now there is a woman in Syria or Ukraine carrying her baby and running for her life. I must take that in and be in solidarity with her in whatever ways I can, witnessing what she is going through: the anxiety, the pain, the fear. That’s what teaches us how to love. That is the pain we must allow to transform us and inspire us to act somehow.

All of us are called to the work of justice, which will look different for many people. My primary work is to send prayer and love toward those who are hurting. I do believe consciousness is the deepest level of reality. I also use my voice, through my teaching and writing, to awaken others to the reality of suffering and injustice in the world. I hope to encourage them to allow God’s love to flow through them, transforming and healing pain. I also hope that our Living School and other programs are helping to train and equip people to meet the suffering in the world. [1]

For theologians Grace Ji-Sun Kim and Graham Hill, we restore justice when we practice “hospitality of heart” inspired by Jesus:

Jesus embodied the justice of God in his love, hospitality, truth, and grace. Jesus had a just mission. Revealing the justice of God, Jesus welcomed the stranger, rejected social discrimination, confronted economic injustice, spoke against institutional power, and repudiated war and violence. . . .

Carol Dempsey says that the spirit of justice is “hospitality of heart.” [2] When we open our hearts to hospitality, we feel compelled to seek justice. When we embrace creation, the poor, our enemies, strangers, foreigners, outcasts, and others, we desire justice for them. We welcome without judging. We love our neighbors as ourselves. We reflect the justice, love, and hospitality of God. This hospitality leads us to desire and work for the flourishing, well-being, and good of others. [3]