Intuice svatého Františka říká, že celý svět je svátostí, která zjevuje Boží přítomnost! Františkánští učenci zde vysvětlují, jak mohli František a Angela z Foligna (1248-1309) dospět k tak univerzální vizi Krista ve stvořeném světě:

Františkův svět byl natolik prodchnut Boží dobrotou, že ho "všechno vzrušovalo k božské lásce". [1] . . . Tomáš z Celana [1185-1260] uvádí: "[...]: "Pole a vinice, skály a lesy a všechny polní krásy, tekoucí prameny a kvetoucí zahrady, země a oheň, vzduch a vítr: to všechno podněcoval k lásce k Bohu a k ochotné službě." (2. kapitola) [2] František se skutečně stal milovníkem Boha skrze krásné věci stvoření. . . .

Mnoho mystiků zaměřených na Krista, stejně jako František, zakoušelo hlubokou přítomnost Boha ve stvoření. Poznat Krista v lidské podobě znamená poznat Boha ve stvořené skutečnosti; vidět Boha v eucharistii znamená vidět Boha ve stvoření. Velká kajícná mystička Angela z Foligna, když se jednoho dne účastnila mše svaté a viděla pozdvihovanou hostii, zvolala:

Viděla jsem a pochopila celé stvoření, to znamená to, co je na této straně i to, co je za mořem. . . . A má duše v přemíře úžasu zvolala: "Tento svět je těhotný Bohem!" Proto jsem pochopil, jak malé je celé stvoření, to jest to, co je na této straně a co je za mořem, propast, samotné moře a všechno ostatní, ale Boží moc to všechno naplňuje až po okraj. [3]

Myšlenka celé země "těhotné Bohem" k nám promlouvá o "Matce Zemi", vyživující a pečující Zemi, která volá v porodních bolestech a touží po svém naplnění v Bohu (Řím 8,22). Angelina vize nám připomíná, že síla duchovního vidění a spřízněnosti je umožněna silou lásky ve spojení s Kristem. Vidět Boha přítomného očima srdce a milovat to, co je viděno, vyžaduje víru ve vzkříšeného Krista, opravdovou víru, že Bůh je nám přítomen ve stvořené skutečnosti.

Autoři Delio, Warner a Wood na nás naléhají, abychom se v době ekologické katastrofy potýkali s důsledky takového inkluzivního chápání Boží přítomnosti:

Věříme skutečně, že Bůh přebývá s námi, v našich životech a v přirozeném světě stvoření? Pohybuje nás Kristovo tělo k tomu, abychom kontemplovali Boha ve stvoření? Pokud ano, jak můžeme říkat "Amen" při přijímání Těla Kristova a přitom se dopouštět ničení životního prostředí? Existuje rozpor mezi tím, co tvrdíme, že jsme, nebo spíše co tvrdíme, že vidíme, a tím, co skutečně děláme. Je to odcizení srdce a mysli, které způsobilo znesvěcení životního prostředí, jako bychom vzali hostii, Tělo Kristovo, a neustále po něm šlapali a přitom říkali: "Ano, budiž!"

The intuition of St. Francis is that the entire world is a sacrament revealing the presence of God! Here, Franciscan scholars explain how Francis and Angela of Foligno (1248–1309) could come to see such a universal vision of Christ in the created world:

Francis’s world was so imbued by the goodness of God that he was “aroused by everything to divine love.” [1] . . . Thomas of Celano [1185–1260] states: “Fields and vineyards, rocks and woods, and all the beauties of the field, flowing springs and blooming gardens, earth and fire, air and wind: all these he urged to love of God and to willing service.” [2] Francis truly became a lover of God through the beautiful things of creation. . . .

Many Christ-centered mystics, like Francis, have experienced the profound presence of God in creation. To know Christ in human form is to know God in created reality; to see God in the Eucharist is to see God in creation. The great penitent-mystic, Angela of Foligno, while attending Mass one day and seeing the host elevated, exclaimed:

I beheld and comprehended the whole of creation, that is, what is on this side and what is beyond the sea. . . . And my soul in an excess of wonder cried out: “This world is pregnant with God!” Wherefore I understood how small is the whole of creation—that is, what is on this side and what is beyond the sea, the abyss, the sea itself, and everything else—but the power of God fills it all to overflowing. [3]

The idea of the whole earth “pregnant with God” speaks to us of “Mother Earth,” a nourishing and caring Earth that cries out in labor pains, longing for its fulfillment in God (Romans 8:22). Angela’s vision reminds us that the power of spiritual vision and relatedness is made possible by the power of love in union with Christ. To see God present with the eyes of the heart and to love what is seen requires faith in the risen Christ, truly believing that God is present to us in created reality.

Authors Delio, Warner, and Wood press us to struggle with the implications of such an inclusive understanding of God’s presence during a time of environmental catastrophe:

Do we really believe that God dwells with us, in our lives and in the natural world of creation? Does the Body of Christ move us to contemplate God in creation? If so, then how can we say “Amen” to receiving the Body of Christ and perpetrate destruction of the environment? There is a disconnect between what we claim to be or rather what we claim to see and what we actually do. It is an alienation of heart and mind that has rendered a desecration of the environment, as if we take the host, the Body of Christ, and continually stomp on it while saying, “yes, so be it!”