Ježíš řekl: "Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na vinném kmeni, tak ani vy nemůžete nést ovoce, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten ponese hojné ovoce, protože beze mne nemůžete dělat nic. . . . Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce." -Jan 15,4-5.9

Tématem letošních denních rozjímání je "Nic nestojí osamoceně", což je pravda zjevená v Bohu jako Trojici a v celém stvoření. Tento týden zkoumáme, jak je naslouchání s hloubkou, respektem, a dokonce úctou klíčem k budování a udržování láskyplných vztahů. V této homilii otec Richard hovoří o Ježíšově touze, abychom zůstali ve spojení:

Chci, abyste byli upřímní: Měli byste raději přítele, který má vždycky pravdu, nebo takového, který je s vámi ve správném vztahu? Myslím, že odpověď znám: Raději bychom měli někoho, kdo je s námi ve správném vztahu. Ve skutečnosti může být někdo, kdo má neustále pravdu, pěkně protivný. Měli bychom raději přítele, který má vždycky pravdu, nebo přítele, s nímž jsme vždycky ve spojení? Samozřejmě bychom raději měli toho druhého.

Proč jsme tedy my na Západě zdánlivě změnili pravidla pro Boha? Mnozí z nás vyrostli v domnění, že Bůh chce, abychom měli pravdu, abychom byli správní, dokonce abychom byli dokonalí. Tato pasáž z Janova evangelia říká, že Bůh chce lidi, kteří jsou ve správném vztahu, což znamená, že jsme otevření a dokážeme druhým naslouchat s porozuměním a soucitem. Znamená to, že dokážeme přiznat, když se mýlíme, což je u většiny z nás téměř každý den. Pro mě to tak určitě je.  

A přesto stále odsuzujeme sebe i ostatní za to, že nejsme dokonalí, že nemáme pravdu, že nemáme pravdu. Toto podobenství, opravdu jedno z nejkrásnějších v celém evangeliu, nám říká, co si Bůh přeje - prostě abychom zůstali spojeni, ratolest na vinném kmeni, kterým je Boží láska.

Všichni jako by se snažili dokázat, že mají pravdu. Máme téměř kolektivní neschopnost přiznat si neúspěch, nikdy nepřiznat, že se mýlíme, což z nás většinou dělá lháře. Ježíš povolává úplně jiný typ člověka.

Ježíš říká, že lidé, kteří žijí zranitelný život ve spojení a vztahu, přinesou mnoho ovoce. Jsou to lidé, kterým důvěřujeme, které máme rádi a které obdivujeme. A přesto se tolik z nás bojí být právě tím, co nejvíce obdivujeme. Jak jsou lidé pošetilí! Ale Ježíš nám opět ukázal cestu: on je vinný kmen. My jsme ratolesti. Nikdo z nás nemůže ani nemusí být správný, ale vždy můžeme být propojeni.  

Jesus said, “Remain in me, as I remain in you. Just as a branch cannot bear fruit on its own unless it remains on the vine, so neither can you unless you remain in me. I am the vine, you are the branches. Whoever remains in me and I in himwill bear much fruit, because without me you can do nothing. . . . As the Father loves me, so I also love you. Remain in my love.” —John 15:4–5, 9

This year’s Daily Meditations theme is “Nothing Stands Alone,” a truth revealed in God as Trinity and throughout all of creation. This week we explore how listening with depth, respect, and even reverence is key to building and maintaining loving relationships. In this homily, Father Richard speaks of Jesus’ desire for us to remain connected:

I want you to be honest: Would you rather have a friend who is always right or one who is in right relationship with you? I think I know the answer: We’d rather have someone who’s in right relationship with us. In fact, someone who’s right all the time can be pretty obnoxious. Would we rather have a friend who’s always correct or a friend to whom we’re always connected? Of course, we’d rather have the second.

So why did we in the West seemingly change the rules for God? Many of us grew up thinking God wanted us to be right, to be correct, even to be perfect. What this passage in John’s Gospel is saying is that God wants people who are in right relationship, which means that we are open, and that we can listen to others with understanding and compassion. It means that we can admit when we’re wrong, which is almost every day for most of us. It certainly is for me.  

And yet we keep condemning ourselves and others for not being perfect, for not being right, for not being correct. This parable, really one of the most beautiful in all the gospels, tells us what God desires—simply that we remain connected, a branch on the vine, which is the love of God.

Everybody seems to be trying to prove that they are right. We have almost a collective incapacity to admit failure, to ever admit that we are wrong, which makes us liars most of the time. Jesus is calling forth a very different kind of human being.

Jesus says people who live the vulnerable life of connection and relationship will bear much fruit. These are the people we trust, like, and admire. And yet so many of us are afraid to be the very thing that we admire the most. How foolish human beings are! But again, Jesus has told us the way: he is the vine. We are the branches. None of us can be or need to be correct, but we can always be connected.