Pro Rev. Dr. Jacqui Lewisovou nás náboženství v nejlepším případě učí "vidět" s větší jasností, což zvyšuje naši odvahu a schopnost milovat sebe, druhé, dokonce i nepřátele.

V pravém slova smyslu by náboženství mělo lidi znovu spojit - znovu je připoutat ke stvoření, k sobě navzájem, k božství, k lásce. Náboženství by nám mělo odhalit, jak moc se navzájem potřebujeme, abychom přežili a prosperovali. Náboženství by mělo být objevné a revoluční a mělo by nám pomáhat vidět, jak naše předsudky o barvě pleti, pohlaví, sexualitě a třídě způsobují hluboké zranění těla i duše. . . .

Učení rabína Ježíše je prosté: Milujte Boha. Milujte bližního. Milujte sami sebe. Milujte období. . . .

Na jedné přednášce v Izraeli jsem slyšel jednoho ze svých oblíbených rabínů, Donniela Hartmana, říkat: "Život z víry není jen o tom, jak člověk kráčí s Bohem, ale jak kráčí s lidmi. Stěžejním rysem morálního života je vidět. Nevidět je nemorální. Cílem náboženství je zlepšit naši ochotu a naši schopnost vidět." Duchovní život nám má pomoci lépe vidět. Cílem Lásky a každého Boha, kterého stojí za to uctívat, je lepší vidění. . . .

Etický a morální život spočívá v tom, že se zbavíme lhostejnosti a naučíme se vidět. Jde o to probudit se k lásce k sobě samým, k lásce k naší družině a k lásce k našemu světu. Představte si lásku jako naši společnou duchovní praxi, která nás navzájem poutá a umožňuje nám vidět naše spojení - že jsme příbuzní. . . .

Chceme-li žít morální život, dobrý život, život ubuntu [1], musíme se zavázat k životu v lásce, což znamená vidět všechny věci. Vidět, že váš bližní trpí, a něco pro to udělat. Vidět cizího člověka, který se lopotí pod těžkým břemenem, a pomoci mu. Vidět lži vyřčené a sdílené v sociálních médiích a volat faul. Vidět přítele, který se vznáší, a říct: "Vidím tě, krásné stvoření!", aby si vybudoval nádrž sebelásky. . . .

Příteli, jsi jediný, kdo stojí tam, kde stojíš, a vidí to, co vidíš, se svým úhlem pohledu, se svým příběhem. Jsi tam z nějakého důvodu: abys měla, jak říká moje drahá přítelkyně Ruby Salesová, "nadhled, vhled a předvídavost". Chci, abychom se naučili vidět s očima dokořán, jak nejlépe být léčiteli a transformátory. Chci, abychom skutečně viděli, plně se probudili, do horké-neskutečné doby, ve které se nacházíme a do neuvěřitelnémoci, kterou máme, abychom se milovali do zdraví. . . .

Chci, abychom byli otevřeni zjevení, nebáli se ho a byli otevřeni způsobům, které nás vyprovokují k tomu, abychom vytrvale věřili v to, jak milý každý z nás je, a v lásku mezi námi a mezi námi, protože věřit vlastně znamená vidět.

Věřit znamená vidět naše spojení: Jsme jedno.

For Rev. Dr. Jacqui Lewis, religion at its best teaches us how to “see” with greater clarity, which increases our courage and capacity to love ourselves, others, even our enemies.

In its truest sense, religion should reconnect human beings—bind them again—to the creation, to one another, to the divine, to love. Religion should reveal to us how much we need one another to survive and thrive. Religion should be revelatory and revolutionary, helping us see how our biases about color, gender, sexuality, and class cause deep hurt to both body and soul. . . .

The teaching of rabbi Jesus is simple: Love God. Love neighbor. Love self. Love period. . . .

At a lecture in Israel, I heard one of my favorite rabbis, Donniel Hartman, say, “A life of faith isn’t just about walking with God, but how one walks with humanity. The core feature of a moral life is to see. Choosing not to see is immoral. The goal of religion is to improve our willingness and our ability to see.” A spiritual life is supposed to help us see better. The aim of Love, and any God worth worshipping, is improved sight. . . .

An ethical and moral life is about letting go of indifference and learning how to see. It’s about waking up to love ourselves, love our posse, and love our world. Imagine love as our shared spiritual practice, binding us to one another, enabling us to see our connection—that we are kin. . . .

In order to live a moral life, a good life, an ubuntu life [1], we must commit to a life of love that means seeing all the things. See your neighbor suffering and do something about it. See a stranger laboring under a heavy load and help out. See lies spoken and shared in social media and call foul. See a friend soaring, and say, “I see you, beautiful creature!” to build their self-love tank. . . .

Friend, you are the only one standing where you stand, seeing what you see, with your vantage point, your story. You are right there for a reason: to have, as my dear friend Ruby Sales says, “hindsight, insight, and foresight.” I want us to learn to see, with our eyes wide open, how best to be healers and transformers. I want us to really see, to fully awaken, to the hot-mess times we are in and to the incredible power we have to love ourselves into wellness. . . .

I want us open to revelation, not afraid of it, and open to the ways that it will provoke us to believe assiduously in how lovable we each are, and in the love between us and among us because, actually, believing is seeing.

Believing is seeing our connection: We are one.