Otec Richard učí o důvěryhodné autoritě, která náleží těm, kdo s utrpením svého života a světa stáli a "drželi ho", místo aby před ním utíkali a vyhýbali se mu. Ježíš a Maria jsou vzorem takové "síly zůstat":

Ježíš na kříži a Maria stojící v jeho blízkosti jsou mocnými svědky proměňující spirituality. Neopětují žádné nepřátelství, nenávist, obvinění ani zlobu, která je na ně namířena. Udržují utrpení, dokud se nestane vzkříšením! To je základní tajemství křesťanství. Často nám trvá celý život, než to začneme chápat.

Naneštěstí se náš přirozený instinkt snaží bolest napravit, ovládnout, nebo se ji dokonce pošetile pokouší pochopit. Ego trvá na pochopení. Proto Ježíš ještě více než lásku chválí určitou vlastnost, kterou nazývá vírou. Je to schopnost stát v liminálním prostoru, stát na prahu, držet protiklady, dokud nás milost neposune na mnohem hlubší úroveň a do mnohem většího rámce. Naše soukromá bolest není v centru pozornosti, ale je tajemstvím sdíleným s každým krvavým činem a každou slzou vyplakanou od počátku věků. Naše bolest není jen naše vlastní. Normální mysl se s ní nedokáže vyrovnat. Proto vyspělé náboženství vždy učí nějaké formě kontemplace - aby nás zbavilo závislosti na tomto egoistickém, odděleném myšlení. [1]

Přítel CAC Rev. Dr. Jacqui Lewis se zamýšlí nad moudrou radou přítele, kterou mu sdělil v nouzi. "Zůstaň tam, kde je bolest," řekla:

Když jsem truchlila nad tvrdostí roku 2020 - roku poznamenaného politickými otřesy, rasovým násilím, izolací a smrtí v důsledku pandemie, zuřícími ekologickými požáry a požárem, který mi vzal svatyni - cítila jsem se velmi skleslá a upřímně řečeno tak zatížená smutkem, že jsem vlastně nevěděla, jak jít dál. Pořád jsem se vrhala do práce, rychle jsem utíkala, abych s tou bolestí něco udělala. Ale vždy moudrá [moje přítelkyně] Lyn řekla:  

"Počkej, zůstaň tady. Zůstaň tam, kde je bolest, kde je utrpení, kde je boj. Zůstaň tam. Tam to přijde. Vhled. Poznání. Moudrost. Přesně tam, Jacqui. Ještě to tu není, ale už to přijde. A až přijde, budu ti ji zprostředkovávat. Přijde to, uděláme to společně. Jen na ni počkej. Přijde to." .. . 

Právě tam, kde jsi, v bolesti a smutku, právě tam je vhled, tam je odpověď, tam je moudrost. Tam je proměna, tam je znovuzrození. A nejste na to sami. Váš přítel, váš milenec, vaše rodina, váš pomocník - někdo z vaší party ji bude zprostředkovávat s vámi. Uzdravení přijde a vy se vynoříte, zformovaní v milosrdném lůně té nejdivočejší lásky. Bolest při porodu je nesnesitelná. Ale někdo, kdo vás miluje, ví, jak se natáhnout, uchopit vás a držet, dokud to nezvládnete. Vyjdeš z ní lehčí, méně zatížený, připravený na nové příběhy, proměněný těmi starými. [2]

Father Richard teaches about the trustworthy authority that belongs to those who have stood with and “held” the suffering of their lives and the world—rather than fled and avoided it. Jesus and Mary model such “staying power”:

Jesus on the cross and Mary standing near him are powerful witnesses to transformative spirituality. They return no hostility, hatred, accusations, or malice directed at them. They hold the suffering until it becomes resurrection! That’s the core mystery of Christianity. It often takes our whole lives to begin to comprehend this.

Unfortunately, our natural instinct is trying to fix pain, to control it, or even, foolishly, attempting to understand it. The ego insists on understanding. That’s why Jesus praises a certain quality even more than love, and he calls it faith. It’s the ability to stand in liminal space, to stand on the threshold, to hold contraries, until we are moved by grace to a much deeper level and a much larger frame. Our private pain does not take center stage, but is a mystery shared with every act of bloodshed and every tear wept since the beginning of time. Our pain is not just our own. The normal mind can’t deal with that. That’s why mature religion always teaches some form of contemplation—to break our addiction to this egoic, disconnected thinking. [1]

CAC friend Rev. Dr. Jacqui Lewis reflects on a friend’s wise counsel shared in a time of need. “Stay where the pain is,” she said:

Once, mourning the toughness of 2020—a year marked with political upheaval, racial violence, the isolation and death from a pandemic, raging environmental fires, and the fire that took my sanctuary—I was feeling very low and frankly so weighed down with grief, I didn’t really know how to move forward. I kept throwing myself into work, running fast to do something about the pain. But, ever wise, [my friend] Lyn said:  

“Wait, stay right there. Stay where the pain is, where the suffering is, where the struggle is. Stay there. That’s where it’s going to come. The insight. The knowing. The wisdom. Right there, Jacqui. It’s not here yet, but it’s coming. And when it comes, I’ll midwife it with you. It will come, we will do it together. Just wait for it. It will come.” . . . 

Right where you are, in the hurt and sorrow, that’s right where the insight is, that’s where the answer is, that’s where the wisdom is. The transformation is there, the rebirth is there. And you’re not alone. Your friend, your lover, your family, your helper—someone from your posse will midwife it with you. The healing will come, and you will emerge, shaped in the merciful womb of the fiercest love. The pain of birth is excruciating. But someone who loves you knows how to reach in and grab you and hold on to you until you make it through. You’ll emerge lighter, less encumbered, ready for new stories, transformed by old ones. [2]