Otec Richard Rohr začíná meditace tohoto týdne zdůrazněním důležitosti pokory v našem poznání, uznáním všeho, co nevíme o Bohu, skutečnosti a o sobě samých.

Nedokonalou Skutečnost nelze spatřit žádnou duální operací mysli, která by eliminovala tajemné nebo matoucí - cokoli děsivého, neznámého nebo mimo naši zónu pohodlí. Dualistické myšlení není holou přítomností Přítomnosti, ale vysoce kontrolovaným a omezeným viděním. S takovým softwarem nemáme přístup k nekonečnu, Bohu, milosti, milosrdenství nebo lásce - k věcem nezbytným a důležitým! Nepřipojíte se ke mně a neřeknete: "Nevážil bych si žádného Boha, na kterého bych mohl přijít?". Svatý Augustin z Hippo (354-430) říkal totéž: "Pokud to pochopíš, pak to není Bůh." Vždyť to není Bůh. [1]

Sám Ježíš důsledně ctil a připouštěl tajemství. Mnohé Ježíšovy výroky jsou tak záhadné a matoucí, že jsem přesvědčen, že právě proto se většina katolíků čtení Bible jednoduše vyhýbá. Pokud by Ježíšovi šlo především o dokonalou srozumitelnost z jeho strany a jisté pochopení z naší strany, jistě se mu jako komunikátorovi příliš nedařilo, a to ani za jeho života. Protestanti naštěstí trvali na čtení a studiu Písma, ale pak si byli jisti, že mají ten jediný správný výklad, a mnohé další ignorovali! A to i poté, co Ježíš tak často (jen ve 13. kapitole Matoušova evangelia sedmkrát) učil, že Nejvyšší skutečnost (kterou nazývá "království") je vždy jako něco. Je zřejmé, že nabízí přirovnání a metafory, aby vyzval k dalšímu přemýšlení a cestě, nikoli aby vnucoval jediné chápání.

Ježíš do značné míry komunikuje prostřednictvím podobenství, příběhů, aforismů a často hluboce zastřených hádanek (jako například "Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených", Mt 22,14). Tento diskurz není příjemný systematickým myslitelům. Kdybych odevzdával práce, které jsou tak otevřené nepochopení, falešnému výkladu, a dokonce herezi, jako je většina Ježíšova učení, nikdy bych neprošel teologickými kurzy. Nemohl se starat o přesná slova, jinak by se naučil mluvit řecky, místo filozoficky nepřesné a velmi odlišné aramejštiny!"

Zdravé náboženství je vždy pokorné vůči své vlastní svatosti a poznání. Ví, že neví. Pravé biblické pojetí víry, které vyvažuje vědění s nevěděním, je dnes spíše vzácné, zejména mezi mnoha věřícími, kteří si myslí, že víra znamená být si stále jistý - zatímco pravda je přesně opačná. Každý, kdo skutečně ví, také ví, že vůbec neví.

Musíme si neustále připomínat, že nevíme. Buddhisté tento postoj nazývají "mysl začátečníka’". Představte si, jak by se mohla změnit naše politika a naše církve, kdybychom v našich rozhovorech měli takovou pokoru. Zdá se, že už to není možné. Politika i náboženství jsou plné lidí, kteří lpí na jistotách v každé otázce. To do značné míry znemožňuje občanskou a lidskou konverzaci, protože v ní chybí pokora. Chybí otevřenost vůči tajemství jako tomu, co se stále rozvíjí. Tajemství není to, co není pochopitelné. Tajemství je to, co je nekonečně pochopitelné.

Father Richard Rohr begins this week’s meditations by emphasizing the importance of humility in our knowing, acknowledging all that we don’t know about God, Reality, and ourselves.

Ultimate Reality cannot be seen with any dual operation of the mind that eliminates the mysterious or confusing—anything scary, unfamiliar, or outside our comfort zone. Dualistic thinking is not naked presence to the Presence, but highly controlled and limited seeing. With such software, we cannot access infinity, God, grace, mercy, or love—the necessary and important things! Wouldn’t you join me in saying “I would not respect any God that I could figure out?” St. Augustine of Hippo (354–430) said the same: “If you understand it, then it is not God.” [1]

Jesus himself consistently honored and allowed Mystery. Many of Jesus’ sayings are so enigmatic and confusing that I am convinced that is why most Catholics simply avoid reading the Bible. If Jesus had been primarily concerned about perfect clarity from his side, and certain understanding from our side, he surely didn’t do very well as a communicator, even in his lifetime. Thankfully, Protestants insisted on reading and studying the Scriptures, but then became certain they had the one and only interpretation and ignored many of the others! This, even after Jesus so often (seven times in Matthew 13 alone) taught that Ultimate Reality (which he calls “the kingdom”) is always like something. He clearly offers simile and metaphor to invite further reflection and journey, not impose a single understanding.

Jesus largely communicates through parables, stories, aphorisms, and often deeply obscure riddles (such as “Many are called, but few are chosen,” Matthew 22:14). This discourse isn’t pleasing to systematic thinkers. If I had turned in papers as open to misunderstanding, false interpretation, and even heresy as most of Jesus’ teachings are, I would never have passed my theology courses. He couldn’t have been concerned about exact words, or he would have learned to speak Greek, instead of the philosophically imprecise and very different Aramaic!

Healthy religion is always humble about its own holiness and knowledge. It knows that it does not know. The true biblical notion of faith, which balances knowing with not knowing, is rather rare today, especially among many religious folks who think faith is being certain all the time—when the truth is the exact opposite. Anybody who really knows also knows that they don’t know at all.

We’ve got to constantly remind ourselves that we don’t know. The Buddhists call this stance “beginner’s mind.” Imagine how our politics and our churches could change if we had that kind of humility in our conversations. It just doesn’t seem possible anymore. Both politics and religion are filled with people clinging to certitudes on every side of every question. This makes civil and humane conversation largely impossible because there’s no humility. There’s no openness to mystery as being that which is always unfolding. Mystery is not that which is not understandable. Mystery is that which is endlessly understandable.