Paní Dr. Barbara Holmesová se dělí o své zkušenosti s Duchem svatým a s tím, že je "mystikem všedního dne":

Neexistuje žádná šablona, neexistuje žádný správný způsob, jak se setkat s duchovním světem. Může k němu dojít jako k prostému pochopení jednoty, nedvojnosti pozorovatele a pozorovaného, jednoty, pocitu posvátnosti, míru, blaženosti, transcendence, pocitu změny a proměny času a prostoru nebo intuitivnímu přesvědčení, že tato zkušenost je zdrojem objektivní pravdy a konečné reality. Všednost mých mystických zážitků mě naučila, že být každodenním mystikem se neomezuje na rituály, návštěvy a tajemnou sílu. Také to jen rozšiřuje záběr vaší osobní identity. Zahrnuje běžné dary, jako je uzdravování, zakládá nás na víře, zakládá nás na dědictví našich předků.

Být "každodenním mystikem" pro doktorku Holmesovou souvisí také s dobou strávenou v letničních církvích. Vychází z toho, co jezuitský teolog Karl Rahner (1904-1984) popsal jako "mystiku mas":

Mystika všedního dne je příležitostí k hlubokému pronikání do hlubin lidské zkušenosti, vztahů s druhými lidmi a našich setkání s přírodou. Rahner říká, že být mystikem znamená obsadit jádro lidské zkušenosti. . . . Mystérium je tajemné. Je! Někdy přichází v tichu, když jste sami. Někdy přichází bez dramat a fanfár. Někdy přichází jako zjevení, probuzení. A někdy přichází, když praktikujete dary Ducha. . . .

"Mystika mas" [1], o níž Rahner mluví, je projevem charismat, letničního hnutí, dramatických obrácení, glosolálie (mluvení jazyky), proroctví, opojení Duchem nebo v jazyce letničního hnutí zabití Duchem. [2] Rahner to nazývá "hlučnou mystikou" a považuje ji za dobrou a skutečnou, pokud zvyšuje víru, lásku a lásku. [3] Vyzývá stoupence, aby sami zkoumali, jak se jim tyto jevy líbí.

Tyto prostory jsem obýval většinu svého života. Kdybych si mohl vybrat mezi vysokou věží kostela a lavicí ve výkladní skříni uprostřed chudé čtvrti, vybral bych si výkladní skříň, protože bych věděl, že ve výkladní skříni se toho děje více než ve vysoké věži kostela. Uvnitř těch zdí by se skrývala tajemství. . . .

Jedním z důvodů, proč mě tato "mystika mas" přitahovala, bylo to, že šlo o obnovu dávno ztracené minulosti afrikanismu - v transportu z Afriky do Ameriky, který uskutečnili moji předkové. Stále hledáme způsoby, jak se znovu spojit, a tento typ bohoslužeb byl velmi, velmi podnětný, a vzhledem k tomu, že moje profese právníka a akademická práce byla velmi chladná a zimní, když jsem se o víkendech vracel domů a chtěl jsem navštívit prostory víry, snažil jsem se najít co nejzáhadnější, nejpodivnější, výkladní skříně, hlučné mystiky, které jsem mohl. . . .

Možná nejsem ztělesněním, jaké si představoval Karl Rahner, ale přesto jsem mystik. . . . Každá obyčejná věc je prodchnuta tajemstvím.

Jsem mystikem všedního dne. Stejně jako vy.

The Rev. Dr. Barbara Holmes shares her experiences of the Holy Spirit and being an “everyday mystic”:

There is no template; there is no right way to encounter the spirit world. It can occur as a simple understanding of unity, the nonduality of an observer and the observed, oneness, feelings of sacredness, peace, bliss, transcendence, a feeling of changing and transforming time and space, or an intuitive conviction that the experience is a source of objective truth and ultimate reality. The ordinariness of my mystical experiences taught me that being an everyday mystic is not limited to ritual, visitation, and mysterious power. It also just broadens the scope of your personal identity. It includes normal gifts like healing, grounds us in faith, grounds us in our ancestral heritage.

Being an “everyday mystic” for Dr. Holmes is also connected with her time spent in Pentecostal churches. She draws upon what Jesuit theologian Karl Rahner (1904–1984) described as “mysticism of the masses”:

The mysticism of everyday life is an opportunity to deeply mine the depths of human experience, relationships with others, and our encounters with nature. Rahner says to be a mystic is to occupy the core of human experience. . . . Mystery is mysterious. It is! Sometimes it comes in stillness when you’re alone. Sometimes it comes without drama and fanfare. Sometimes it comes as an epiphany, an awakening. And sometimes, it comes while you’re practicing the gifts of the Spirit. . . .

The “mysticism of the masses” [1] that Rahner refers to is a manifestation of charisms, Pentecostalism, dramatic conversions, glossolalia (speaking in tongues), prophecy, being drunk in the Spirit or slain in the Spirit in the language of Pentecostalism. [2] Rahner calls this “noisy mysticism,” and he considers it just fine and real if it increases faith, love, and charity. [3] He urges adherents to self-examine their own enjoyment of the phenomena.

I have inhabited those spaces most of my life. If I had a choice between a tall steeple church and a pew in a storefront in the middle of an impoverished neighborhood, I’d pick the storefront, because I’d know that there’d be more happening in the storefront than in the tall steeple church. There’d be mysteries inside those walls. . . .

One of the reasons I was attracted to this “mysticism of the masses” is because it was a recovery of Africanism’s long-lost past—in the transport from Africa to the Americas that my ancestors made. We’re always looking for ways to reconnect and this type of worship was very, very stimulating, and given the fact that my profession lawyering and academic work was very cool and wintry, when I came home on weekends and wanted to visit faith spaces, I tried to find the most mysterious, strange, storefront, noisy mystics that I could. . . .

Perhaps I am not the embodiment that Karl Rahner imagined but I am a mystic all the same. . . . Every ordinary thing is infused with mystery.

I am an everyday mystic. So are you.