Amos Yong je americký letniční teolog malajského původu. Yong popisuje, jak příchod Ducha o Letnicích zahajuje smířlivý způsob vzájemného vztahu napříč rozděleními:

Život Palestinců v prvním století byl v mnoha ohledech podobně jako naše dnešní globální vesnice poznamenán podezíravostí vůči těm, kteří... mluvili jinými jazyky a představovali cizí způsoby života. Bylo to dílo Ducha . ... sbližovat ty, kteří byli cizí, a usmiřovat ty, kteří by jinak žili odděleně od těch, kteří se jim nepodobali.

Petrnáctý den tedy zahajuje obnovený Izrael a Boží království tím, že vytváří nové společenské struktury a vztahy. Všimněme si, že dar Ducha nebyl odepřen nikomu ze 120 mužů a žen, kteří se shromáždili v horní místnosti (Sk 1,14-15): rozdělené ohnivé jazyky spočinuly na každém z nich a umožnily každému buď mluvit, nebo být slyšen v cizích jazycích (Sk 2,3-4). Petr se při vysvětlování tohoto jevu odvolává na proroka Joela:

vaši synové a vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci budou vidět vidění,
vaši starci budou mít sny.
I na své otroky, muže i ženy,
v těch dnech vyliji svého Ducha;
a budou prorokovat (Sk 2,17-18; srov. Joel 2,28-29).

Dary Ducha nejsou určeny jen jednotlivcům; mají společenské účinky, které jsou výzvou pro "mocné":

Petr jasně chápal, že zatímco dřívější židovská éra měla patriarchální charakter, obnovení Izraele se bude vyznačovat rovností mužů a žen: oba budou prorokovat pod mocí Ducha. Zatímco dřívější smlouva se vyznačovala vedením starších, obnovené království bude zahrnovat zmocnění mužů a žen všech věkových kategorií. Bez ohledu na to, jaké struktury dříve schvalovaly společenský systém otroctví, vylití Ducha působilo a působilo by bez rozdílu na svobodné i otroky, čímž by je v podstatě zrovnoprávnilo. Při tom všem bylo působení Ducha zvěstováno v cizích jazycích, nikoli v konvenčních jazycích statu quo.

Obnovení království skrze moc Ducha ve skutečnosti převrátilo status quo. Jak již předpověděli Maria a Zachariáš, ti, kteří se nacházejí na spodních příčkách společenského žebříčku - ženy, mládež a otroci - se stanou příjemci Ducha a nositeli jeho moci [Lk 1,46-55; 1,67-79]. Lidé, kteří byli dříve rozděleni podle jazyka, etnické příslušnosti, kultury, národnosti, pohlaví a třídy, by byli v této nové verzi království smířeni. Potenciálně by do tohoto království posledních dnů bylo zahrnuto "veškeré tělo" (Sk 2,17).

Poznamenávají tyto charakteristiky i nadále církev jako společenství Ducha svatého? . . Mluví církev stále jazyky Ducha . . nebo zůstáváme v zajetí rozdělujících jazyků, struktur a konvencí říší tohoto světa? Naše modlitba by měla znít: "Přijď, Duchu svatý!", aby ohlašované vylití Ducha na všechno tělo skutečně našlo své naplnění i v naší době.

Amos Yong is a Malaysian-American, Pentecostal theologian. Yong describes how the Spirit’s coming at Pentecost begins a reconciled way of relating to one another across divisions:

First-century Palestinian life, in many ways like our global village today, was marked by suspicions about those who . . . spoke other languages, and who represented strange ways of life. It was the work of the Spirit . . . to bring those who were strangers together, and to reconcile those who might have otherwise lived apart from those unlike themselves.

Pentecost thus inaugurates a restored Israel and God’s kingdom by establishing new social structures and relations. Note that the gift of the Spirit was not withheld from any of the 120 men and women who had gathered in the upper room (Acts 1:14–15): the divided tongues of fire rested on each one and enabled each to either speak or be heard in foreign languages (Acts 2:3–4). In order to explain this phenomenon, Peter cites the prophet Joel:

your sons and your daughters shall prophesy,
and your young men shall see visions,
and your old men shall dream dreams.
Even upon my slaves, both men and women,
in those days I will pour out my Spirit;
and they shall prophesy (Acts 2:17–18; compare Joel 2:28–29).

The Spirit’s gifts are not only for individuals; they have social effects challenging the “powers that be”:

Peter clearly understood that, whereas the former Jewish era was patriarchal in character, the restoration of Israel would feature the equality of male and female: both would prophesy under the power of the Spirit. Whereas the former covenant featured the leadership of elders, the restored kingdom would involve the empowering of men and women of all ages. Whatever structures had previously sanctioned the social system of slavery, the outpouring of the Spirit had been and would be indiscriminately upon both free and slave, in effect making them equal. In all of this, the work of the Spirit was heralded in strange tongues, not the conventional languages of the status quo.

In effect, the restoration of the kingdom through the power of the Spirit actually overturned the status quo. As Mary and Zechariah had already foretold, those at the bottom of the social ladder—women, youth, and slaves—would be recipients of the Spirit and vehicles of the Spirit’s empowerment [Luke 1:46–55; 1:67–79]. People previously divided by language, ethnicity, culture, nationality, gender, and class would be reconciled in this new version of the kingdom. Potentially, “all flesh” would be included within this kingdom of the last days (Acts 2:17).

Do these characteristics continue to mark the church as the fellowship of the Holy Spirit? . . . Does the church still speak in the tongues of the Spirit . . . or do we remain captive to the divisive languages, structures, and conventions of the empires of this world? Our prayer should be, “Come Holy Spirit!” so that the proclaimed outpouring of the Spirit on all flesh might indeed still find its fulfillment in our time.