Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z úterý 12. 7. 2022
na téma: Praxe lepšího

Zélóti a farizeové

Otec Richard rozvíjí třetí základní princip Centra pro akci a kontemplaci: "Nejlepší kritikou špatného je praxe lepšího. Opoziční energie vytváří jen více téhož."

Zdá se, že existují dva typické způsoby, jak se vyhnout konverzi nebo transformaci, dvě taktiky odvádění pozornosti, které používáme, abychom se vyhnuli držení bolesti: boj a útěk.

"Boj" je to, co budu nazývat způsobem Šimona Zélota. Popisuje lidi, kteří chtějí měnit, napravovat, ovládat a reformovat jiné lidi a události. Horlivec vždy hledá politického hříšníka, nespravedlivého, utlačovatele, špatného člověka tamhle. Fanatici se považují za spravedlivé, když útočí na někoho (ať už je to v dané době kdokoli ), nenávidí někoho, dokonce někoho zabíjejí. Když to dělají, věří, že "konají svatou povinnost pro Boha" (Jan 16,2).

Zealoti mají často dobré závěry, ale jejich taktika a motivy mohou být naplněny egem, mocí, kontrolou a stejnou spravedlností, jakou nenávidí u druhých. Chtějí něco udělat, aby nemuseli držet bolest, dokud je nepromění. Takoví lidé prezentují křesťanství jako "kult nevinnosti" v protikladu k solidárnímu hnutí.

Dokud jsou problémem oni (ať už jsou to kdokoli) a my se soustředíme na jejich změnu a nápravu, pak můžeme sedět v poměrně pohodlné pozici. Je to však pozice, kterou svatí nazývají pax perniciosa, nebezpečný a falešný klid. Působí jako klid, ale místo toho je to falešný klid vyhýbání se, popírání a projekce. Pokoj Ukřižovaného pochází z udržování napětí.

Tím se dostáváme k útěku, druhé taktice odvádění pozornosti. To je běžná cesta "farizeje", neinformovaného a falešně nevinného člověka. Takoví lidé zcela popírají bolest a odmítají nést stinnou stránku čehokoli v sobě nebo ve svých vybraných skupinách. Nepřipouštějí žádnou nejistotu ani nejednoznačnost, protože obětního beránka a svou vlastní zraněnou stránku promítají někam jinam! Nebudou žádné problémy. Je to určitá forma narkotika a občas je pravděpodobně nezbytná, aby někteří lidé přežili den.

Jak lidé bojující, tak lidé prchající podléhají pokrytectví, projekci nebo prostě jen iluzi: "My máme pravdu, vy se mýlíte. Svět je rozdělen na černý a bílý a jen my víme, kdo je dobrý a kdo špatný."

"Vzkříšení" lidé jsou ti, kteří našli lepší cestu tím, že s modlitbou vydávají svědectví proti nespravedlnosti a zlu - a zároveň soucitně souhlasí s tím, že se budou držet své vlastní spoluviny na tomtéž zlu. Není to tam - je to zde. Je to náš problém, ne jejich. Vzkříšený Kristus ne náhodou stále nese rány na rukou a na boku. Otázka se stává: Jak mohu poznat větší pravdu, pracovat s hněvem a přitom být stále životodárnou přítomností?

?

To je třetí cesta za hranicí boje nebo útěku, která v jistém smyslu zahrnuje obojí. Je to boj novým způsobem z místa, které je zaměřeno na Boha uvnitř, a útěk před rychlou, egocentrickou reakcí. Takové jednání v nás může udržet pohromadě pouze Bůh.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
The Zealots and the Pharisees

Father Richard expands upon the Center for Action and Contemplation’s Third Core Principle: “The best criticism of the bad is the practice of the better. Oppositional energy only creates more of the same.”

There seem to be two typical ways to avoid conversion or transformation, two diversionary tactics that we use to avoid holding pain: fight and flight.

“Fight” is what I’ll call the way of Simon the Zealot. It describes people who want to change, fix, control, and reform other people and events. The zealot always looks for the political sinner, the unjust one, the oppressor, the bad person over there. Zealots consider themselves righteous when attacking them (whoever they are at a given time), hating them, even killing them. When they do, they believe they are “doing a holy duty for God” (John 16:2).

Zealots often have good conclusions, but their tactics and motives can be filled with ego, power, control, and the same righteousness they hate in others. They want to do something to avoid holding pain until it transforms them. Such people present Christianity as “a cult of innocence” as opposed to a movement for solidarity.

As long as they are the problem (whoever they are), and we keep our focus on changing them and correcting them, then we can sit in a reasonably comfortable position. But it’s a position that the saints call pax perniciosa, a dangerous and false peace. It feels like peace, but instead is the false peace of avoidance, denial, and projection. The Peace of the Crucified comes from holding the tension.

This brings us to flight, the second diversionary tactic. This is the common path of the “Pharisee,” the uninformed, and the falsely innocent. Such people deny pain altogether and refuse to carry the shadow side of anything in themselves or in their chosen groups. They allow no uncertainty nor ambiguity as they scapegoat and project their own wounded side somewhere else!  There will be no problems. It is a form of narcotic, and at times probably necessary to get some people through the day.

Both fight people and flight people are subject to hypocrisy, projection, or just plain illusion: “We are right; you are wrong. The world is divided into black and white, and we alone know who is good and who is bad.”

“Resurrected” people are the ones who have found a better way by prayerfully bearing witness against injustice and evil—while also agreeing compassionately to hold their own complicity in that same evil. It is not over there—it is here. It is our problem, not theirs. The Risen Christ, not accidentally, still carries the wounds in his hands and side. The question becomes: How can I know the greater truth, work through the anger, and still be a life-giving presence?

That is the Third Way beyond fight or flight, which in a certain sense includes both. It’s fighting in a new way from a God-centered place within, and fleeing from the quick, egocentric response. Only God can hold such an act together within us.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-