Arcibiskup Desmond Tutu (1931-2021) a jeho dcera Mpho Tutu van Furthová se zaměřují na naši křehkou lidskost, dobro i zlo, kterého jsme všichni schopni, jako na vstupní bod pro odpuštění:

Jsme schopni odpustit, protože jsme schopni rozpoznat naši společnou lidskost. Jsme schopni rozpoznat, že všichni jsme křehké, zranitelné, chybující lidské bytosti schopné bezohlednosti a krutosti. Uvědomujeme si také, že nikdo se nerodí zlý a že všichni jsme víc než to nejhorší, co jsme v životě udělali. Lidský život je velkou směsicí dobra, krásy, krutosti, zlomených srdcí, lhostejnosti, lásky a mnoha dalších věcí. Chceme oddělit dobré od špatného, svaté od hříšníků, ale nejde to. Všichni sdílíme základní vlastnosti naší lidské přirozenosti, a tak jsme někdy velkorysí a jindy sobečtí. Někdy jsme ohleduplní a jindy bezohlední, někdy jsme laskaví a jindy krutí. To není víra. Je to skutečnost.

Podíváme-li se na jakékoli zranění, můžeme vidět širší souvislosti, v nichž k němu došlo. Podíváme-li se na jakéhokoli pachatele, můžeme objevit příběh, který nám řekne něco o tom, co vedlo k tomu, že daný člověk způsobil újmu. Neospravedlňuje to činy dané osoby, ale poskytuje to určitý kontext. . . .

Nikdo se nerodí jako lhář, násilník nebo terorista. Nikdo se nerodí plný nenávisti. Nikdo se nerodí plný násilí. Nikdo se nerodí v menší slávě nebo dobrotě než vy nebo já. Ale v kterýkoli den, v kterékoli situaci, v kterékoli bolestné životní zkušenosti může být tato sláva a dobrota zapomenuta, zastřena nebo ztracena. Snadno můžeme být zraněni a zlomeni a je dobré si uvědomit, že stejně snadno můžeme být těmi, kdo zranění a zlomení způsobili.

Všichni jsme členy jedné lidské rodiny. . . .

Pokud vidíme, v čem všem jsme si podobní a jak jsou naše životy neoddělitelně propojené, můžeme najít empatii a soucit. Když najdeme empatii a soucit, můžeme se posunout směrem k odpuštění. 

Koneckonců je to pokorné uvědomění si vlastní lidskosti, které nám umožňuje odpustit:

Jsme, každý z nás, tak velmi chybující a tak velmi křehcí. Vím, že kdybych se narodil jako příslušník bílé vládnoucí třídy v té době v minulosti Jihoafrické republiky, snadno bych se k někomu choval se stejným pohrdáním, s jakým se chovali ke mně. Vím, že pod stejným tlakem a za stejných okolností jsem schopen stejných zrůdných činů jako kterýkoli jiný člověk na této bolestně krásné planetě. Právě toto vědomí vlastní křehkosti mi pomáhá najít soucit, empatii, podobnost a odpuštění pro křehkost a krutost druhých.

Archbishop Desmond Tutu (1931–2021) and his daughter Mpho Tutu van Furth focus on our fragile humanity, the good and bad that we are all capable of, as the entry point for forgiveness:

We are able to forgive because we are able to recognize our shared humanity. We are able to recognize that we are all fragile, vulnerable, flawed human beings capable of thoughtlessness and cruelty. We also recognize that no one is born evil and that we are all more than the worst thing we have done in our lives. A human life is a great mixture of goodness, beauty, cruelty, heartbreak, indifference, love, and so much more. We want to divide the good from the bad, the saints from the sinners, but we cannot. All of us share the core qualities of our human nature, and so sometimes we are generous and sometimes selfish. Sometimes we are thoughtful and other times thoughtless, sometimes we are kind and sometimes cruel. This is not a belief. This is a fact.

If we look at any hurt, we can see a larger context in which the hurt happened. If we look at any perpetrator, we can discover a story that tells us something about what led up to that person causing harm. It doesn’t justify the person’s actions; it does provide some context. . . .

No one is born a liar or a rapist or a terrorist. No one is born full of hatred. No one is born full of violence. No one is born in any less glory or goodness than you or I. But on any given day, in any given situation, in any painful life experience, this glory and goodness can be forgotten, obscured, or lost. We can easily be hurt and broken, and it is good to remember that we can just as easily be the ones who have done the hurting and the breaking.

We are all members of the same human family. . . .

In seeing the many ways we are similar and how our lives are inextricably linked, we can find empathy and compassion. In finding empathy and compassion, we are able to move in the direction of forgiving. 

Ultimately, it is humble awareness of our own humanity that allows us to forgive:

We are, every one of us, so very flawed and so very fragile. I know that, were I born a member of the white ruling class at that time in South Africa’s past, I might easily have treated someone with the same dismissive disdain with which I was treated. I know, given the same pressures and circumstances, I am capable of the same monstrous acts as any other human on this achingly beautiful planet. It is this knowledge of my own frailty that helps me find my compassion, my empathy, my similarity, and my forgiveness for the frailty and cruelty of others.