Základní Já-Ty může být vysloveno pouze celou bytostí. . . . Já vyžaduje Ty, aby se stalo; stává se Já, říkám Ty. Celý skutečný život je setkání. - Martin Buber, Já a Ty

Teoložka Pamela Cooper-Whiteová se hluboce zamýšlí nad genderovým a sexuálním násilím a domnívá se, že podstatou násilí je neschopnost vnímat druhého člověka jako osobu.

Násilí páchané na ženách je spojeno se všemi ostatními formami násilí, stejně jako jsou všechny živé bytosti ve skutečnosti a navzdory našemu zapomínání či bezcitné lhostejnosti vzájemně propojeny. Denně se setkáváme s mnoha formami násilí v našem světě. Často končíme s pocitem, že naše síly jsou roztříštěné, protože je vyzdvihována jedna záslužná věc za druhou . . . . Potřebujeme způsob, jak pochopit, že z osobního a celostního hlediska je všechno násilí jedno.

Všechno násilí začíná u osobního, u Já a u bodu rozhodnutí, u překročení hranice, kdy se každý z nás na okamžik rozhodne vnímat jinou živou bytost jako To, a ne jako Ty. Konečným cílem každého násilného činu, každé redukce druhého člověka z Ty na To, je ovládat druhého. . . . Na našich rozhodnutích záleží, i když se zdají být malá. Mají ohlas ve vesmíru. Když druhého člověka nebo živou bytost skutečně vnímáme jako Ty, nemůžeme ho ovládat ani kontrolovat. Pak musíme uzavřít jiný druh smlouvy, kde je moc sdílena. To je "univerzální vzájemnost", kterou Buber rozpoznal jako tajemnou, spojenou s božstvím. . . .

Vztah já-ty není jen postojem lásky k druhým - i když i to je -, ale také jednáním spočívajícím v navazování kontaktů a aktivním působením ve prospěch spravedlnosti. . . . Poselství evangelia, které je velkou etikou naší víry, spočívá v tom, že se skutečně snažíme překračovat hranice a kultury, a to jak ve Spojených státech, tak v zahraničí, a ctíme miliony Tichých všech ras a vyznání, které uznáváme jako své bratry a sestry v celém našem okolí i na celém světě. [1]

Pro otce Richarda se Ježíš stává člověkem, abychom i my mohli přijmout a předat božský pohled lásky: 

Důvěrný vztah, který Martin Buber nazval "já-ty", je hlubokým a láskyplným "ano" Bohu, druhým a životu, který je vlastní každému z nás. Pokud je tvář druhého (zejména tvář trpícího) přijata a vcítěna, vede to k proměně celé naší bytosti. Vytváří v našem srdci morální požadavek, který je mnohem přesvědčivější než zákony. Pouhé dávání přikázání lidem srdce nezmění. Může sice zocelit vůli, ale neobměkčí srdce tak, jako to dokáže setkání Já-Ty. Mnoho křesťanských mystiků mluví o tom, že vidí božskou tvář nebo se zamilovali do Ježíšovy tváře. Láska je pohled, který nás přivádí k sobě! [2]

The basic I-You can be spoken only with one’s whole being. . . . I require a You to become; becoming I, I say You. All actual life is encounter. —Martin Buber, I and Thou

Theologian Pamela Cooper-White has thought deeply about gender and sexual violence, and believes that at its heart, violence is a failure to see the other person as a person.

Violence against women is connected to all other forms of violence, just as all living beings are, in reality and in spite of our forgetfulness or callous indifference, interconnected. We are confronted daily with the many forms of violence in our world. We often end up feeling that our powers are fragmented, as one worthy cause after another is lifted up. . . . What is needed is a way for understanding how, from a personal and holistic perspective, all violence is one.

All violence begins with the personal, with the I, and with a point of decision, a crossing of a line, where each of us chooses momentarily to view another living being as an It rather than a Thou. The ultimate purpose of each act of violence, each reduction of another person from a Thou to an It, is to control the other. . . . Our choices matter, even on what seems like a small scale. They have resonance in the universe. When we truly see another person or living being as a Thou, we cannot dominate or control them. We then must enter into a different kind of covenant, where power is shared. This is the “universal reciprocity” that Buber recognized as mysterious, connected with the divine. . . .

The I-Thou relationship is not simply an attitude of love toward others—although it is that—but also actions of making connections and actively working for justice. . . . The gospel message that is the great ethic of our faith is that we do reach out across borders and across cultures, both within the United States and abroad, and we honor the millions of Thous of every race and creed whom we recognize as our brothers and sisters throughout our neighborhoods and throughout the world. [1]

For Father Richard, Jesus becomes a person so that we, too, can receive and pass on the divine gaze of love: 

The intimacy of what Martin Buber called an “I-Thou” relationship is a deep and loving “yes” to God, to others, and to the life that is inherent within each of us. When the face of the other (especially the suffering face) is received and empathized with, it leads to transformation of our whole being. It creates a moral demand on our heart that is far more compelling than laws. Just giving people commandments doesn’t change the heart. It may steel the will, but it doesn’t soften the heart like an I-Thou encounter can. Many of the Christian mystics talk about seeing the divine face or falling in love with the face of Jesus. Love is the gaze that does us in! [2]