Otec Richard Rohr píše o síle Ježíšova učení a živého příkladu odpuštění:

Mezi nejsilnější lidské zkušenosti patří dávat nebo přijímat odpuštění. Dvě třetiny Ježíšova učení se prý přímo či nepřímo týkají tohoto tajemství odpuštění: Bůh porušuje svá vlastní pravidla. To není překvapivé, protože odpuštění je pravděpodobně jediným lidským činem, který zjevuje tři dobroty současně! Když odpouštíme, dáváme přednost dobrotě druhého před jeho chybami, zakoušíme Boží dobrotu, která proudí skrze nás, a také zakoušíme svou vlastní dobrotu způsobem, který nás překvapuje. To je úžasné spojení lidských i božských sil.

Věřím, že si nakonec všichni odpustíme, protože nám bylo odpuštěno, ale udělejme to teď a nečekejme na později. Prosme o milost, abychom se zbavili zášti a zranění, na kterých lpíme. Jak jinak se můžeme stát svobodnými?

Pokud "nechápeme" odpuštění, uniká nám celé tajemství. Stále žijeme ve světě meritokracie, myšlení quid-pro-quo, výkonu a chování, které si zaslouží ocenění. Odpuštění je velkým rozmrazením veškeré logiky, rozumu a důstojnosti. Je to rozplynutí se v tajemství Boha jako nezasloužené lásky, nezasloužené milosti, pokory a bezmoci Božského milence.

Bez radikálního a pravidla porušujícího odpuštění - přijatého a daného - nebude možné nic rekonstruovat. Pouze ono rozbíjí náš pohled na svět, v němž se snažíme milost kupovat a prodávat. Milost je jistě jediný dar, který musí být vždy zdarma, dokonale zdarma, aby mohl fungovat. Bez odpuštění nebude žádná budoucnost. Vzájemně jsme si ublížili příliš mnoha historicky doloženými a zapamatovatelnými způsoby. Jedinou cestou ze současné oprávněné nenávisti světa je milost.

Dychtivost a připravenost milovat je konečnou svobodou a budoucností. Když jsme zahrnuti do prostoru božské lásky, prostě není místo pro lidské tresty, pomstu, unáhlené soudy nebo volání po odplatě. U Vzkříšeného Krista po jeho vlastním odmítnutí, zradě a kruté smrti rozhodně žádnou takovou malomyslnost nevidíme; nevidíme ji ani u jeho nejbližšího okolí, ani v celém Novém zákoně. Opravdu si nedovedu představit větší a prostornější způsob života. Ježíšova smrt a událost vzkříšení změnily dějiny.

Kristus ukřižovaný a vzkříšený využívá chyb minulosti k vytvoření pozitivní budoucnosti, budoucnosti vykoupení namísto odplaty. Neodstraňuje ani netrestá chyby. Využívá je k transformačním účelům.

Lidé formovaní takovou láskou jsou nezničitelní.

Odpuštění je možná právě tím nejlepším popisem toho, co v lidech plodí Boží dobrota.

Father Richard Rohr writes of the power of Jesus’ teachings and lived example of forgiveness:

Among the most powerful of human experiences is to give or to receive forgiveness. I am told that two-thirds of the teaching of Jesus is directly or indirectly about this mystery of forgiveness: God’s breaking of God’s own rules. That’s not surprising, because forgiveness is probably the only human action that reveals three goodnesses simultaneously! When we forgive, we choose the goodness of the other over their faults, we experience God’s goodness flowing through ourselves, and we also experience our own goodness in a way that surprises us. That is an awesome coming together of power, both human and divine.

Eventually, I believe, we will all forgive one another because we have been forgiven, but let’s do it now and not wait until later. Let’s ask for the grace to let go of those grudges and hurts to which we cling. How else will we ever be free?

If we don’t “get” forgiveness, we’re missing the whole mystery. We are still living in a world of meritocracy, of quid-pro-quo thinking, of performance and behavior that earns an award. Forgiveness is the great thawing of all logic, reason, and worthiness. It is a melting into the mystery of God as unearned love, unmerited grace, the humility and powerlessness of a Divine Lover.

Without radical and rule-breaking forgiveness—received and given—there will be no reconstruction of anything. It alone breaks down our worldview of trying to buy and sell grace. Grace is certainly the one gift that must always be free, perfectly free, in order for it to work. Without forgiveness, there will be no future. We have hurt one another in too many historically documented and remembered ways. The only way out of the present justified hatreds of the world is grace.

An eagerness and readiness to love is the ultimate freedom and future. When we’ve been included in the spaciousness of divine love, there is just no room for human punishment, vengeance, rash judgment, or calls for retribution. We certainly see none of this small-mindedness in the Risen Christ after his own rejection, betrayal, and cruel death; we don’t see it even from his inner circle, or in the whole New Testament. I really cannot imagine a larger and more spacious way to live. Jesus’ death and resurrection event was a game changer for history.

The Crucified and Risen Christ uses the mistakes of the past to create a positive future, a future of redemption instead of retribution. He does not eliminate or punish mistakes. He uses them for transformative purposes.

People formed by such love are indestructible.

Forgiveness might just be the very best description of what God’s goodness engenders in humanity.