Otec Richard učí, že nové způsoby bytí ve světě můžeme praktikovat pouze tehdy, pokud si zachováme určitou míru nepoutanosti k systémům kolem nás:

Rád bych trval na tom, že základem Ježíšova sociálního programu je něco, co budu nazývat neidolatrie, neboli stažení našeho nadšení ze všech království kromě Božího království. To podporuje mnohem lepší program než pocit potřeby útočit na věci přímo. Nevázanost (osvobození od loajality k lidmi vytvořeným, dominujícím systémům) je nejlepší způsob, který znám, jak ochránit lidi před náboženským fanatismem nebo jakýmkoli druhem antagonistického myšlení či chování. Není nic, proti čemu bychom měli být. Jen se soustřeďte na Velkou věc, pro kterou jste!"

Pavel se snaží pro toto velké poselství vytvořit několik "audiovizuálních pomůcek", které nazývá "církve" (tento termín Ježíš použil pouze dvakrát a pouze v jednom evangeliu (Mt 16,18 a 18,17). Potřebuje živé, viditelné modely tohoto nového druhu života, aby bylo zřejmé, že Kristův lid skutečně následuje cestu odlišnou od masového vědomí. Jsou to lidé, kteří "mohou být nevinní a opravdoví... a mohou zářit jako hvězdy mezi lstivou a podloudnou smečkou" (Flp 2,15). Lidem, kteří se ptali: "Proč bychom měli věřit, že je možný nový nebo lepší život?", odpověděli: "Ano, je. Pavel mohl říci: "Podívejte se na tyto lidi. Jsou jiní. Tohle je nový společenský řád." V Kristu "už není rozdílů mezi Židem a Řekem, otrokem a svobodným, mužem a ženou, ale všichni jste jedno v Kristu Ježíši" (Galatským 3,28).

V Pavlově myšlení jsme měli žít uvnitř alternativní společnosti, téměř utopie, a z takové plnosti "jít do světa". Místo toho jsme vytvořili model, podle něhož lidé žijí téměř výhradně ve světě, plně se zapojují do jeho postojů k penězům, válce, moci a pohlaví - a občas "jdou do kostela". Zdá se, že to nefunguje! Skupiny jako Amišové, Bruderhof, černošské církve a členové některých katolických řeholních řádů mají pravděpodobně větší šanci skutečně udržet alternativní vědomí. Většina z nás ostatních nakonec myslí a funguje do značné míry stejně jako naše okolní kultura.

Mnoho lidí však nyní nachází tuto solidaritu v myšlenkových centrech, podpůrných skupinách, modlitebních skupinách, studijních skupinách, projektech na stavbu domů, léčebných kruzích nebo organizacích zaměřených na komunitu. Možná, aniž bychom si to plně uvědomovali, se často vydáváme správným směrem. Některé nové studie naznačují, že křesťané ani tak neopouštějí křesťanství, jako spíše se sjednocují se skupinami, které žijí křesťanské hodnoty ve světě - namísto toho, aby se v neděli opět scházeli jen k poslechu čtení, recitaci vyznání víry a zpěvu písní. Ježíš nepotřebuje náš zpěv; místo toho musíme jednat jako společenství. Skutečné křesťanské chování možná právě roste více, než si uvědomujeme. Chování má zcela jiný důraz než sounáležitost.

Pamatujte, že nezáleží na názvu značky.

Jde o to, aby Boží srdce bylo na této zemi dostupné a aktivní.

Father Richard teaches that we can only practice new ways of being in the world if we maintain some degree of nonattachment from the systems around us:

I would insist the foundation of Jesus’ social program is what I will call non-idolatry, or the withdrawing of our enthrallment from all kingdoms except the Kingdom of God. This supports a much better agenda than feeling the need to attack things directly. Nonattachment (freedom from loyalties to human-made, domination systems) is the best way I know of protecting people from religious zealotry or any kind of antagonistic thinking or behavior. There is nothing to be against. Just keep concentrating on the Big Thing you are for!

Paul tries to create some “audiovisual aids” for this big message, which he calls “churches” (a term Jesus used only twice and in only one Gospel (Matthew 16:18 and 18:17). He needs living, visible models of this new kind of life to make evident that Christ’s people really follow a way different from mass consciousness. They are people who “can be innocent and genuine . . . and can shine like stars among a deceitful and underhanded brood” (Philippians 2:15). To people who asked, “Why should we believe there’s a new or better life possible?” Paul could say, “Look at these people. They’re different. This is a new social order.” In Christ, “there are no more distinctions between Jew and Greek, slave and free, male and female, but all of you are one in Christ Jesus” (Galatians 3:28).

In Paul’s thinking, we were supposed to live inside of an alternative society, almost a utopia, and from such fullness “go to the world.” Instead, we created a model whereby people live almost entirely in the world, fully invested in its attitudes toward money, war, power, and gender—and sometimes “go to church.” This doesn’t seem to be working! Groups like the Amish, the Bruderhof, Black churches, and members of some Catholic religious orders probably have a better chance of actually maintaining an alternative consciousness. Most of the rest of us end up thinking and operating pretty much like our surrounding culture.

Many people, however, now find this solidarity in think tanks, support groups, prayer groups, study groups, house-building projects, healing circles, or community-focused organizations. Perhaps without fully recognizing it, we are often heading in the right direction. Some new studies indicate that Christians are not as much leaving Christianity as they are realigning with groups that live Christian values in the world—instead of just gathering again to hear the readings, recite the creed, and sing songs on Sunday. Jesus does not need our singing; we need instead to act like a community. Actual Christian behavior might just be growing more than we realize. Behavior has a very different emphasis than belonging.

Remember, it is not the brand name that matters.

It is that God’s heart be made available and active on this earth.