Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek po čtvrté neděli velikonoční - Moudrost sv. Bonaventury Sebe-vědomá modlitba není nutně tou nejlepší nebo jedinou formou modlitby. Abyste se modlili, k tomu ještě nepotřebujete vědět, že se modlíte! Jak jinak by nám mohl apoštol Pavel říkat, abychom se modlili bez přestání? Pavel nebyl naivní, aby nevěděl nic o praktických věcech. Byl jednoduše ve své spiritualitě zralý. Byl to „kontemplativní …
Překlad meditace CAC ze středy 5. 10. 2022
na téma:
Františkánská mystika
| Milovat věci samy o sobě Otec Richard, inspirován františkánským filozofem-teologem Janem Dunsem Scotem (1266-1308), učí o lásce k věcem jako takovým: Co znamená, když se říká, že máme milovat Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou? První přikázání říká, že máme milovat Boha více než cokoli jiného. Jediný způsob, který znám, jak milovat Boha, je milovat to, co miluje Bůh; teprve pak milujeme božskou láskou a necháme ji skrze sebe proudit. Jak právě Bůh miluje? Františkánský filosof-teolog Duns Scotus ve své nauce o "thisness" ("haecceity") říká, že máme milovat věci samy o sobě a jako takové, milovat věci pro to, čím jsou, ne pro to, co pro nás dělají. Tehdy začínáme skutečně milovat své manžele, děti, sousedy a ostatní. Když je osvobodíme od svých plánů, pak je můžeme skutečně milovat bez ohledu na to, co pro nás dělají, jak vypadáme nebo co nám mohou přinést. Začneme je milovat sami o sobě a pro ně samotné, jako živé obrazy Boha. A to už dá pořádnou práci! Takže proč je "totožnost" tak dobrá a důležitá? Duns Scotus zrcadlí Ježíše jako dobrého pastýře, který opouští devadesát devět ovcí a jde za jednou (Lk 15,4-6). Univerzální vtělení Krista se vždy projevuje v konkrétním, konkrétním, zvláštním; odmítá, aby život byl pouhou abstrakcí. Nikdo to neřekne lépe než Christian Wiman: Kristus se štítí vágnosti: "Jestliže příroda nesnáší vakuum, Kristus nesnáší vágnost. Je-li Bůh láska, Kristus je láska k tomuto jedinému člověku, k tomuto jedinému místu, k tomuto jedinému časově ohraničenému a časem rozvrácenému já". [1] Učení haecceity říká, že k univerzálnímu smyslu dospíváme hluboce a správně skrze konkrétní, specifické a obyčejné věci, a nikoli naopak. Platí zde zásada "jděte do hloubky kteréhokoli místa a setkáme se se všemi místy". Když začínáme s velkými univerzálními myšlenkami na úrovni pojmů a -ismů, příliš často tam zůstáváme - hádáme se o teorie, věčně děláme další rozdíly. Na této úrovni je mysl zcela ve vedení. Pak je snazší milovat lidstvo, ale ne jednotlivé lidi. Hájíme principy spravedlnosti, ale nedokážeme sebrat odvahu k tomu, abychom sami žili plně spravedlivý život. To dokáží jen ti, kdo žijí jako František a Klára. František žil takovou "takovost" jednoduše tím, že se díval na věci a miloval věci samy o sobě a pro sebe. Myslím, že právě to znamená milovat Boha. Když milujeme věci samy o sobě, díváme se na svět Božíma očima. Když se díváme těmito očima, vidíme, že nejde o nás! A slibuji, že když se začneme dívat na svět tímto způsobem, všechno nám začne přinášet radost. Jednoduché věci nám začnou dělat radost a skutečnost nám začne nabízet neodmyslitelnou radost. Fr. Richard Rohr, OFM přeloženo DeepL | Loving Things in Themselves
Inspired by Franciscan philosopher-theologian John Duns Scotus (1266–1308), Father Richard teaches about loving things in and as themselves: What does it mean when we’re told we should love God with our whole heart, with our whole soul, with our whole mind, and with our whole strength? The first commandment is that we should love God more than anything else. The only way I know how to love God is to love what God loves; only then do we love with divine love and allow it to flow through us. Just how does God love? Franciscan philosopher-theologian Duns Scotus said in his doctrine of “thisness” (“haecceity”), that we are to love things in and as themselves, to love things for what they are, not for what they do for us. That’s when we really begin to love our spouses, our children, our neighbors, and others. When we free them from our agendas, then we can truly love them without concern for what they do for us, or how they make us look, or what they can get us. We begin to love them in themselves and for themselves, as living images of God. Now that takes real work! So why is “thisness” so good and important? Duns Scotus mirrors Jesus as the Good Shepherd leaving the ninety-nine sheep and going after the one (Luke 15:4–6). The universal incarnation of Christ always shows itself in the specific, the concrete, the particular; it refuses to let life be a mere abstraction. No one says this better than Christian Wiman: “If nature abhors a vacuum, Christ abhors a vagueness. If God is love, Christ is love for this one person, this one place, this one time-bound and time-ravaged self.” [1] The doctrine of haecceity says that we come to universal meaning deeply and rightly through the concrete, the specific, and the ordinary, and not the other way around. The principle here is “go deep in any one place and we will meet all places.” When we start with big universal ideas, at the level of concepts and -isms, we too often stay there—arguing about theories, forever making more distinctions. At that level, the mind is totally in charge. It’s easier to love humanity then, but not any individual people. We defend principles of justice but can’t muster the courage to live fully just lives ourselves. Only those who live like Francis and Clare do that. Francis lived such “thisness” simply by looking at things and loving things in themselves and for themselves. I think this is what it means to love God. When we love things in themselves, we are looking out at the world with God’s eyes. When we look out from these eyes, we see that it’s not about us! And I promise, when we begin seeing the world this way, everything starts to give us joy. Simple things start to make us happy, and Reality begins to offer us inherent joy. Fr. Richard Rohr, OFM |
Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-
