Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC z neděle 3. 7. 2022
na téma: Lidstvo je společenství

Skutečnost jako společenství

Otec Richard považuje společenství a propojení za ústřední prvky křesťanského života a za neodmyslitelnou součást samotné skutečnosti:

Na počátku Bůh říká: "Udělejme si lidstvo k obrazu svému, k obrazu svému" (Genesis 1,26). Užití zájmena množného čísla se zde jeví jako úžasná, hluboká časová intuice toho, co křesťané později nazvali Trojicí, která je zjevením Boží podstaty jako společenství, jako vztahu samotného, tajemstvím dokonalého dávání a dokonalého přijímání. Tělo Kristovo je další metaforou tohoto spojení. "Skutečnost jako společenství" je předlohou a vzorem pro celý náš vesmír, od atomů po galaxie, a rozhodně i v lidském společenství.

K tomu, kdo je Bůh, dospíváme prostřednictvím výměny vzájemného poznávání a lásky. Základní metodou sdělování Božího já není "spasený" jedinec, správně informovaný věřící, nebo dokonce člověk s kariérou ve službě. Bůh komunikuje především prostřednictvím cesty a procesu sbližování, které Bůh iniciuje ve společenství: v manželstvích, přátelstvích, rodinách, kmenech, národech, školách, organizacích a církvích, které se snaží podílet na Boží lásce, možná aniž by o tom vědomě věděly.

Thomas Merton napsal: "Křesťan není pouze 'sám se Samotným' v neoplatónském smyslu, ale [je] jedno se všemi 'bratry a sestrami v Kristu'. Vnitřní já křesťana je ve skutečnosti neoddělitelné od Krista, a proto je tajemným a jedinečným způsobem neoddělitelné od všech ostatních 'já', která žijí v Kristu, takže všechna tvoří jednu 'mystickou osobu', kterou je 'Kristus'." [1]

Dokud není Kristus zakoušen jako živý vztah mezi lidmi, zůstává evangelium do značné míry abstrakcí. Dokud není Kristus předáván osobně skrze věrnost a odpuštění vůči druhému člověku, skrze konkrétní pouta spojení, pochybuji, že je předáván slovy, kázáními, institucemi nebo idejemi.

Žít ve společenství znamená žít tak, aby ke mně ostatní měli přístup a mohli ovlivňovat můj život. Znamená to, že mohu "vyjít ze sebe" a sloužit životu druhých. Společenství je svět, kde je možné vzájemné spříznění. Společenstvím nemyslím primárně zvláštní druh struktury, ale síť vztahů. Bohužel celkově žijeme ve společnosti, která je postavena na soutěži, nikoliv na společenství a spolupráci.

Pokud Trojice zjevuje, že Bůh je vztah sám o sobě, pak je cílem duchovní cesty objevovat a směřovat ke spojení na stále nových úrovních. Kontemplativní mysl se těší ze spojení na všech úrovních. Můžeme začít navazováním drobných spojení s přírodou a zvířaty a poté přerůst v hlubší propojení s lidmi. Nakonec můžeme zažít plnou propojenost jako sjednocení s Bohem a upřímně se vším.

Bez propojenosti a společenství neexistujeme plně jako naše nejopravdovější já. Stát se tím, kým skutečně jsme, je otázkou učení se, jak se stále hlouběji propojovat. Nikdo nemůže jít do nebe sám - jinak by to nebylo nebe, až se tam dostane.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Reality as Communion

Father Richard views community and connectedness as central to the Christian life and intrinsic to Reality itself:

In the beginning God says, “Let us make humanity in our own image, in the likeness of ourselves” (Genesis 1:26). The use of the plural pronoun here seems to be an amazing, deep-time intuition of what Christians would later call the Trinity, which is the revelation of the nature of God as community, as relationship itself, a Mystery of perfect giving and perfect receiving. The Body of Christ is another metaphor for this bonding. “Reality as communion” is the template and pattern for our entire universe, from atoms to galaxies, and certainly in human community.

We come to know who God is through exchanges of mutual knowing and loving. God’s basic method of communicating God’s self is not the “saved” individual, the rightly informed believer, or even a person with a career in ministry. God communicates primarily through the journey and bonding process that God initiates in community: in marriages, friendships, families, tribes, nations, schools, organizations, and churches who are seeking to participate in God’s love, maybe without even consciously knowing it.

Thomas Merton wrote, “The Christian is not merely ‘alone with the Alone’ in the Neoplatonic sense, but [is] One with all ‘brothers and sisters in Christ.’ The Christian’s inner self is, in fact, inseparable from Christ and hence it is in a mysterious and unique way inseparable from all the other ‘I’s’ who live in Christ, so that they all form one ‘Mystical Person,’ which is ‘Christ.’” [1]

Until and unless Christ is experienced as a living relationship between people, the gospel remains largely an abstraction. Until Christ is passed on personally through faithfulness and forgiveness toward another, through concrete bonds of union, I doubt whether he is passed on by words, sermons, institutions, or ideas.

Living in community means living in such a way that others can access me and influence my life. It means that I can get “out of myself” and serve the lives of others. Community is a world where kinship with each other is possible. By community I don’t mean primarily a special kind of structure, but a network of relationships. Sadly, on the whole, we live in a society that’s built on competition, not on community and cooperation.

If the Trinity reveals that God is relationship itself, then the goal of the spiritual journey is to discover and move toward connectedness on ever new levels. The contemplative mind enjoys union on all levels. We may begin by making little connections with nature and animals, and then grow into deeper connectedness with people. Finally, we can experience full connectedness as union with God and frankly everything.

Without connectedness and communion, we don’t exist fully as our truest selves. Becoming who we really are is a matter of learning how to become more and more deeply connected. No one can possibly go to heaven alone—or it would not be heaven when they got there.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-