Otec Richard věří, že skutečné odpuštění je možné pouze prostřednictvím větší proměny vědomí v nás:  

Vnitř dualistického vědomí nemůžeme upřímně milovat druhého člověka ani mu odpustit jeho provinění. Ve svém navyklém, dualistickém způsobu myšlení se vnímáme jako odděleni od Boha i od sebe navzájem. Prokázali jsme Božímu lidu velkou medvědí službu tím, že jsme mu kázali evangelium, ale nedali jsme mu nástroje, díky nimž by se tomuto evangeliu mohl podřídit. Jak řekl Ježíš: "Odříznuti od vinného kmene nemůžete nic dělat" (Jan 15,5). "Vinný kmen a ratolesti" je jedním z největších křesťanských mystických obrazů nedvojnosti mezi Bohem a duší. V Bohu a s Bohem můžeme milovat a odpouštět všechno a všem - dokonce i svým nepřátelům. Sami a o samotě budeme časem jen zřídka schopni milovat v obtížných situacích prostřednictvím vlastní vůle a intelektu.

Neduální vědomí je nový způsob vidění. Ježíš řekl: "Světlem těla je oko" (Lukáš 11,34). Duchovní zralost je do značné míry růstem ve vidění. Zdá se, že plné vidění nám zabere většinu života. U těch, kteří se věnují vnitřní práci, dochází ke kumulativnímu a exponenciálnímu růstu vnímání. U lidí, kteří popřeli veškerou stínovou práci a ponižující sebepoznání, dochází také ke kumulativnímu uzavírání. To je klasická uzavřenost mysli a srdce, kterou vidíme u některých starších lidí. Čím déle vytrvale nežádáme o odpuštění, tím je to těžší, protože máme stále více let iluzí, které musíme ospravedlňovat. Umožněte obrácení co nejdříve! S postupem času je to stále těžší.

Všechny fyzické stíny jsou tvořeny směsí tmy a světla, a to je jediné spektrum lidského vidění. Nemůžeme vidět uvnitř úplného světla ani úplné tmy. Přemýšlejte o tom. Jak se stíny věcí postupně ukazují jako srozumitelné a skutečné, ztrácíme zájem idealizovat nebo zbožšťovat osoby či události, zejména sami sebe. Jak říká Ježíš bohatému mladíkovi: "Jen Bůh je dobrý" (Mk 10,18). Všechny stvořené věci jsou směsicí dobrého a ne tak dobrého.

To neznamená, že přestaneme milovat druhé lidi; ve skutečnosti to znamená, že vlastně začneme lidi a stvoření skutečně milovat. Neznamená to nenávist k sobě samému nebo pochybnosti o sobě, ale konečně přijmout a plně vlastnit jak své dary, tak své slabosti; ty se už navzájem nevylučují. Totéž nakonec můžeme udělat i pro druhé a nedovolíme, aby chyby druhého zničily náš širší vztah k němu. Proto je kontemplativní, neduální myšlení naprosto nezbytné pro lidský rozkvět. Je to změna, která mění všechno ostatní. Umožňuje lásku, odpuštění a trpělivost. Bez něj jsme navždy uvězněni uvnitř svých soudů.

Father Richard believes that true forgiveness is only possible through a larger transformation of consciousness within us:  

We cannot sincerely love another or forgive another’s offenses inside of dualistic consciousness. In our habitual, dualistic way of thinking, we view ourselves as separate from God and from each other. We have done the people of God a great disservice by preaching the gospel to them but not giving them the tools whereby they can obey that gospel. As Jesus put it, “cut off from the vine, you can do nothing” (John 15:5). The “vine and the branches” is one of the greatest Christian mystical images of the nonduality between God and the soul. In and with God, we can love and forgive everything and everyone—even our enemies. Alone and by ourselves, we will seldom be able to love in difficult situations over time through our own willpower and intellect.

Nondual consciousness is a new way of seeing. Jesus said, “The lamp of the body is the eye” (Luke 11:34). Spiritual maturity is largely growth in seeing. Full seeing seems to take most of our lifetime. There is a cumulative and exponential growth in perception for those who do their inner work. There is also a cumulative closing down in people who have denied all shadow work and humiliating self-knowledge. This is the classic closed mind and heart that we see in some older people. The longer we persist in not asking for forgiveness, the harder it becomes because we have more and more years of illusion to justify. Allow conversion as soon as possible! It gets harder with time.

All physical shadows are created by a mixture of darkness and light, and this is the only spectrum of human vision. We cannot see inside of total light or total darkness. Think about that. As the shadows of things gradually show themselves as understandable and real, we lose interest in idealizing or idolizing persons or events, especially ourselves. As Jesus says to the rich young man, “Only God is good” (Mark 10:18). All created things are a mixture of good and not so good.

This does not mean we stop loving other people; in fact, it means we actually begin to truly love people and creatures. It does not mean self-hatred or self-doubt, but finally accepting and fully owning both our gifts and our weaknesses; they no longer cancel one another out. We can eventually do the same for others too, and we do not let another’s faults destroy our larger relationship with them. This is why contemplative, nondual thinking is absolutely necessary for human flourishing. It is the change that changes everything else. It makes love, forgiveness, and patience possible. Without it, we are forever trapped inside of our judgments.