Jednou z prvních prorockých akcí CAC byly pravidelné protesty u jaderných zbrojních zařízení na jihozápadě země. V této aktualizované úvaze z 90. let se otec Richard zamýšlí nad souvislostí, kterou vypozoroval mezi naším zaměřením na menší problémy, které nám umožňují cítit se pod kontrolou a dokonce svatí, zatímco tolerujeme válku a šíření jaderných zbraní, které způsobují rozsáhlou smrt a zkázu:

Nukleární mýtus se svými falešnými přísliby odstrašení a bezpečnosti nás zbavuje téměř všech háčků, které Božský rybář používá, aby nás přitáhl k hlubším úrovním spirituality a vědomí: naší bezmoci, naší bytostné nejistoty, touhy obětovat život za něco většího, než jsme my sami, našeho strachu ze smrti, naší schopnosti víry, důvěry a odpuštění, našich neklidných srdcí, která touží po sjednocení.

Jakmile duchovní energii potlačíme ve jménu tvrdého intelektu a vůle, nastoupí na místo Ducha tři nepříliš zjevní démoni: expedience, zákon a slušnost. Vidím mnoho křesťanů s dobrými úmysly, kteří žijí podle tohoto způsobu myšlení a neuvědomují si, že opustili dřeň evangelia pokoje a lásky a vkládají naději do "osvíceného" vlastního zájmu. A my jsme si na to tak dlouho zvykali, že si myslíme, že je to Ježíšovo učení!"

Vezměme si expedici. Jedná se o rané stadium morálního vývoje, které však v Ježíšových slovech nenachází žádnou oporu. Odráží se v morálních křesťanských rodičích, kteří se spravedlivě obávají zla předmanželského sexu, ale když jsou dotázáni, prozradí, že jejich skutečnou obavou jsou rodinné rozpaky, vyhlídky na budoucí manželství nebo nezdary způsobené neplánovaným těhotenstvím. Jde o pochopitelné obavy, ale sotva se zabývají skutečným morálním zlem nebo křesťanskou spiritualitou.

Tím se dostáváme k druhému falešnému spasiteli: právo. Pro mnoho lidí je právě toto náboženství: zákon a pořádek, kontrola, plnění příkazů a poslušnost přikázání. Pavel v celé knize Římanům jasně učí pravý opak: "člověk je ospravedlněn vírou, a ne konáním skutků předepsaných zákonem" (3,28). Církev se však dala do toho, že upřednostňuje dobré chování, místo aby dělala to, co dělal Ježíš: hlásala a žila novou skutečnost Boží vlády.

Nakonec vhodnost. Zdá se, že být korektní jako všichni ostatní v bloku vždy nahrazovalo skutečnou proměnu. Středostavovské náboženství rádo žehná "tomu, jak myslí všichni". Z horského kázání dělá úhlednou lekci, zatímco chudí zůstávají utlačováni, hladoví nenasyceni a iluze udržovány. Z tohoto pohledu zůstává lidský duch bez soucitu - zvláště mezi milými, spořádanými lidmi, kteří chodí do kostela. Místo lásky sloužící druhým nastupuje sobecké chování.

Co to má společného s jadernými bombami a jaderným odstrašováním? Spolu s papežem Františkem jsem přesvědčen, že i vlastnictví jaderných zbraní je duchovní problém. Cesta vpřed bude záviset na duchovní transformaci na úrovni společnosti. Přesto je nyní Ukrajina a celý svět rukojmím, protože Rusko a Spojené státy vlastní jaderné zbraně.

One of the CAC’s early prophetic actions was to protest regularly at nuclear arms facilities in the Southwest. In this updated reflection from the 1990s, Father Richard reflects on the connection he observed between our focus on smaller issues which allow us to feel in control and even holy, while we tolerate war and the proliferation of nuclear weapons that create widespread death and destruction:

The nuclear myth, with its false promises of deterrence and security, gets us off almost all the hooks that the Divine Fisherman uses to draw us to deeper levels of spirituality and consciousness: our powerlessness, our essential insecurity, the desire to give one’s life for something bigger than oneself, our fear of death, our capacity for faith, trust, and forgiveness, our restless hearts that long to be united.

Once we squelch spiritual energy in the name of hard-headed intellect and will, three not-so-obvious demons will move in to take the place of Spirit: expedience, law, and propriety. I see many well-meaning Christians living out of this mindset, unaware that they have abandoned the marrow of the gospel of peace and love and put their hope in “enlightened” self-interest. And we have grown used to it for so long that we think it is the teaching of Jesus!

Let’s take expedience. It is an early stage of moral development, but it finds no support in the words of Jesus. It is reflected in moral Christian parents who are righteously concerned about the evils of premarital sex but, when questioned, reveal that their real concern is for family embarrassment, future marriage prospects, or setbacks caused by an unplanned pregnancy. Understandable concerns, but hardly dealing with real moral evil or Christian spirituality.

This brings us to the second false savior: law. For many people, this is what religion is all about: law and order, control, doing what we’re told, and obeying the commandments. Paul clearly taught the opposite in the whole book of Romans: “a person is justified by faith and not by doing works prescribed by the law” (3:28). But the church got itself into the business of prioritizing good behavior instead of doing what Jesus did: proclaiming and living the new reality of the Reign of God.

Finally, propriety. Being proper like everybody else on the block seems always to have been a substitute for real transformation. Middle-class religion loves to bless “the way everybody thinks.” It makes the Sermon on the Mount into a tidy lesson while the poor remain oppressed, the hungry unfed, and illusions maintained. From this perspective, the human spirit remains without compassion—especially among nice, proper, churchgoing folks. Self-serving behavior takes the place of other-serving love.

What does this have to do with nuclear bombs and nuclear deterrence? I am convinced, with Pope Francis, that even owning nuclear weapons is a spiritual problem. The way forward will depend on spiritual transformation at a corporate level. Yet now Ukraine and the whole world are held hostage because Russia and the United States own nuclear weapons.